Bílej a modrej

Pětikilometrovou trasu z Lipnice nad Sázavou do Závidkovic jde běžný turista hodinu a půl. Sotva si ale uvědomí, že počet značek, které minul, tvoří trojciferné číslo. S Vláďou a Martinem, kteří ty značky malují, nám tak stejný úsek trvá pětkrát déle než normálním chodcům, kilometr jdeme hodinu. Každý je vidí rád – turisti je zdraví, děkují, chataři nabízejí pivo.

Značky jsou na turistických trasách v obou směrech, vždy minimálně po dvou stech padesáti metrech, spíše častěji – u každé křižovatky a někdy i u místa, které by někomu jako křižovatka mohlo připadat. Kromě toho existují takzvané „útěchovky“ – ty mají turistu „utěšit“, že se neztratil a jde po správné cestě.

Vláďa s Martinem věnují značení svůj volný čas. Od Klubu českých turistů dostávají za jednu trasu odměnu dvě stovky, proplacenou cestu a stokorunu stravné. Jedenapadesátiletý Martin pracuje u Českých drah, o šest let starší Vladimír je předsedou značkařského obvodu Havlíčkův Brod, je i metodickým komisařem – podílí se na přípravě učebních textů pro značkaře. Jinak je Vladimír v invalidním důchodu. „Jako bývalý trampík a skaut vím, že je mnohem hezčí pro lidi něco udělat než jen přijímat,“ říká.

Oba jsou z malé vesnice na Vysočině, soukromě chodí přírodou po trasách i mimo ně a na dovolenou jezdí nejradši do hor. V minulosti navštívili Himálaje, Alpy, Skandinávii nebo africké Kilimandžáro.

Značí hlavně proto, že je to baví. „Kdysi dávno jsme se stali členy Klubu českých turistů a nestačilo nám jen chodit na výlety. Začali jsme vymýšlet trasy, organizovat výlety – a teď chodíme trasy pravidelně obnovovat.“