Nejídlo aneb Výmluvy výrobců šizených potravin

Je to vlastně docela komické. Když čeští manažeři vysvětlují, proč vyrábějí a prodávají potraviny, které byste v Německu nekoupili, předkládají dokonce argumenty z lingvistiky i etnografie. Dozvíte se, že když je v češtině něco „s masem“, neznamená to ještě, že to musí být „z masa“. Nebo že Čech má rád párek bez skutečného masa, protože k němu taky rád hořčici a kečup.

Ne, nejde o výmysl, všechny tyto výroky skutečně zazněly. Fakticky potvrzují, že ačkoli od pádu železné opony uplynulo čtvrt století, v jednom ohledu definitivně nezmizela. I když tu, o níž mluvíme, neudržují politici a pohraničníci, ale některé potravinářské podniky, případně supermarketové řetězce.

Navzdory jistému zlepšení v nedávné době může dvacetikilometrová vzdálenost mezi dvěma obchody stejné značky znamenat zásadní rozdíl v kvalitě prodávaného zboží – stačí jen, aby prodejny oddělovala česko-německá hranice. Ceny přitom na naší straně nejsou zásadně jiné. Jediné, co se radikálně liší, je právě úroveň potravin.

„Jahůdka“ z jablek

Ty dvě skleničky s marmeládou vypadají podobně: obě mají na obalu hromádku lákavých zralých jahod, člověku se úplně sbíhají sliny. Pod etiketou s nápisem Erdbeere je přesně to, co čekáte: sladká zavařenina výrazně jahodové chuti.

A co český džem „Jahůdka“? Víčko skrývá tuhou tmavou hmotu, která má zvláštní nakyslý ocas v chuti a vůně jahod se zdá vzdálená. Syntetický nádech aromatu cítíte na jazyku ještě hodnou chvíli. Kde je chyba? Odpověď najdete na etiketě: německá zavařenina v sobě má 75 procent jahod a česká jenom 15, zato je v ní 20 procent jablek – odtud zřejmě nakyslá dochuť. A cenový rozdíl? Německý džem je v přepočtu zhruba o korunu dražší.