Krym je třeba osvobodit teď, jinak se časové okno zavře

28. dubna 2023

Ukrajinský poloostrov Krym je už přes devět let okupovaný Ruskem. Vloni v únoru se navíc stal jedním z míst, odkud Rusko zahájilo invazi na Ukrajinu. Co se dnes na Krymu děje, zda je vůbec možné tu žít bez ruského pasu nebo jak se tu lidé staví k možnosti, že se Ukrajina pokusí vybojovat své území zpět, popisuje Arťom Popov, ochránce lidských práv z Krymu, toho času pobývající v zahraničí.

Co jste dělal 24. února 2022?

Už předtím jsme všichni čekali, zda válka začne, nebo ne. Bylo zjevné, že buď to přijde každým dnem, nebo to bude blaf. Třiadvacátého večer jsem dostal zprávu od kamaráda, že všechny hranice s Krymem jsou zavřené, ven nepouštějí nikoho a dovnitř jen lidi s krymským trvalým bydlištěm. Čtyřiadvacátého ráno jsem jel do nemocnice na plánované vyšetření – a tam jsem se dozvěděl, že invaze začala. Všichni o tom mluvili.

Jaká byla na poloostrově atmosféra bezprostředně před válkou?

Zvláštní. Nedá se říct, že by tam někdo po válce vyloženě bažil. V televizi, rozuměj na ruských kanálech, na které v Krymu kouká většina lidí, sice už nějakou dobu jela protiukrajinská propaganda, ale na internetu, respektive na sociálních sítích, žádná bezuzdná propaganda nebyla. Ta začala až s prvními dny války. V každém případě jsme já ani kolegové nezaznamenali, že by bezprostředně před válkou v krymské společnosti narůstala agresivita.

Pro mnohé překvapivě zaútočilo Rusko rovnou na celou Ukrajinu, přičemž Krym byl jedním z míst, odkud útok začal. Kreml předpokládal, že Kyjev padne za tři dny. Jak tehdy krymské obyvatelstvo reagovalo?

Panovalo přesvědčení, že když už válka začala, Rusko ji vyhraje. A pozor, to si mysleli i proukrajinští Krymčané. Samozřejmě byly i projevy euforie, pamatuju si, že pětadvacátého večer jsem na někoho čekal na ulici a v baru za mými zády kdosi křičel: Vzali jsme si Krym, vezmeme si i Ukrajinu! Na druhou stranu vládla v prvních dnech i panika, nebyly peníze v bankomatech, nebyl benzin, všude fronty. Postupně se to srovnalo. A přišla radost: teď budeme mít vodu!

Krym má problém s vodou dlouhodobě. Můžete jej vysvětlit?

Nedostatek vody je na 70 procentech poloostrova. Už za SSSR byl proto vybudován kanál, který na Krym přivádí vodu z řeky Dněpr. Když v roce 2014 začala ruská okupace, Ukrajina kanál zavřela. Rusové sice otevřeli rezervní zdroje, ale i tak se situace zhoršovala. V roce 2020 pak přišlo obrovské sucho a propaganda opakovala, že za ně může Ukrajina. Řekl bych, že jestli byla někdy krymská společnost nastavená na válku s Ukrajinou, pak právě tehdy. Potom ale sucho skončilo a atmosféra se zklidnila. Nicméně když Rusko vloni zahájilo válku, během pár dní se zmocnilo kanálu, otevřelo ho – a na Krymu zavládlo nadšení.

ARŤOM POPOV

Ukrajinský aktivista a ochránce práv z Krymu. Jeho jméno i příjmení jsou z bezpečnostních důvodů změněné, redakce ale jeho totožnost zná. Arťom zůstával na Krymu zhruba do léta poloviny 2022, pak ale, po varování kolegů, odešel do zahraničí. „Kdo mě varoval a v souvislosti s čím, bohužel nemůžu popsat, protože by ruským úřadům bylo hned jasné, o koho jde.“ Na Krymu zůstávají Arťomovi příbuzní a on sám říká, že nikdy chvíli neuvažoval, že už by se na poloostrov nevrátil.

Mluvil jste o propagandě, která raketově vzrostla během prvních dnů a týdnů války. I jinde než v televizi?

Na internetu, například na kanálech v síti Telegram. Dřív je lidi sledovali kvůli koťátkům, fotkám přírody, zábavě. A najednou se tyto kanály bleskově změnily na propagandistické. Řada z nich se na Telegramu objevila třeba rok před válkou. Takže je velmi pravděpodobné, že šlo o přípravu.