Víc adrenalinu, než jsem čekal

Post Image

Víc adrenalinu, než jsem čekal

Play icon
25 minut
V držáku chybí mobil, kterým fotím.

foto Tomáš Binter a autor

Na kole jezdím často, po městě i po venkově, celoročně. Upřímně řečeno, zatím mě nenapadlo, že bych měl přesedlat na elektrokolo. Na druhou stranu, příští rok mi bude šedesát a v redakci jsem nejstarší. Asi proto směřovala nabídka otestovat nadupaný e-bike se spoustou vychytávek nikoli na kolegu Tomáše Poláčka, který je proslulý svými adrenalinovými experimenty, ale na mne.

Akumulátor nabitý, brašny sbalené a já pořád nevím, jak moje dosud nejdelší výprava na elektrokole začne. Jestli zamířím na některou z cyklostezek, které mě vyvedou z města, nebo na vlakové nádraží.

V předchozích dnech jsem na vypůjčeném e-biku ujel přes tři sta kilometrů. Nejvíc o tom ví můj zadek, který mě začal před každým drncnutím prosit, ať vstanu aspoň na chvíli ze sedla a ušetřím ho dalšího naklepávání.

Používal jsem elektrokolo ve městě, následovala stotřicetikilometrová cesta na chalupu přes brdské hřebeny s celkovým stoupáním 1 287 metrů. Na venkově jsem stroj využíval při běžném každodenním popojíždění na nákupy, do lesa na maliny (houby nerostou), za koupáním. Protože máme v okolí dost kopců, přinášelo to chvílemi až omamné zážitky.

Následoval návrat do Prahy, odkud jsem chtěl vyrazit na vícedenní expedici. Abych kolo pořádně otestoval, zvolil jsem jako cíl Bílou Vodu v nejsevernějším cípu jesenického výběžku, známou ze stejnojmenného románu Kateřiny Tučkové.

Bůh reportáže mi snad odpustí, že nakonec startuju potupně a zbaběle vlakem. Chci se rychleji přiblížit k horám a odpustit si šlapání středočeskou plackou, kam mě to v třicetistupňovém vedru neláká.

Ráj kolařů

Podpořte Reportér sdílením článku