Tisíc tváří války. Reportáž z Ukrajiny
8. dubna 2022
Reportér 04/2022 · Číslo 92
Tisíc tváří války. Reportáž z Ukrajiny
Zvětšitfoto Stanislav Krupař<style type="text/css">@media only screen and (min-width: 1024px) and (orientation: landscape), print, screen and (min-width: 1024px) and (max-width: 1289px) and (orientation: landscape) .gallery__img img { max-width: 100%} </style>
Hromadný útěk z ostřelované Irpině. Opuštěná těla ruských vojáků. Vyhořelé byty na kyjevských sídlištích. Světový basketbalista v místní domobraně. Stařenky a děti přespávající ve stanicích metra. Divocí bojovníci obávané jednotky. Desítky minut před napřaženou hlavní. Nenávist k Putinovi, tolerance k Rusům. To jsou obrazy, které mi zůstávají před očima z měsíce stráveného v obléhaném Kyjevě.
Zřícený irpiňský most. Místo, kudy po prknech a paletách unikají zástupy lidí před ruskými raketami do bezpečí. Mladí i staří, dospělí i děti. Někteří o holi, jiní s kočárkem nebo dítětem v náručí. Často mají jen jednu tašku s tím nejnutnějším. Řada z nich s sebou bere i psy nebo kočky.
Tak jako Káťa, kterou potkávám asi tři sta metrů před mostem na kyjevské, a tedy té bezpečnější straně. Je jí třicet, přes rameno má jednu plátěnou tašku a s sebou dvě kočky, obě bílo-zrzavé. Jednu nese v náručí, druhá jí sedí na rameni. Společně míří pryč z Irpině, města, na jehož druhém konci už je frontová linie.
Mimochodem, domácí mazlíčci představují ve válečné oblasti docela komplikaci. Řada lidí nechce vůbec odjet, aby nenechala doma své zvířectvo o samotě. Když je vezmou s sebou na cestu, také to není jednoduché. Viděl jsem, jak na irpiňské, té nebezpečnější, straně mostu utekl rodině kocourek z klece pod auto. Dvacet minut tam kolem pobíhali, snažili se ho dostat ven. Nakonec se tam udělal celý chumel lidí, chtěli ho vyšťourat násadou od smetáku. Kdykoli mohl přiletět granát a jejich snahu navždy ukončit…
Pár desítek metrů za Káťou se tři vojáci a dva civilové starají o ženu, která zkolabovala. Má na sobě tepláky, černou bundu, je celá bílá, nemůže se udržet na nohou, nevypadá to s ní dobře. Nakonec se ji muži snaží nést, aby se dostala pryč. Jestli to přežila, už se nedozvím.
Zvětšitfoto Stanislav Krupař
Kdo určitě nepřežil, byl strýček Tolja. Byl to starý pán, který šel se svou ženou, jež se opírala o hůl. Děda začal kolabovat, tak ho položili na zem. „Kde je doktor? Kde je doktor? Potřebujeme doktora,“ volali ti, co mu byli nejblíž. Přiběhla asi pětatřicetiletá lékařka, dala mu injekci a nasadila masku. Vojáci dělali starému pánovi masáž srdce a snažili se ho udržet při životě. Jeho žena stála nad ním. Pak ji odvedli pryč. Okolo šla jejich sousedka, vedla dvě děti a volala: „Ďáďa, Tólja, ďáďa Tólja. Što s vámi?“ Strýček Tolja v tu chvíli umíral, jeho ženu i s její hůlkou už mezitím dav odnesl někam dál. Doktorka se podívala na hodinky a řekla: „Tak napíšeme úmrtí ve 12.15.“ I strýčka Tolju, který nám umřel pod rukama, má Putinův útok na svědomí.
Podpořte Reportér sdílením článku
Specializuje se na reportáž a dokument.
