Babiš a jeho krize

Píše se rok 2024. Andrej Babiš nadále sedí v křesle premiéra ve Strakově akademii a na Českou republiku neútočí covid, ale roztroušené partyzánské bojůvky povstalců, které po sobě – stejně jako kdysi virus – zanechávají mrtvé.

Předseda vlády jedná v této krizi podobně, jako se choval za pandemie. Situaci v určitou chvíli zlehčuje, protože se blíží krajské volby. „Tak zkuste už tady konečně schválit ten zahrádkářský zákon a neřešte stále povstalce,“ kárá premiér Babiš zákonodárce ve sněmovně. O několik týdnů později, když intenzita povstaleckých útoků a počet obětí rostou, Babiš vystoupí s projevem v televizi a řekne, že „jsme se nechali ukolébat“. Země přejde do výjimečného stavu. Když intenzita povstaleckých útoků kvůli drsným restrikcím zasahujícím svobody a pohodlí občanů poněkud poklesne, pochlubí se, že vláda vlnu násilí zastavila. „Další útoky si nemůžeme dovolit,“ řekne, ale bezpečnostní opatření přesto uvolní. Situace se opět zhorší, přestože premiér Babiš jmenuje již třetího ministra obrany a na schůzce s vedením armády začne křičet na generály. Argumentuje, že se mají řídit tím, co mu v mailu napsal „jeden pán“, nějaký jeho příznivec.

Jistě, výše popsaná situace je velká fikce, vychází ovšem ze slov, která Andrej Babiš za covidové krize pronesl, případně z postupů, které používá. A na námitku, že v průběhu nejbližších let přece nemusí další krize přijít, lze odpovědět, že také neexistuje žádná jistota, že taková krizová situace nepřijde. Vždyť kdo o Vánocích 2019 předvídal, že brzy začne pandemie, která bude další dva roky otřásat světem? Ponecháme-li tedy stranou, že konkrétní podobu příští krize nelze napevno modelovat – ano, povstalci vypadají opravdu málo pravděpodobně –, je skutečně nemyslitelné, aby se Babiš v premiérském křesle nechoval stejně jako za covidové pandemie?

Ovládnout není vládnout

Při bilancování čtyř let premiéra Andreje Babiše toho lze říct hodně. Dá se třeba zdůraznit, že každý občan ze svých daní dotuje či v podobě státních zakázek posílá peníze do Babišem založeného Agrofertu: holding sponzorují, aniž by si to možná uvědomovali, též voliči ANO z řad důchodců, protože i při jejich nákupech se strhává daň z přidané hodnoty, případně spotřební daň za alkohol či pohonné hmoty.

Přední místo v kapitolách budoucích historických knih o Babišově éře však, jak to zatím vypadá, obsadí fakt, že za jeho vlády zemřelo kvůli covidu minimálně třicet tisíc lidí, spíše ještě více (podle počtu takzvaných nadúmrtí ukazujících, o kolik více se umíralo oproti srovnatelným nepandemickým obdobím). Z těchto statistik jsme v mezinárodním srovnání vycházeli ke konci srpna mimořádně špatně. Takový závěr nelze zpochybnit relevantními fakty, pouze snad hudráním, že ony statistiky jsou vymyšlené a covid neexistuje. I když se v západoevropských zemích nakažlivější varianta delta začala v létě prohánět více než u nás, počet hospitalizovaných a mrtvých byl – zjevně kvůli vakcinaci – oproti předchozím vlnám nízký, takže šance, že by nás v nelichotivém počtu úmrtí dohnaly, se nezdála pravděpodobná.