Až vyvane vládní radost

Je fér říct, že vláda Petra Fialy pracovala v prvním roce své existence v krajně obtížném prostředí. V době vzniku kabinetu v prosinci 2021 se daly jen těžko modelovat dopady, které způsobí válka na Ukrajině; spousta lidí nechtěla věřit, že ruský diktátor Putin invazi skutečně zahájí, neboť se takové rozhodnutí nezdálo zrovna racionální. Loni v lednu, kdy vláda získala důvěru poslanců, nebylo možné předvídat, že v jednu chvíli koncem léta vystoupají velkoobchodní ceny zemního plynu a elektřiny do tak závratných výšek, až vypukne panika a začne se mluvit o téměř jistém hlubokém hospodářském pádu.

Je spravedlivé říct, že vláda Petra Fialy si zatím v této mimořádné krizi nevedla tak špatně, jak mnozí před půlrokem očekávali. Přestože jednala zjevně se zpožděním a její kroky byly příliš plošné a málo se zaměřovaly na chudé; navíc se občas někteří ministři chovali a mluvili chaoticky.

Přinejmenším do začátku února se nenaplnily ty nejčernější obavy, například z ochromujícího nedostatku zemního plynu. Zajisté pomohla matka příroda, respektive klimatická změna, která dodala teplou zimu, tudíž tlak na ceny energií oslabil. K nahrazování ruského plynu jinými zdroji určitě přispěla i spolupráce na úrovni Evropské unie: té ovšem Česko vedené Fialovou vládou po druhou část roku 2022 předsedalo, tím pádem se na onom výsledku nemalou měrou podílelo. A čeští vládní představitelé se prokazatelně a úspěšně snažili pomoci zajišťovat infrastrukturu a dodávky zkapalněného plynu, LNG.

K tomu měla vláda Petra Fialy další důvod k radosti. Šéf opozice Andrej Babiš výrazně prohrál prezidentskou volbu. Přestože pravomoci hlavy státu by mu nedovolovaly kabinet zničit, znepříjemňovat z Hradu vládní fungování by bezskrupulózní zakladatel hnutí ANO dokázal zcela jistě.

Potíž však je, že oslavy porážky Andreje Babiše se mohou brzy stát pro vládu jen vzdálenou vzpomínkou – a teď nemyslím jen to, že nově zvolený prezident Petr Pavel není, navzdory tvrzení svého soupeře, žádnou vládní loutkou a může se kabinetu v určitých situacích postavit.

Koalice ztratila jeden z argumentů, který ji silně stmeloval, totiž hrozbu, že na Pražském hradě usedne její soupeř. Navíc současně ekonomické potíže neskončily a především nadále roste zadlužení země. I když jde do značné míry o dědictví předchozích vlád, Fialův kabinet loni nepopulární rozhodnutí směrem ke snížení dluhu odkládal, patrně i s ohledem na kampaň před prezidentskou volbou. Nyní hovoří ministr financí Stanjura o možnosti zvýšení příjmů, třeba vyšší dani z nemovitosti, a také o úsporách na straně výdajů, například škrtech v příspěvku na stavební spoření. Takové plány přitom budou určitě vzbuzovat odpor různých částí společnosti i byznysu a některé jsou téměř jistě komplikované v tom smyslu, že bude nutné pečlivě porovnávat jejich přínos s možnými negativními dopady.

V pochopitelné snaze o větší kontrolu nad trhem s energiemi si také dala vláda za úkol rozdělení polostátního gigantu ČEZ. I zde jde ovšem o velice složitou operaci a detaily vládních plánů vyvolávají kritiku. Navíc to znamená i velké finanční přesuny, na nichž se někdo může pokusit přiživit. Ačkoli se zdálo, že Petr Fiala a jeho bezprostřední okolí je vůči pokušením tohoto typu imunní, v ODS a dalších vládních stranách panuje poněkud jiná tradice.

Zkrátka a dobře. Nakonec se také může ukázat, že vládu Petra Fialy čeká stejně těžký, nebo dokonce ještě obtížnější rok, než byl ten minulý. A ministři už nebudou moct svoje konání či nekonání omlouvat tím, že na Hradě hrozí Babiš.