Sbírky škodovek už jsem se nabažil, nastal čas užít si bugatku

Otázku, co jste měl prvního ve sbírce, jste zodpovídal už mockrát. Ale jak prožíváte prodeje svých aut?

Spousta majitelů veteránů říká, že by to a to auto nikdy neprodali. Ale já si jen hraju. Ne všechno, co koupím, tu musí zůstat. Je to jako sport. Abych dosáhl toho, co mám, musel jsem například opravit a zrenovovat 45 starých felicií. Vždy jsem auto koupil, opravil, prodal, zisk jsem neutratil.

Právě obrázek felicie, té z přelomu 50. a 60. let, řadě lidí naskočí, když se řekne veterán…

Před 20 lety jsem si říkal, že nikdy nemůžu mít kabriolet Škoda Felicia. Že na něj nikdy nedosáhnu. Ale protože máme nízkou spotřebu a manželka mě nenutí třikrát za rok letět na dovolenou, tak to jde. Můj koníček je plnit si sny. A když něco chcete, dosáhnete toho.

Takže teď máte snů plnou galerii?

Ano, s úsměvem všem povídám, že jsem přízemní materialista. Než jsem se podruhé oženil, žil jsem naplno a nic neušetřil. Pak jsem přestal honit holky a náročně žít a začal jsem sbírat auta. Ono je to podobné, jako lovec jsem jen přešel z jedné kategorie na druhou!

Od začátku jste cílil hlavně na škodovky?

První auta byla různá, ale pak mě kamarád přesvědčil, že je potřeba tomu dát řád. Začal jsem auta sbírat jako známky. Od nejnižšího čísla po nejvyšší. Dnes tu mám výjimečnou kolekci poválečných kabrioletů Škoda plus ještě nějaké jednokusové rarity, kreace a buginy, které jinde neuvidíte. Se vším se snažím jezdit a užít si to na maximum.

A teď přemýšlíte, co dál?

Jiný dobrý kamarád se mě zeptal: Kam s tím míříš? Máš tu samé speciality, když to otevřeš, budou sem lidé chodit na zážitkovou turistiku, bude se jim to líbit, ale nebudou tomu rozumět. A já tu nechci hostit jen maminky s kočárky, které zrovna nemají co dělat. Takže z toho dělám výjimečnost. Otevírám čtyřikrát do roka. Přijít mohou bez rozdílu všichni, koho to zajímá a kdo chtějí, abych tu byl a řekl jim všechny detaily. Letos poprvé otevíráme 9. března za dobrovolné vstupné a s kávou zdarma.

Jak si mám představit zeštíhlení sbírky aut, které jste začátkem roku avizoval na webu své galerie?

Mám tu asi 35 aut a z toho deset nabízím na prodej. A dalších patnáct mám v garážích. Mrzí mě, že se rozpadne ta kolekce, ale je to jen životní epizoda. Časem se vše okouká a já chci změnu. Necílím na veřejné dotace, dělám si to po svém. Takže musím něco prodat, abych mohl něco jiného koupit.

Neprodáváte s těžkým srdcem?

Kolekci jsem si užil. A teď část prodávám, ale nechci to prodávat po kusech. Vidím nějakou sumu peněz, kterou když získám, koupím jedno dražší auto, se kterým si budu užívat dál. A když ne, tak to tu zůstane. Za mnou nestojí fabrika, která generuje miliony. Na každém autě jsem musel makat, abych třeba ze stotisícového vraku udělal auto za dva a půl milionu.

Co je tím autem, které lovíte teď?

Pokud část sbírky někdo koupí, chci si pořídit bugatku, konkrétně Bugatti Type 35B. Protože si říkám, že v pětapadesáti už musíte mít vyšší cíle. A kdy jindy si ji pořídit, než dokud ji ještě uřídíte? Začínám vidět, jak vrstevníkům docházejí síly, a chci si ještě něco užít.