Pokud vám vadí pečená kočka, lze ji zaměnit i za králíka, radí loňský MasterChef Martin Pecina

Martin Pecina byl v intelektuálních a uměleckých kruzích známý i před soutěží, protože patří k nejvyhledávanějším tuzemským knižním grafikům. Když v podcastu dostane otázku, jestli kvůli vítězství v MasterChefovi nemusel práci na knihách omezit a nestává se spíše kuchařem, odpoví svým tradičním stylem, kdy posluchač úplně nechápe, mluví-li Martin vážně, nebo si z něj střílí. „Bylo by pošetilé,“ dí klidným a rozvážným hlasem, „kdybych ve svém pokročilém věku změnil obor, kterému se profesionálně věnuju přes dvacet let.“

Pro upřesnění, Martin Pecina je ročník 1982. Kdekdo by jej navzdory dlouhému plnovousu stále označil za mládence, on si to však nemyslí, naopak. Pomalu vyhlíží životní finále: „Pokud se chcete stát skutečným profesionálem v jakémkoliv oboru, takže i ve vaření, zabere to spoustu času, a ten já skutečně už nemám; zanedlouho nazuju papírové boty a půjdu si lehnout do rakve.“

Průměrný posluchač v tu chvíli bezděky vykulí oči, načež Pecina suše konstatuje, že slušný člověk by měl dle jeho názoru umřít zhruba v šedesáti: „Prostě dokud je ještě trochu při síle a nepotřebuje od svého okolí obsluhu v základních úkonech, jakým je například defekace… V mém případě už jinými slovy nemá smysl usilovat o to, abych se stal profesionálním kuchařem, ale přeci jen je gastronomie zálibou, které se s vášní věnuju deset let, a tak bych byl rád, kdyby byla i nadále součástí mého života v rovině literatury a grafického designu. Mám nápady na pár kuchařských knih, které bych snad i mohl zrealizovat, kdybych tedy náhodou vylezl ráno z postele a šel něco dělat.“

Milostný dopis moravské kuchyni

První knihu před pár dny vydal, a je – jak jinak – na první pohled nádherná, však ji taky kompletně udělal mistr grafik. Jmenuje se „jazyk srdce mozek krev“ a jde o jakýsi Pecinův milostný dopis moravské kuchyni (pochází z Hranic, jeho prarodiče měli hospodářství, potravinově byli velmi soběstační). V sedmdesátce originálně, vtipně a přitom srozumitelně sepsaných receptů skládá hold pokrmům, na kterých vyrostl: „Prorostlé maso, vnitřnosti, ořechy, bylinky, obyčejný chleba, ovocné pálenky… Nedám dopustit na staromódní vaření v kastrůlku, živočišný tuk, silné omáčky, ani vůni uzeného.“

Do knihy se nakonec bohužel nevešel recept na pečenou kočku, zato ten se šneky tam čtenář najde. „Při studiu pramenů jsem se dočetl, že pasáčci na Luhačovicku opékali šneky přímo v ulitách, nastrčené na prutu, a solili je vlastní močí. Zkusit se prý má všechno, ale já v knize volbu soli ponechávám na čtenářích.“