Největší zločin Starostů

Policie zasahuje na pražském magistrátu, v dopravním podniku a na desítkách dalších míst. Obviněna byla řada osob, je mezi nimi i náměstek pražského primátora a muž, který spolupracoval s uprchlým mafiánským bossem Radovanem Krejčířem. Orgány činné v trestním řízení oznámily, že odhalily zločineckou skupinu, jejímž cílem bylo vydělávat na zakázkách zadávaných dopravním podnikem hlavního města.

O tom, zda obvinění skutečně naplnili definici organizovaného zločinu, samozřejmě rozhodnou až soudy. Chování řady z nich ovšem docela zřetelně napovídá, že si byli vědomi rizika případného stíhání a trestu. Otázkou je, proč by si budovali tak důkladnou strukturu, pokud by se jednalo o kriminální činy, ze kterých pro jednotlivé aktéry plynuly podle policejních poznatků spíše statisíce korun než mi-liony. Bylo to proto, že si na vyšší řády netroufli? Nebo to ještě vyšetřovatelé neodhalili či nezveřejnili?

Samotné sdělení obvinění, jehož obsah se rychle dostal na veřejnost, příliš nenapoví. V textu je důkladně popsáno propojení jednotlivých aktérů, konkrétních informací o přijímaných či vyplácených úplatcích se tam moc nenajde. I tak je zjevné, kde se odehrál ten „základní zločin“ v celém případu. Propojení významného lokálního politika s exmafiánskými strukturami nelze nijak bagatelizovat ani omluvit.

A možná ještě horší bylo, když se ukázalo, že s mužem, jenž je znám jako někdejší spolupracovník Radovana Krejčíře, pravidelně komunikuje jeden z hlavních politiků STAN Petr Gazdík. Ten toho měl nechat nejpozději před pěti lety, když se poprvé začalo veřejně probírat spojení Starostů s podnikatelem Michalem Redlem a jeho rodinou (otec byl významným sponzorem starostenského hnutí na Zlínsku). Rezignace je jen logickým důsledkem toho, že Petr Gazdík neuměl nebo nechtěl správně vyhodnotit, s jakými lidmi se může ve vládní funkci stýkat.

Potud jsou politická pochybení Starostů jasná. V celé věci se však objevily i další, vedlejší, „zločiny“. Jeden z nich má bezpochyby na svědomí policie. Oč méně bylo v usnesení o zahájení trestního stíhání konkrétních důkazů o korupčních kauzách, o to více tam bylo popisu sexuálních a drogových scének, které neměly s hlavním předmětem vyšetřování nic společného. Jako by měly zdůraznit společenskou a morální prohnilost zúčastněných. Celé to působilo skoro jako literární dílo, jehož autor rovnou počítá s obsáhlým citováním úředního dokumentu v médiích.