Charlotta, Alice a Jan Masarykovi

Na snímku Jindřicha Vaňka vidíme Charlottu Garrigue Masarykovou (1850–1923) a její dvě děti – dceru Alici (1879–1966) a syna Jana (1886–1948). Naklonění hlav, rozptýlené světlo a důraz na tmavou tóninu, z něhož vystupují bílé obličeje, vyvolávají teskný až chmurný dojem. Možná ovšem na dnešního diváka tímto způsobem působí i vědomí následných historických souvislostí… Na snímku nevidíme Olgu Masarykovou (1891–1978), chybí i další ze sourozenců Herbert (1880–1915), který dva roky před vznikem tohoto trojportrétu zemřel na skvrnitý tyfus, jímž se nakazil při práci v uprchlickém táboře v Haliči (poslední z dětí Masarykových, Elenora, zemřelo v roce 1890 ve věku čtyř měsíců).

Byla válka, Jan Masaryk má proto uniformu rakousko-uherské armády. Jeho otec Tomáš Garrique trávil toto období v exilu – nejdříve v Londýně, poté v Rusku, Japonsku a USA; ve své vlasti byl v nepřítomnosti odsouzen k smrti za velezradu. Snímek mohl být určen právě TGM a nejmladší dceři Olze, která odjela do vyhnanství s ním. Charlotta, rodačka z New Yorku, se zbývajícími děti zůstala v Praze. Zde byla pod policejním dohledem, což ve spojení s dalšími formami nátlaku – dcera Alice byla osm měsíců vězněna ve Vídni – vyústilo v její deprese a opakované srdeční ataky. V květnu 1918 byla zbavena svéprávnosti a hospitalizována v sanatoriu ve Veleslavíně – zřejmě i proto, aby byla ušetřena úřední šikany.

Historik fotografie Pavel Scheufler se zaměřuje na díla pořízená před rokem 1918. Pro magazín Reportér připravuje seriál Tajemství historické fotografie. Vybírá a komentuje nejzajímavější kousky své kolekce, které zachycují mimořádné události i každodenní život. Rozhovor s ním si můžete přečíst zde.