Dočkej času. O písni, která tlela ve skladu opuštěných songů

První dva roky existence naší kapely by se daly charakterizovat asi takto. Vypsaná fiXa byla kapela s jedinou ambicí – společně si v létě zapařit a při tom něco nahrát. Všichni jsme působili v jiných kapelách, který ambice měly, a FiXa byla dovolenou od ambic. Nakonec to tahle kapela s prapodivným názvem a s počátečními miniaturními technickými dovednostmi na rozdíl od jiných part z našeho města přežila.

Ke zlomu v našem osudu možná došlo, když jsem v červenci 1996 složil doma píseň Absolutní sen. Poprvé jsem měl pocit, že to je něco víc než jenom pařba a legrace. 

Na první desku, kterou jsme vydali v roce 2001, se písnička nedostala, protože ji producent Petr Fiala nevybral. Ani jsme se ho neodvážili zeptat proč. Byli jsme rádi, že můžeme nahrávat s úspěšným borcem v profesionálním studiu a že o tom, co tam nahrajeme, se díky smlouvě s velkým vydavatelstvím dozví spousta lidí. Píseň vypadla i z koncertního playlistu a tlela ve skladu opuštěných songů. 

Vzpomněl jsem si na ni po letech před nahráváním desky, kterou jsme se rozhodli natočit v Londýně. Nahráli jsme Absolutní sen znova na soustředění a byli jsme si jistý, že tentokrát se na desku dostane. Opak byl pravda. Noví producenti Dušan Neuwerth a Honza Muchow ji nakonec do finální dvanáctky také nevybrali. Píseň se se svěšenou hlavou (pokud nějakou měla) vrátila do výše zmíněného skladu. Život běžel dál a sem tam to byla stále legrace. Vznikl totiž revival Vypsané fiXy s původními členy, ve kterém jsem já, fixí bubeník Pítrs a bývalý hudební publicista Mára Kukla. A na dnes již kultovním vánočním večírku hraje tahle ad hoc parta jednou za rok opuštěné písně Vypsané fiXy. 

Přišel tam za námi náš fanoušek a říká: „Proč nehrajete taky Absolutní sen? Byl jsem na prvních koncertech a miluju tu písničku!“

Zdálo se nám to jako dobrej nápad, Absolutní sen jsme nacvičili a díky tomu jednou za rok zazněl. 

A před měsícem jsem prohrabával obří bednu s cédéčkama a našel jsem tam starý demo i s touto písní. Pustil jsem si ho a připadalo mi to fakt dobrý a použitelný. Shodou náhod mi asi deset minut potom, co jsem si to doposlechl, zavolala naše manažerka a říká: „Já vím, že teď nic novýho nemáte, ale strašně by se hodila nějaká píseň do tiskový zprávy k tomu, že v srpnu oslavíte narozeniny na Střeleckém ostrově. Nemáš něco v archivu?“ Jasně že mám. Absolutní sen je zpět a točí se i klip. Dostane se i do streamovacích služeb, které v době jeho vzniku, kdy byl internet v plenkách, neexistovaly. 

Zkrátka a dobře: i když se stále vše mění, touha po absolutních snech zůstává a sem tam je taky přivolá.

Vydržte a nikdy to nevzdávejte.