Záda bolí, ruce praskají do krve, ale „dědeček“ vás hodí do klidu

6. listopadu 2023

Lnářství, kdysi dominantní textilní obor, z Česka postupně vymizel. Na vině jsou špatně nastavené dotace v 90. letech i příliv levného textilu z Asie. Tradici lnářství od pěstování přes zpracování po tkalcovství se snaží zachovat Josef Fidler ve lnářské dílně na Veselém Kopci u Hlinska. Návrat oboru nicméně komplikuje i klimatická změna. „Mým snem byl hektar, ale když letos vidím úrodu, jsem šťastný, že ho nemám,“ říká Fidler. Na 200 let starém stavu právě dokončuje první čistě lněnou látku, kterou se chystá nabídnout návrhářce Beatě Rajské.

Váš tatínek len vozil, proto se mu dnes věnujete?

Ne tak úplně. Po roce 1990 nejprve vozil beton, až následně se dostal do Čemolenu, což byla nástupnická organizace Českomoravského lnu Humpolec. Čemolen vykupoval vyrosený len a táta ho přepravoval na své liazce do tíren, kde ho zpracovávali na vlákno. Vezl vlastně i poslední fůru z Roprachtic, když tu lnářství končilo. Já se ke tkalcovství a lnu dostal spíš omylem. Celé dětství jsem si stavěl elektrické vláčky a tratě. Jenže tenkrát jediná škola s oborem železniční stavitelství byla ve Valašském Meziříčí a byla to vojenská škola. Bohužel jsem neprošel vstupní zdravotní prohlídkou kvůli zádům. Takže se mi sen rozplynul. Zažil jsem vlastně dětskou depresi.

Co bylo dál?

Řešilo se, co se mnou v osmé třídě bude. Tehdy přišel náborář z hlineckého Technolenu, jestli nechci seřizovat průmyslové stavy, což byl čtyřletý učební obor s maturitou. Tak jsem šel. Prvák jsem protrpěl, zoufale mě to nebavilo. Změna přišla ve druháku, kdy jsme měli praxi v průmyslové tkalcovně Moravolenu. Uzly, člunky, bavlny a stavy mě začaly tak bavit, že jsem si doma sestavil dřevěný ruční stav. A tím to začalo. No a vyvrcholilo to v roce 2015, kdy po dlouholeté spolupráci s Muzeem v přírodě Vysočina přišla nabídka vzít si do pronájmu historickou roubenku v památkové rezervaci Betlém Hlinsko. A já se do toho pustil naplno.

Chodíte do práce a zároveň jste „součástí“ areálu pro exkurze?

Živí mě to naplno, jsem tělem i duší řemeslník. Návštěvníci mají možnost mě po předchozí domluvě navštívit, i když to trochu omezuji, protože práce je strašně moc. Len se dostává do popředí mého zájmu a je určen pro zákazníky, kteří chtějí ručně tkanou práci. Zvu si je na osobní setkání, protože jsem odpůrce e-shopů. Osobní kontakt je jediný způsob, jak lidem předat hodnotu ruční práce. Vedle toho se věnuji žinylce a šátkům pro motorkáře. Začátky byly strašně těžké a jsem moc rád za pomoc stále žijících odborníků. Časem jsem získal ke každému oboru „partnery“, kteří mi pomáhají dát ruční práci jméno. U žinylky je to návrhářka Beata Rajská, ta mi dala strašně moc, vtiskla žinylce současný šmrnc. Pro motorkáře jsou to značky Harley-Davidson a Indian.