Ledňáček se střemhlav vrhá do Metuje, bratři Malinové skládají své songy

„Když u nás byl na návštěvě Peter Rowan,“ zmiňuje slavného bluegrassového muzikanta, který byl několikrát nominován na americkou Grammy, „zadíval se z okna na ledňáčka nad rybníkem, potom na meandrující Metuji a musel připustit, že jde o jedno z nejhezčích míst na světě.“

Pro Luboše Malinu je od začátku devadesátých let prioritou Druhá tráva, s níž dostal za obě poslední alba cenu Anděl, ale srdeční bokovku má právě se svými bratry.

Od mládí se scházeli s kamarády při společném hraní v hospůdce kousek od Náchoda, tu tradici ostatně udržují dodnes, vždy je to 25. prosince. Nakonec se roku 2010 nechali přesvědčit, ať zahrají na nějakém regulérním pódiu pro cizí posluchače, a tak vznikla kapela Malina Brothers. Ta nedávno vydala první autorskou desku jménem V peřejích: „Někdo možná řekne, že je to oproti Druhé trávě jednodušší, neřkuli hloupé, ale pro mě je důležité, že v našich písních cítím upřímnost. Jsou srozumitelné a já jim věřím.“

V rozhovoru se vrací do dob, kdy studoval vojenskou hudební školu a myslel, že jeho hlavním nástrojem bude klarinet – ale zároveň se zamiloval do zvuku pětistrunného banja. Právě s tímto nástrojem před čtyřiceti lety nastoupil k Poutníkům, kteří už byli populární díky šlágrům typu Panenka nebo Až uslyšíš hvízdání. Ještě stačil zahrát na vyškovské vojenské přísaze jistému mladíkovi jménem Petr Pavel, ale pak dal armádě vale a nadšeně se vrhl do kapelního života, díky kterému se později mimo jiné dostal na tři desítky turné po Spojených státech.

„V tom roce 1984 bylo naprosto zásadní,“ vzpomíná, „že jsem v Poutnících poznal Roberta Křesťana. Líbil se mi jeho přístup k hudbě, k textům i k životu. Řekl jsem si, že s tímhle klukem bych rád spolupracoval co nejdřív, šel jsem s ním do Druhé trávy a zatím se toho předsevzetí držím.“

Zatímco Druhá tráva letos slaví třiatřicetiny a na konec roku plánuje velký koncert do Fora Karlín, Malina Brothers pokřtí album už 22. února v pražské Městské knihovně.