EDITORIAL: Zeman, Hitler a utkvělé představy
15. března 2015
Šéfredaktor Reportéra píše tom, co nabízí březnové číslo měsíčníku.
Obsese je chorobně utkvělá představa. Z medicínského hlediska jsou to nutkavé jevy, nejčastěji myšlenky, popudy k jednání a podobně, které bezdůvodně ovládají mysl pacienta, i když se je snaží potlačit. Jsou automatické, časté, úzkostné, těžko kontrolovatelné. Paradoxně čím více se pacient snaží přestat na určitou věc myslet, tím je myšlenka vtíravější. Tak zhruba praví odborná definice.
Vztah Miloše Zemana k Adolfu Hitlerovi by se zřejmě za obsedantní označit v lékařském slova smyslu nedal. Ale že se jméno nacistického vůdce vynořuje současnému českému prezidentovi velmi často, je zejména v poslední době více než zjevné. Pomalu nemine týden, aby od Zemana, jeho věrného Ovčáčka či někoho jiného z Hradu nevyletěl na veřejnost alespoň jeden Hitler, popřípadě třetí říše, nacisté nebo něco souvisejícího.
Jednou v souvislosti s Ferdinandem Peroutkou, podruhé s odebíráním dětí v Norsku, pak zase s abstinenty. Prostě ať už se řeční o čemkoli, Hitler se k tomu dá na Pražském hradě namixovat vždycky. Většinou ještě navíc s neopakovatelným vkusem a šarmem.
V této souvislosti bych si dovolil pana prezidenta a jeho aparát upozornit na text kolegy Jiřího Štického v tomto vydání Reportéra.
Pojednává o tom, že letos uplyne sedmdesát let od smrti nacistického vůdce, a proto se na konci roku přestanou na Mein Kampf a další Hitlerova díla vztahovat autorská práva . V Německu i jinde po světě se proto řeší, zda to znamená, že se rozvine nový druh byznysu, vydělávání na Hitlerovi. Zdá se, že minimálně někde by se asi našli odběratelé, kteří jsou postiženi nutkavou potřebou se k tomuto masovému zločinci neustále vracet.
V dalším pozoruhodném textu pak Petra Pospěchová píše o tom, jak výrobci mizerného jídla vysvětlují, že v párcích není žádné maso, nebo proč je v jahodovém džemu daleko více jablek než jahod. Za nejvykutálenější považuji tvrzení, že my, kteří jsme se zde narodili, máme v hlavě zafixovanou jako správnou takovou chuť párků, ve kterých se žádné maso nevyskytuje. Těžko říci, zda se jedná o utkvělou představu pana ředitele, nebo jen dávku jistého manažerského cynismu. Ať tak či tak, skousnout se to nedá.
Přeji vám příjemné čtení a hezké jaro. A pokud možno aspoň týden bez Hitlera z hradní kuchyně.
Podpořte Reportér sdílením článku
Zakladatel magazínu Reportér.
