Chartistka Moučková: Co se stalo Zemanovi?

Jedenáct rozhovorů s prvními chartisty vychází v prosincovém vydání magazínu Reportér. V náhledu na dnešní svět se často výrazně liší. Kamile Moučkové je dnes 88 let. Před čtyřiceti lety lepila igelitové sáčky, dnes je v důchodu, stále však přednáší na besedách.

Za někdejší televizní hlasatelkou, tou dobou lepičkou igelitových sáčků Kamilou Moučkovou, přišla po Štědrém dnu roku 1976 návštěva: „Byl to Jirka Dienstbier s mým zetěm Jirkou Frodlem, jestli prý podepíšu. Já řekla, že asi jo, jen se zeptám svého partnera Jiřího Zahajského, protože ten už kvůli mně nemohl filmovat, hrál jenom divadlo, ale Jirka řekl, vždyť stejně podepíšeš, tak proč se mě ptáš, a já podepsala, načež nastal tanec mezi vejci – estébáci už nestáli před domem, ale přímo přede dveřmi, a začaly výslechy…“

Cítíte potřebu podepisovat petice?

Kdyby to bylo za dobrou a prospěšnou věc, podepíšu, ale poslední dobou jsem takovou potřebu neměla.

Co vám po listopadu 1989 přineslo největší zklamání?

Je mi osmdesát osm let a vlastně nikdy do svých jedenašedesáti jsem nežila ve svobodné zemi, takže jsem za to poslední období ráda.

Co považujete za největší hrozbu pro Českou republiku?

Nerozumím například masivní migraci. Nebo jinak – já chápu, že ze zemí, ve kterých se krutě bojuje, odcházejí maminky s dětmi a staří lidé, ale nechápu, proč i mladíci a muži středního věku, kteří by měli bojovat, nikoli utíkat za lepším… Jinak ale konkrétně tady a teď snad zatím není nic, co by naši demokracii ohrožovalo.

Máte koho volit?

Coby někdejší zpravodajská hlasatelka politiku sleduju, ale nejsem zatím schopná říct, komu dám hlas. Vím jen, že k volbám půjdu a nepodpořím kohokoli, kdo by obdivoval Putina. A doufám, že se spoustu politiků podaří vyměnit – obzvláště ty, kteří v životě nepracovali a sedí tam už dvacet let.

Obáváte se výsledků příštích voleb do Poslanecké sněmovny?