S kým to mluví Žofie Chotková?

V parku se procházejí dámy a jedna z nich hovoří s mužem, který je k fotoaparátu zády, takže ho nemůžeme identifikovat. Na důkaz úcty k dámě nemá pokrývku hlavy. Tu nemá ani další, mírně nahrblý muž, který utíká směrem k fotografovi. On sám je také fotograf, protože v pravé ruce drží objemný fotopřístroj. Proč spěchá? Chtěl snad kolegovi zkazit kompozici a sám zaujmout lepší pozici po světle? Ulovit lepší záběr?

V muži s fotoaparátem rozpoznáváme Rudolfa Brunera-Dvořáka, pyšnícího se titulem „momentního“ fotografa na dvoře Františka Ferdinanda d`Este. Oním fotografujícím byl nepochybně jeho bratr Jaroslav, který v rodinné firmě, kde se vyučil, začal fotografovat po svém návratu z vojenské služby v roce 1906. Dámou s příjemným úsměvem je Žofie Chotková, v době vzniku tohoto snímku již vévodkyně z Hohenbergu.

Snímek vznikl zřejmě jako svérázná rodinná upomínka na bratra, nebyl určen do alba rodiny následníka trůnu. Muži rozprávějícím s Žofií není vidět do tváře, muž s fotoaparátem svým pohybem kompozičně zastiňuje postavu šlechtičny. Snímek tudíž pojednává hlavně o fotografovi, který se nachází v trochu legrační pozici. Jako kdyby říkal: „Už jdu, tyhle dva musím sejmout já!” („sejmout” se říkalo aktu focení).

Zvětšit

I když mezi bratry byl nepochybně hezký sourozenecký vztah, Rudolf byl tím starším a zkušenějším. Navíc byl majitelem firmy, odpovědným za její pověst. Jejich společná práce byla logická a praktická, ale občas asi Jaroslav na bratra o sedmnáct let mladšího zažárlil, když pořídil lepší záběr. Na druhou stranu měl určitě z bratrova počínání radost: viděl, že firma jednou zůstane ve zkušených rukách.

Místo vzniku snímku není s jistotou známo. Mohlo by jít o zahradu zámku v Eckartsau (česky Krcov), ležícím v jižní části Moravského pole. Stavba v pozadí totiž tamní zámek (patřící dnes státu) nápadně připomíná. Jisté však je, že Žofie Chotková, česká šlechtična a manželka následníka rakousko-uherského trůnu Františka Ferdinanda d’Este, se narodila ve Stuttgartu před rovnými sto padesáti lety.