Sociální sítě, dědičnost a nedostupná péče. S expertkou o poruchách příjmu potravy

19. června 2023

archiv

Po revoluci se v Česku vynořila spousta ženských časopisů, které prezentovaly štíhlost jako cestu k úspěchu. Dnes tuhle roli, přičemž ještě nebezpečněji, hrají sociální sítě. Poruch příjmu potravy přibývá, prevence musí cílit už na školní děti. Jedna věc přitom zůstává pořád stejná: „Totiž fakt, že poruchy příjmu potravy jsou nemoc, která nabízí únik z našeho života,“ říká přední česká psychiatrička Hana Papežová.

Poruchy příjmu potravy se do vašeho zorného pole dostaly už v 80. letech. Tehdy to u nás bylo dost neznámé téma. Jak jste se k němu tenkrát dostala?

To bylo v roce 1986, když jsem dělala takzvané klinické kolečko, to znamená, že jsem v rámci přípravy na atestaci musela projít všemi odděleními na psychiatrii. A tehdy jsem zjistila, že poruchy příjmu potravy jsou nové téma, u nás neprobádané. Brala jsem to jako výzvu. Centrum pro poruchy příjmu potravy tu vzniklo nedlouho předtím, v roce 1982, a bylo první svého druhu ve střední Evropě. Postupně se rozšiřovalo na dnešních dvanáct lůžek. Před dvaceti lety přibyl denní stacionář, který jsem založila, a stále se taky rozšiřuje ambulantní péče.

Předpokládám, že se mnoho věcí od té doby proměnilo, například způsob léčby. Zajímalo by mne ale, co zůstává pořád stejné a platné?

Potřebujete člověku pomoci, aby si normalizoval hmotnost, aby se vrátil ke svým zájmům a neřešil jen otázku štíhlosti. Lidé k hladovění nebo přejídání nejčastěji utíkají proto, že se tím zbavují stresu či něčeho, co jim nejde, my tomu říkáme vyhýbavé chování. Nedaří se jim ve vztazích, čelí konfliktům nebo tlakům na výkon v rodině. Nebo je to něco, s čím se potýkají dlouhodobě – nenaučili se třeba vnímat své potřeby a potřeby okolí, nemají schopnost vytvářet uspokojivé blízké vztahy…

A kontrola jídla je něco, co mohou mít ve vlastních rukou? Je to něco, co jim jde?

Ano, to je základní přínos té nemoci: skrze jídlo získávají kontrolu nad svými emocemi, s nimiž si často nevědí rady. Jenže udělat to tak, aby je to nepoškozovalo, nedokážou. Proto jsme se v posledních letech hodně zaměřili na prevenci, a to už u dětí na prvním stupni základních škol.

A je to jeden z posunů – že cílíte už na malé děti?

Ano. Když jsme kdysi začínali, zaměřovali jsme se na vysokoškoláky. Ale s tím, jak se rizikový věk posunuje, jsme se dostali až na základní školy. Oslovujeme už prvňáčky, ale nezaměřujeme se jen na jídlo a postavu, nýbrž na to, jak zvládat stres a těžké situace. Využíváme k tomu osvědčené mezinárodní programy pro školy.

Umět se vypořádat s těžkostmi života je navíc dobrá prevence i pro mnoho jiných problémů, kterým dnešní děti a adolescenti mohou čelit.

Je to tak. Dříve se upřednostňovala cílená prevence zaměřená jen na jídelní chování, která ale může být i kontraproduktivní. Světová zdravotnická organizace dnes mluví o takzvané Health Promotion, tedy celkové podpoře zdraví. Podstatou je podpora zdraví jako takového a taky rovnováha mezi psychickým a fyzickým zdravím. Někteří si tu rovnováhu ale udržet nedokážou a jdou do extrému.

ŠKODLIVÉ RADY NA SOCIÁLNÍCH SÍTÍCH

Jak změnila situaci doba sociálních sítí a snadného sdílení jakéhokoli obsahu?

Podpořte Reportér sdílením článku