Holubník je výhodný pro všechny, pro lidi, sochy i ptáky samotné, říká podnikatelka

Jak váš projekt vznikl? Máte slabost pro holuby?

Mám slabost pro všechna zvířata. A zároveň v tom vidím sociální rozměr, který je pro mě důležitý. Odmala jsem měla sociální cítění, tendenci a vášeň pomáhat. Když jsem začala pracovat, zjistila jsem, že mě to nenaplňuje, dělat v korporátech na administrativních pozicích, kde nic netvoříte, pro mě bylo frustrující. Jsem kreativní a potřebuji něco měnit. A k holubům – je to taková vyloučená skupina, o kterou se nikdo nestará, rozhodně ne jako o zatoulané psy a kočky. Viděla jsem fotky holubů v odchytových klecích, v nichž pak třeba i umírají hlady nebo je dávají do plynu. To mě šokovalo. Když jsem to poprvé slyšela, napadlo mě, že takové nehumánní zacházení se zvířaty se absolutně nehodí. V Německu jsem si všimla, že mají holubníky, a nechápala jsem, proč také nejdeme touto cestou. Když jsem se rozhodla začít podnikat, přítel mě motivoval, abych začala dělat právě projekt holubníků.

Můžete vysvětlit ten sociální rozměr holubníků?

Daří se mi do něj zapojovat víc různých sociálních skupin, což byla od počátku i moje vize. Například v Brně se teď budou stavět dva holubníky, jeden bude na magistrátu pro padesát holubů a postaví ho studenti Střední školy stavebních řemesel Brno-Bosonohy. Získají tak praxi, škola dostane za jejich práci zaplaceno. No a v Brně v Bohunicích bude holubník ve věznici. Tam ho budou montovat vězni. To je ten sociální rozměr. Zároveň se o holubníky mohou postupně starat studenti, matky na mateřské nebo starší lidé. Protože zejména posledně jmenovaní holuby někdy chtějí krmit, ale v okolí svého bydliště za to dostanou spíš vynadáno. Přitom pro starého člověka to může být vlastně životní náplň.

Konzultovala jste projekt třeba i s ornitology?

Ornitologové se s naším řešením většinou názorově neshodují. Nechápou, že holub je domestikované zvíře, které znovu zdivočelo. Běžně na ulici najdete okroužkovaného holuba, který se zalétl holubáři a přidal se k hejnu ve městě. Sem tam své hejno holubáři i vypustí, když už je nechtějí. Lidé si to způsobují sami. Ornitologové se o ně starat nechtějí a holubář už je taky z ulice zpět nechce, i když jsem se setkala s výjimkami. Holub je prostě opuštěné zvíře.

Kolem něhož se navíc vznáší spousta mýtů, třeba že přenáší nemoci.

Holubi jsou mnohem odolnější než jiní ptáci a pro člověka nejsou nebezpeční, což potvrzují různé studie a vyjádření veterinářů. Ptačí chřipku jen tak nechytnou a ani ji nepřenášejí. Kdy naposledy někdo chytil něco od holuba? To se spíš nakazíte v hromadné dopravě, než když vezmete na ulici zraněného holuba do ruky. Ale bohužel média to pořád dokola píší a lidé se bojí. Samozřejmě, když se holub pohybuje kolem odpadků, nepůsobí to moc dobře. On tam ale hledá potravu, protože na ulici nemá co jíst. Holubů navíc obecně postupně ubývá.

Nebere potravu menším ptákům?

Holub toho sní samozřejmě o hodně víc než třeba sýkorka, ta si vezme semínko a frčí pryč. Oproti tomu holub zobe a zobe. Bohužel lidé, co je krmí, jim dávají pečivo, po kterém mají holubi akorát zažívací potíže. Měli by jim dávat speciální směsi, které se dají běžně sehnat. Lidé ale házejí pečivo třeba i labutím a kachnám, kterým je z toho taky špatně. Lepší je dát jim třeba salát.

Jak vnímáte problém, že holubi znečišťují sochy, historické budovy?

I proto je dobré stahovat je do holubníků, je to takové elegantní řešení, které by ale nemělo probíhat neřízeně. Tady v Ostravě byly třeba půdy, kde se prováděly odchyty, plné trusu, neuklizené, zapáchající. Takové prostředí není zdravé ani pro lidi. Pokud holubi nemají holubník, pořád si sedají na sochy nebo římsy budov, protože jim to připomíná skalní útesy, bezpečné zákoutí. Čili holubník jim to prostředí nahradí a pro lidi a památky to bude úleva. Ale otázka je, co vlastně ve městě chceme. Dáváme nálepky – tohle je škůdce, tohle přemnožený druh. Určujeme, že sýkorka je fajn, holub ne. Města jsou vůči zvířatům nehostinná, na biodiverzitu se trochu začíná myslet až poslední dobou, řeší se zeleno-modrá infrastruktura. Musíme si například uvědomit, že když ve městě nebudou holubi, přibude potkanů – protože zbyde víc odpadků. I proto si myslím, že holubníky jsou ideálním postupným řešením.

Jako ve středověku

Jak vlastně holubník vypadá?

Je to půdní vestavba, která se stavebně oddělí od zbytku půdy a každý týden se uklízí. Je tam čisto, používá se tam dezinfekce a holubům se mění vajíčka za atrapy, čímž snižujeme jejich počet. Lidé totiž vyšlechtili holuby tak, aby hnízdili třeba i šestkrát do roka. Když se ptáci naučí bydlet v holubníku, tráví tam většinu dne a tolik nelétají po okolí. V Rakousku a Německu se to dělá běžně. Holubník může být i designový prvek v parku, takový domek na vysoké věži.

Co dalšího nabízíte?

Pro města máme balíčky spoluprací, jedná se o fázi přípravnou, realizační a udržovací. V přípravné se dělá monitoring, pokud město chce. Obvykle v menších městech, kde je holubů málo, většinou vědí, kde se holubi nejvíc zdržují, a monitoring tím pádem není potřeba. A rovnou také víte, kde je dobré holubník vybudovat. Nejčastěji jsou to samozřejmě lokality, kde jsou lidé, centra měst, trhy, vyšší budovy nebo i sídliště. Jen zřídka jsou na okrajích měst, někteří kvůli potravě přelétávají za město na pole, kde hledají zrní.

Co se musí udělat proto, aby holuby nový domov zaujal?

Holubník se musí udělat v místě, které je pro ně atraktivní, kde se zdržují. V holubníku mají zrní v automatických krmítkách a vodu. A tím, že tam mají potravu, zůstanou. Když už si pár najde cestu, může se přidat i celé hejno. Létají se pak jen proletět, slunit, ale nemusí už být tolik venku. Třeba máme holubník na gymnáziu, které není úplně v centru, kolem jsou pole, takže proces aklimatizace je zde složitější, ale jak začalo mrznout, holubi se objevili. Dnes se tam vracejí na každou noc, ráno se najedí, pak se proletí a zas se vrátí. Řekla bych, že tak 70 procent času tráví vevnitř.

Nedělají hluk?

V noci nevidí, jsou potichu, ani nelétají, spí. Takže rušivé to není. Když se stmívalo ve čtyři, tak oni už od té doby seděli někde naskládaní. Občas během dne vrkají, takže když půjdete za dveře, asi je uslyšíte. Mimochodem, přemýšleli jsme i o maringotce, která se dá umístit třeba do parku. Je to zpočátku i vhodnější řešení než holubník, protože se dá na jednom místě vyzkoušet a pak případně přesunout. A není pro ni nutné ani stavební povolení.

Když už je holubník vybudovaný, jak náročné je se o něj starat?

Aby to fungovalo správně, je nutný pravidelný servis. Je potřeba o holubník pečovat dvakrát třikrát týdně, čistit ho, doplňovat krmivo, měnit vajíčka za atrapy. O holubník se mohou starat studenti či senioři.

A co krmení na ulici? To schvalujete?

Stojím si za názorem, že holuby máme krmit, protože oni si jídlo stejně najdou. Živí se ale pak potravou, která pro ně není dobrá, odpadky, pečivem… Mají potom střevní problémy a v důsledku toho mají i více parazitů, což také nechceme. Jsem tedy pro kontrolovaná krmná stanoviště, což jsem viděla třeba v Německu. Chápu, že když někdo krmí na balkoně, tak to lidem může vadit. Ale takhle se dají soustředit na jedno místo.

V některých městech se holubů pořád ještě zbavují tak, že je hubí plynem?

Je to běžné, instalují odchytové klece na střechy budov, dají jim tam zrní. Holubi vejdou do klece dvířky, která je pustí dovnitř, ale ven už ne. Byly různé kauzy, že se ty firmy o klece nestaraly, neměnily v nich zrní, vodu, holubi byli na horkém slunci nebo mrznoucím dešti. Tu klec pak buď odvezou nebo je rovnou hodí do pytle a pustí jim tam plyn. Holub byl z ochrany ptactva vyňat, nevztahuje se na něj zákon o ochraně zvířat, a tak ho lidé mají za škůdce. Řekla bych, že to, jak společnost přistupuje k holubům i dalším zvířatům, je i znak její vyspělosti.

Co si myslíte o různých bodcích, které lidé umísťují právě tam, kde o holuby nestojí?

Je to bohužel legální a my jsme teď začali řešit, že budeme městům a soukromníkům nabízet jiné, humánní zábrany, takové spirály. Navázali jsme už i spolupráci s firmou, která je bude dodávat. Ty ostré špičaté hroty jsou nebezpečné i pro netopýry a jiné ptáky, nejen pro holuby. Používají se také sítě, ale když se o ně jejich vlastníci nestarají, jsou nebezpečné. Když jsou rozbité, holubi se do nich mohou zamotat anebo zůstávají uvězněni za nimi. Velký problém je třeba se Správou železnic, třeba na pražském hlavním nádraží byly sítě potrhané. Několik holubů v nich bylo mrtvých. To přece už lidé nechtějí vídat. A Správa železnic se neměla k tomu, to nějak opravit. Je to jako ve středověku. Výhodou spirál a dalších humánních zábran je, že se o ně holubi nemohou poranit.

Co teď chystáte?

Prostřednictvím ambasadorů, kteří komunikují s úřady, dál expandujeme. Soustředíme se na projekty, které jsme začali. Nejbližší holubníky chystáme v Brně, pak v Jevíčku, Plzni, Ostravě-jihu. Po monitoringu je ještě na vzdáleném horizontu Mladá Boleslav. Města se nám sama ozývají, mají zájem, abych přijela projekt představit. Začátkem února jsem byla třeba v Olomouci.