Knihy roku 2023: Mafie v Česku, svět bez lidí i kovaný komunista

Na webu Reportéra jsme nedávno měli rozhovor s pražským knihkupcem Martinem Koubíkem. „U některých knih nepochopíte, že je vůbec někdo vydal,“ říká Koubík – a ví, o čem mluví, ve svém Vršovickém knihkupectví má desetitisíce titulů a k tomu dvě kolegyně, které za týden přečtou třeba i pět (!) knih. Naštěstí je však pořád i spousta titulů, u nichž jejich vydání nejen pochopíte, ale i oceníte.

Robert Čásenský

Pro knihy Jaroslava Kmenty mám dlouhodobě slabost. Myslím, že jsem četl úplně všechny (a v některých tu a tam i vystupoval). Světská mafie (JKM – Jaroslav Kmenta) je poctivou sondou do devadesátých let. Rámuje ji příběh Jaroslava Běly, jednoho z nechvalně proslulých bossů podsvětí té doby. Kolega Kmenta ale odhaluje i spoustu dalších příběhů. Například „superveksláka“, který vyrostl na obchodech s polskými dělníky. K vrcholům knihy patří odhalení důvodů, které vedly k tomu, že si František Mrázek objednal Bělovu vraždu. Na čtení pod stromečkem to možná není, ale od Božího hodu dál vřele doporučuji.

Alexandr Mitrofanov je jedním z nejznámějších a nejuznávanějších politických novinářů. Dlouhá léta byl největším žurnalistickým expertem na dění v sociální demokracii, když tato strana ještě někoho zajímala. Kolegyně Adéla Dražanová pořídila se Sašou, jak se mu říká, důkladný, zasvěcený – a přitom zábavný – rozhovor. Navíc rozhovor dobře vedený i napsaný. Při čtení knihy Veselý Sisyfos (Zeď) jsem měl místy pocit, že sedím s nimi dvěma v místnosti. Doporučuji například pasáž o tom, jak Saša Mitrofanov poprvé dorazil do Československa za svou tehdejší ženou a začal rozvíjet kariéru v odborářském časopisu plzeňské Škody. Bude vás to bavit.

Tomáš Poláček

Nejprve stručně próza. Přátelům jsem letos postupně nejvíce doporučoval tři zahraniční tituly, Jak se stát jiným (Édouard Louis, Paseka), Paměť dívky (Annie Ernauxová, Host) a Hodiny (Ian McEwan, Odeon).

V posledních týdnech mě nadchly tři knihy, které jsem přitom původně četl spíše z pracovních důvodů. Obdivuhodný kus práce je za knihou Toyen: První dáma surrealismu, autorka (Andrea Sedláčková, Prostor) navíc vypráví příběh velmi živě a atraktivně. Díky graficky i textově nádherné kuchařce Jazyk, srdce, mozek, krev (Martin Pecina, Esence) mě čím dál víc baví vaření. A na reportáž do Izraele jsem si k vlastnímu štěstí zabalil knihu Co skrývá Jeruzalém (Andrew Lawler, Maraton), která je sice primárně o archeologii, ale zároveň na čtyřech stovkách stran napínavě popisuje, čím je tohle svaté město vzrušující a naprosto unikátní.

Adéla Dražanová

Pro mě je jedním z knižních počinů roku titul Náhradka, který vyšel v nakladatelství Vyšehrad. Novinářka – a mimo jiné stálá spolupracovnice Reportéra – Barbora Postránecká v něm obsáhle řeší náhradní rodičovskou péči, a to od přechodného pěstounství přes to trvalé až po adopci. Nejde přitom o soubor suchých analýz, ale o příběhy konkrétních lidí. Dětí, kterým život naložil větší břemeno než jiným, i dospělých, kteří se takové děti rozhodli přijmout do svých rodin. Je to poutavé, ba strhující čtení proložené rozhovory s odborníky. Knihu jsem, přiznávám, měla možnost číst ještě před vydáním, pomáhala jsem s redakčními úpravami. A uvědomila si u toho jednu věc: náhradní rodičovství je rodičovství v koncentrované, obnaženější formě. Příběhy, rady a zkušenosti, které náhradní matky a otcové s Bárou Postráneckou sdíleli, tak mohou posloužit všem rodičům bez rozdílu.

Dalším titulem, který stojí za pozornost, je kniha Davida Miřejovského, bývalého stálého zpravodaje České televize ve Spojených státech. Jmenuje se Amerika na mušce a vydalo ji nakladatelství C-Press. Tématem jsou – dle názvu nijak překvapivě – zbraně v USA. Jejich neuvěřitelná dostupnost, jejich hluboké zakotvení v americké každodennosti, propast mezi jejich zastánci a odpůrci, hrozivý trend nárůstu případů masových střeleb a tak dál. Miřejovský problematiku českému čtenáři nejen že dobře vysvětluje, ale prokládá ji vlastními zkušenostmi, ať už dlouholetého zpravodaje, pro kterého bohužel zbraně musely být jedním z velkých novinářských témat, anebo člověka, který má ve Státech příbuzné, z nichž mnozí se hlásí právě k zastáncům nošení zbraní.

Před pár lety kolovala po sociálních sítích výzva, aby uživatelé sepsali seznam deseti knih, které je v životě nejvíc ovlivnily. Kdybych takový seznam dělala dnes, rozhodně bych do něj zařadila knihu amerického nositele Pulitzerovy ceny Anthonyho Doerra Město v oblacích. Česky vyšla už vloni v nakladatelství Moba ve (velmi zdařilém) překladu Blanky Šustrové. Jde o monumentální román o 640 stranách, v němž se proplétají osudy několika hrdinů žijících ve zcela odlišných epochách dějin lidstva. Ústřední linkou románu jsou knihy, knihovny a vzdělanost jako taková, Doerr jim vzdává hold a je to čtení tak strhující, že vám ani těch 640 stran nevydrží na víc než týden dva. Trochu závidím každému, kdo Město v oblacích ještě nečetl.

Andrej Kurkov, ročník 1961, je jedním z nejvýraznějších současných ukrajinských autorů. Je až trochu s podivem, jak jej náš knižní trh dosud zanedbával, česky vyšel jen jeho román Tučňák a smrt, a to už v roce 2010. Letos však po něm (konečně) sáhlo i nakladatelství Paseka, vydalo jeho vynikající román Šedé včely. Pokud ještě máte čas zaskočit do knihkupectví, sáhněte právě po něm. Hlavní postavou knihy je osamělý rozvedený padesátník Sergej Sergejič, kterého máloco v životě zajímá víc než jeho včely. Chce žít v klidu, sbírat pyl – jenže jej stíhají dějiny, Sergej Sergejič žije na válkou zmítaném Donbase. Jednoho jarního dne se hlavní hrdina sebere, včely naloží na přívěs a vydá se… na Krym. Ano, téma je těžké, bolavé, palčivě současné. Ale Kurkov je mistr pera, knížka je plná humoru, i černého. A navíc je fantasticky přeložená Liborem Dvořákem a opatřená skvělou obálkou od Jaromíra Švejdíka.

Marek Šálek

Rád bych čtenáře a čtenářky upozornil na knihu Lucie Lomové Každý den je nový (Labyrint). Komiksový deník přibližující bez příkras jeden rok autorčina života. O stárnutí, péči o blízké, vzdalování dětí, strastech tvorby…

Nenechte se odradit obálkou, která může vzbudit dojem, že jde o ezo-gay romanci z hor. Úsporný, syrový, věcný popis toho, jak se i ve 21. století může lišit život ve městě a na venkově uprostřed Evropy. Taková je kniha Osm hor (Odeon) od Paola Cognettiho.

Evoluce svým vlastním tvůrcem (Prostor) od Miroslava Veverky. Na každé stránce jsem se dozvídal tolik zajímavých a mně naprosto neznámých souvislostí takřka o všem, že jsem knihu musel co chvíli odkládat a vyprávět o tom ženě. Takže zatím nedočteno.

Detektivka od soutoku Dyje a Moravy Vraní oko (Motto) od Michaely Klevisové. Není to tak dlouho, co jsem psal reportáž o sporech ohledně možnosti vyhlásit tady národní park. A podobná zápletka stojí i za vraždami v této knize…

Monika Binarová

Jestli vás zajímá historie 20. století, pak by vám neměla uniknout kniha Martina Gromana Kriegel – Voják a lékař komunismu (Paseka). Šestisetstránková monografie je strhující čtení o člověku, kterého lze jen těžko zaškatulkovat jako hrdinu či jako lumpa. Většina lidí si Františka Kriegla vybaví hlavně jako jediného člena československé delegace odvlečené v roce 1968 do Ruska, který nepodepsal Moskevský protokol. Jeho životní příběh je však mnohem barvitější. Od dětství na Ukrajině, přes jeho cestu do Československa a ke komunismu, exotické angažmá během 2. světové války, poválečnou aktivní roli při bolševickém puči, antisemitské čistky v 50. letech či kubánskou misi. Část, v níž autor popisuje Krieglovu roli v událostech roku 1968 a následnou proměnu z komunistického politika v disidenta, by měla být doporučenou četbou pro studenty. Není to veselé čtení, ale je zajímavé a důležité pro pochopení doby. Martin Groman knihou strávil dvě desítky let, je to poctivé a rozhodně ne suchopárné dílo.

Literatura o holocaustu patří mezi knihkupecké taháky, ale kniha, kterou vám chci doporučit, se všem těm lehce klišovitým Švadlenám z Dachau a Tatérům z Osvětimi vymyká. Nepatrná ztráta osamělosti (Akropolis) je sugestivní příběh židovského kluka, který se z koncentračního tábora vrátí do rodné Prahy a postupně zjišťuje, o co všechno přišel. Kniha je „vyfutrovaná“ velmi pečlivými historickými reáliemi, ale to je vlastně vedlejší. Popis toho, co se děje v duši a hlavě mladého muže, který zažil hrozné věci a další ho ještě čekají, vás rozesmutní, naštve, dojme, šokuje, zabolí… Autorem knihy je Eli Beneš, jde o jeho prvotinu a krom dechberoucího obsahu si v ní pořídíte i opravdu nádherně zpracovanou publikaci.

Barbora Bělohradská

O druhé světové válce bylo napsáno mnohé, román Skříň plná Diora (Metafora) ale nabízí jiný pohled. Pohled na válečné dění očima britských pilotek, které si musely tvrdě vybojovat svoje místo na slunci. Jejich odvaha a schopnosti přitom byly naprosto mimořádné. Příběh, jehož autorkou je Natasha Lester, se odehrává ve dvou časových linkách a určitě vás rychle vtáhne. 

Až uvidíš moře (Motto) je příběh dvou řeckých dívek, které spolu s tisíci dalších Řeků našli v roce 1948 nový domov v Československu. Jejich domovinu rozdělila občanská válka a ony se snaží zapustit kořeny jinde. Novinářka Scarlett Wilková citlivě a čtivě představuje ne úplně známou kapitolu novodobé historie. 

Kristina Komůrková

Nejsem příznivkyně povinné literatury, ale pak čas od času narazím na knížku, u které si přeji, aby si ji „povinně“ přečetlo, co nejvíc lidí. Petra Klabouchová napsala román U severní zdi (Host) se silným příběhem, který se odehrával (nejen) za zdmi pankrácké věznice v 50. letech. Příběh o nespravedlnosti, která nebyla potrestána. I proto by se na ni nemělo zapomenout.

Za doporučení rozhodně stojí kniha Co je odtud vidět (Prostor). Nečekejte překotné zvraty. V téhle knížce prostě plyne život. I když je tu od první kapitoly přítomná smrt. Mariana Leky vás i tak dokáže vtáhnout do příběhu, kdy je vám s jejími postavami jednoduše lidsky milo. A navíc se kocháte, jak dokonale si umí hrát s jazykem.

David Binar

V knize Svět bez nás (Argo, Dokořán) Alan Weisman detailně popisuje, co by se stalo s přírodou a zastavěným prostředím, kdyby lidé ze dne na den zmizeli. Kniha nutí čtenáře do fascinujících představ o tom, jakým způsobem by se v průběhu času horšil stav měst a domů, jak dlouho by vydržely lidské výtvory nebo jak by se vyvíjely jiné formy života. Je svým způsobem uklidňující uvědomit si, že příroda si nakonec vždy poradí, i s takovým parazitem, jakým je člověk.

Johannes Krause, bývalý profesor archeo- a paleogenetiky a dnešní ředitel Max-Planck-Institutu pro evoluční antropologii spolu s novinářem Thomasem Trappem na základě nejnovějších poznatků z oblasti genetiky vypráví fascinující příběh našich předků od doby, kdy lidé opustili Afriku a rozšířili se po celém světě. Důležitý poznatek z knihy Zrození Evropanů – Skutečný příběh našich předků vyprávěný geny (Jan Melvil), tedy že z genetického hlediska nic jako národ neexistuje, by si mělo osvojit co největší množství lidí.

Novinář Pavel Pawluscha Novotný dlouhodobě zpravodajsky i publicisticky pokrývá řadu konfliktních oblastí. Jeho zážitky, popsané v knize Proč Alláh stvořil kalašnikov – Reportérem z válek, mešit i bazarů (Argo), mohou být užitečné právě v dnešní době, protože poskytují mimo jiné i vhled do konfliktu, který zrovna zuří na Blízkém východě. A je docela legrace to číst.

Irena Buřívalová

Kniha Klima je příležitost (vzdělávací centrum TEREZA) s podtitulem Opravdová řešení pro naši budoucnost na Zemi reaguje na rostoucí environmentální žal způsobený klimatickou změnou a debatou kolem ní. Čtenářům se snaží sdělit, že pro nápravu naší planety lze ještě něco udělat, a to jak na úrovni průmyslu, byznysu, tak díky činům jednotlivců. Pro ty, kteří jsou zatím problematikou „nepolíbení“, nebo se dosud zaměřovali pouze na jednu oblast environmentálních témat se jedná o propracované shrnutí všech klíčových problémů strukturované do přehledných kapitol. Kniha Petr Daniše je velmi čtivá a velice vhodná k popularizaci tématu. Zároveň může posloužit jako podklad pro učitelky a učitele, kteří by tyto znalosti měli uplatňovat ve všech předmětech.

Svět non toxic (CPress) je nebezpečné čtení pro ty, kteří rádi věří tomu, že normy a zákony nás jako spotřebitele chrání na každém kroku. Autorky Pavlína Pavlištová a Katarína Hrivňáková vycházejí z předpokladu, že žijeme v nezdravém světě plném chemikálií a jedů, které obsahují i konvenční přípravky na mytí nádobí, praní prádla, stejně jako tělová a vlasová péče. Cesta ven, kterou nabízejí, není jednoduchá, ale pokud na ni nastoupíte pozvolna a postupně, finančně vás nezruinuje a může zásadně zlepšit vaše zdraví. Skvělá kniha pro každého, kdo měl někdy vyrážku.