Kanárský Casanova

Na ulici Calle O’Daly, malebném korzu Santa Cruz, hlavního města kanárského ostrova La Palma, nemůžete minout bronzovou sochu mladíka v džínovém obleku a s vlasy po ramena. S jedním kolenem pokrčeným a vykasanými rukávy sedí na schodech ve stínu pergoly. Vypadá jako typické sochy na turistických trasách, s nimiž se návštěvníci rádi fotografují v objetí nebo jiných žertovných pozicích. To však není případ téhle plastiky. Na tabulce se můžete dočíst, že je to podobizna zdejšího rodáka, předčasně zesnulého básníka a spisovatele Félixe Francisca Casanovy. Dílo vytvořil podle fotografie místní sochař Fran Concepción.

Casanova se narodil v roce 1956 v Santa Cruz a zemřel za nejasných okolností v roce 1976 ve stejnojmenném městě, ovšem na sousedním Tenerife. Za svůj krátký život stihl posbírat několik literárních cen: v sedmnácti letech za sbírku poezie, v osmnácti za román, který vychrlil za šest neděl, a ještě měsíc před smrtí za další sbírku básní. Mnohé z jeho textů byly vydány až posmrtně díky editorské péči jeho otce, básníka a dentisty Félixe Casanovy de Ayala, včetně deníku, v němž se mladičký básník mimo jiné vyznává z lásky k hudbě. Nadšený fanoušek Micka Jaggera a Jimiho Hendrixe v sedmnácti letech založil alternativní rockovou kapelu s (českým!) názvem Hovno a k tomu stejnojmenné literární hnutí, k němuž sepsal manifest. Zajímal se i o jazz a klasickou hudbu a jako kanárský dopisovatel přispíval recenzemi do španělského týdeníku Disco Expres. Život předčasně vyspělého, mimořádně sečtělého a plodného tvůrce ukončila smrt v koupelně. Podle jedné verze se otrávil unikajícím plynem, podle druhé si dobrovolně vzal život.

Pro své životní postoje je přirovnáván k prokletým básníkům a někdy se mu přezdívá kanárský, či dokonce španělský Rimbaud, protože rovněž vytvořil veškeré své dílo před dvacítkou. Pro živelnost tvorby a romantický zápal je přirovnáván i k jinému prokletému básníkovi, Comtu de Lautréamontovi, který taktéž zemřel v mladém věku.

Od roku 1977 uděluje ostrovní správa La Palmy každoročně literární cenu nesoucí jeho jméno. Madridské nakladatelství Demipage v roce 2017 vydalo mnohasetstránkové sebrané dílo Félixe Francisca Casanovy, které zahrnuje román, intimní deník, osm básnických sbírek z let 1969–1975, povídky, rozhovory a již zmíněný manifest Hovno.

Posmrtně se Casanova stal symbolem své generace a romantickou legendou, jak se to občas přihodí těm, kdo zemřeli mladí a krásní, dřív, než z nich život setřel pel tajemství. Snad i pro tu kuriózní českou spojitost se u jeho sochy nabízí parafráze epitafu našeho předčasně zesnulého básníka, Jiřího Wolkera: „Zde sedí Félix Casanova, básník, jenž miloval svět a pro spravedlnost jeho šel se bít. Dřív než mohl srdce své k boji vytasit, zemřel, mlád devatenáct let.“