Příprava na nejvyšší horu Antarktidy? Přibrat deset kilo, říká přeštická zubařka

15. února 2024

Eva Perglerová na vrcholu Vinson Massif
foto: archiv Evy Perglerové

Vloni vystoupala jako teprve třetí Češka na Mount Everest, letos na začátku ledna přidala i nejvyšší horu Antarktidy Vinson Massif. K dosažení Koruny světa, tedy nejvyšších vrcholů všech sedmi světadílů, chybí přeštické zubařce Evě Perglerové už jen jediný – severoamerické Denali. „Nejtěžší je zvyknout si na diskomfort, na to, že nemůžete utéct,“ říká Perglerová, která na první expedici vyrazila v roce 1997 a od té doby vylezla zhruba na čtyři desítky větších vrcholů. Je ráda, když během cest nahlédne i do místní kultury, třeba tím, že se podívá k místnímu zubaři.

Jaké to je, stát na nejvyšším místě Antarktidy, Vinson Massifu? Měla jste podobné pocity jako na jiných vrcholech?

Vždycky jsem na vrcholu šťastná, ale pokaždé je to trochu jiné. Teď na Vinson Massifu byla opravdu zima, minus 44 stupňů, k tomu foukal silný vítr, pocitová teplota tak byla minus 55. Vydrželi jsme tam asi pět minut, každý si udělal jednu dvě fotky a utíkali jsme dolů.

Nízké teploty jsou na Antarktidě asi tím největším specifikem. Na jižním pólu, kde jste byla necelé dva týdny předtím, byla teplota -36 stupňů. Jak se dá na takový mráz připravit?

Samozřejmě musíte mít už to nejlepší vybavení, bez toho to nejde. I díky tomu to nebylo tak hrozné, jak jsem čekala. Kvůli mrazům jsme ale měli před expedicí za úkol přibrat deset kilo. A přes den musíte každou hodinu jíst. Opravdu vás průvodci zastaví a chtějí, abyste něco snědla. Tím se nastartuje metabolismus, vy se zahříváte a nezmrznete. Oproti tomu třeba na Everestu se hubne i půl kila za den, protože máte obrovský výdej, a když jste delší dobu ve výšce nad pět tisíc metrů, prostě svoji váhu neudržíte, ať jíte, co jíte.

Přečtěte si také

Musíte si kvůli své profesi speciálně chránit ruce?

Určitě. Nosím palčáky a do nich ještě vyhřívací pytlíčky. Ale pro jistotu jsem si u několika pacientů zkoušela i vrtání levou rukou.

Jak vám to šlo?

Myslím, že bych se to naučila. (smích) Nejdřív jsem si takhle zkoušela dělat ultrazvukem, pak jsem i vrtala. Bylo to spíš nepohodlné a různě jsem se u toho kroutila. Ale mám levou ruku poměrně šikovnou, tak by to asi časem šlo.

Vraťme se ale na Antarktidu. Překvapila vás něčím?

Všichni říkali, že z ní budu nadšená – a opravdu jsem byla. Hned jak jsem vylezla z letadla, chtěla jsem skákat radostí, strašně se mi tam líbilo. Je to úplně jiný svět, nádherná krajina, čistá a bílá, obrovský klid. Světlo 24 hodin denně, protože je tam polární den. Navíc na Union Glacieru, kam se létá, bývá často pěkné počasí. Nám svítilo sluníčko a bylo asi jenom minus 20 stupňů. My se zimy báli a z letadla jsme vystupovali nabalení jako pumpy, já měla kuklu, čepici, kapuci, palčáky. Okamžitě jsme byli zpocení. (smích)