Pěšky Českem. Stačí vyrazit

Marek Šálek

Stezka Českem, Via Czechia, Cesta Česka…

Během krátké doby vznikly tři dálkové trasy (nebo treky či traily, jak chcete), které vyznavači chůze mohou využít k pěšímu putování. První vede okolo hranic a měří dva tisíce kilometrů, druhá má šest větví a propojuje například krajní body země. Třetí, kterou jsem si v červenci vyzkoušel, nabízí cestu z Blaníku na Říp a je dlouhá 190 kilometrů. Sedmidenní výlet mi přinesl tři zjištění.

Louňovice pod Blaníkem.

Marek Šálek

Lidi jsou jinde. Kromě těsného okolí hradů a zámků, rozhleden nebo půjčoven lodí jen málokdy narazíte na turistu – byť trasa vede po značkách Klubu českých turistů. Okamžiky, kdy čelíte náporu prázdninového ruchu (parkující auta, zaplněné restaurace, zpruzelé rodiny), jsou velmi řídké. I v překrásných úsecích (hluboké lesy, údolí potoků a říček) jde člověk celé hodiny a nepotká živáčka.

Emblém Cesty Českem.

Marek Šálek

Všude je hezky. I v místech, kde byste čekali nevábnou periferii, skladovací haly a další zástavbu spojenou s blízkostí dálnic, je až na nepatrné výjimky možné procházet příjemnou krajinou. Příchody do měst, jejichž okolí z auta nepůsobí lákavě, jsou vedeny po cestách, kde vám bude fajn. Ani křížení s dálnicemi není dramatické, pár stovek metrů od svodidel se vnoříte opět do ticha.

Sázava.

Marek Šálek

O nocleh se nebojte. Sehnat ubytování není problém. Na penzion, pohostinský pokoj či chatku v kempu narazíte v každém cíli denní etapy (v mém případě: Český Šternberk, Sázava, Kouřim, Kersko, Stará Boleslav, Mělník). A díky mobilu je snadné domluvit si přespání a ušetřit si nervy s hledáním postele na poslední chvíli, stačí zavolat pár hodin předem. Ceny bývají přijatelné.

Nejtěžší je udělat si čas. Pak už to jde samo.

Podpořte Reportér sdílením článku