Chartista Bašta: Vydali jsme se do záhuby

Jaroslavu Baštovi je 68 let. Před čtyřiceti lety stavěl mosty, jeho profese se nazývala napínač-injektážník. Dnes je důchodcem, publicistou a spisovatelem. Jedenáct rozhovorů s prvními chartisty vychází v prosincovém vydání magazínu Reportér. V náhledu na dnešní svět se často výrazně liší.

Tehdejšímu dělníkovi na stavbách mostů Jaroslavu Baštovi přinesl Chartu o Vánocích 1976 Petr Uhl: „On říkal, že to bude velký průšvih,“ vzpomíná dnes Bašta, „ale že to bude mít takový ohlas, to jsem nečekal…“ Jedenáct rozhovorů s prvními chartisty vychází v prosincovém vydání magazínu Reportér. Všichni hovoří o svých současných postojích a velmi výrazně se v nich liší.

Cítíte potřebu podepisovat nějaké petice?

Spíše ne – naštěstí máme více možností, jak vyjádřit svůj postoj a názory. Navíc tuto formu angažovanosti takzvaní věční petenti hodně devalvovali.

Co vám po listopadu 1989 přineslo největší zklamání?

Oligarchizace České republiky a postupná eroze svobody slova, která dnes pod záminkou boje proti kremelské propagandě ohrožuje i svobodu internetu. Pod hlavičkou obrany liberální demokracie se vrátil boj proti štvavým vysílačkám a ideo-diverzním centrálám jako za totality. Možná je na čase inovovat starý vtip o lidové demokracii: Víte, jaký je rozdíl mezi demokracií a liberální demokracií v pojetí EU? Jako mezi kazajkou a svěrací kazajkou.

Co považujete za největší hrozbu pro Českou republiku?

Oligarchizaci našeho státu, pauperizaci střední třídy, oklešťování svobody slova a z toho vyplývající deficit demokracie. Vydali jsme se do záhuby po stejné stezce jako kdysi Ukrajina. Takový politický vývoj nevyhnutelně končí válečným konfliktem, přičemž pravděpodobnější se zdá občanská válka.

Máte koho volit?

Ano, ale většinou se skřípěním zubů.

Obáváte se výsledků příštích voleb do Poslanecké sněmovny?