Co se děje u Babiše

Názory

Proč premiér, jenž si dlouho pečlivě budoval obraz geniálního manažera, nezvládá krizi způsobenou pandemií koronaviru? Andrej Babiš nedůvěřuje druhým, nenaslouchá, řeší nepodstatné detaily místo zásadních věcí. Vidíme unaveného podrážděného muže, jehož nezachraňuje ani křik na zasedáních vlády, ani dříve úspěšný marketing.

Byl začátek února a premiér Babiš se na schůzi Rady vlády pro zdravotní rizika rozkřičel. Terčem jeho hněvu se stal ministr zdravotnictví Jan Blatný. „Ta situace je katastrofální, je to šílené, my se z toho nikdy nemůžeme vyhrabat! Vy máte jen samé vědecké prezentace, ale musíte udělat něco konkrétního. Jeďte vy osobně do toho Chebu, vy jste ministr, nikoho jiného tam neposílejte!“ křičel Babiš podle více svědků.

Scéna se odehrála v době, kdy přetížená chebská nemocnice nezvládala nápor těžkých případů nakažených covidem-19. Vláda současně odmítala dát povolení k převozu pacientů do sousedního Německa; zjevně z prestižních důvodů, o české pacienty se přece „postará Česká republika“, jak řekl sám ministr zdravotnictví.

Babiš se zlobil mimo jiné proto, že od chebských lékařů se na veřejnost dostávaly zprávy, podle nichž musejí v tamní nemocnici vzhledem k vážnosti situace rozhodovat, jakou kdo má naději na přežití, a podle toho ho léčit. „Jsme nuceni vybírat pacienty, které na intenzivní péči dáme a které necháme na standardním oddělení prakticky umírat na těžký covidový zápal plic,“ citovalo více médií primáře interního oddělení nemocnice v Chebu.

Padesátiletý Blatný, do podzimu náměstek ředitele brněnské fakultní nemocnice a expert v oboru dětské hematologie, poslouchal premiérův křik v podstatě na každém zasedání vlády. Jediným objektem Babišova vzteku však rozhodně nebyl. Při setkání před dalšími lidmi to schytal i policejní prezident Jan Švejdar. Jak je možné, že ještě nikdo nebyl potrestán třímilionovou pokutou, když skoro každý den vidíme v televizi záběry z nějaké otevřené hospody plné lidí, zlobil se Babiš. Dostalo se mu vysvětlení, jak funguje správní řízení; že podle zákona policie nerozhoduje, pouze předává případ k rozhodnutí příslušnému správnímu úřadu.

 

A přišel „zabiják“

Babišovi tečou v poslední době nervy logicky. Muž, jenž je známý svou touhou vyhrávat za každou cenu; politik, jehož podpora stála několik let na šíření optimistických zpráv, se už skoro rok potýká s vážnou krizí. Situace se výrazně zhoršuje od podzimu, jak ukazují statistiky rekordních počtů úmrtí v České republice. Nemluvě o ekonomické mizerii chudších vrstev a mnoha živnostníků a podnikatelů, jimž stát kvůli šíření epidemie nařídil zastavit provoz a nedostatečně kompenzoval ztráty.

Babiš nastoupil do vrcholné politiky před více než sedmi lety, kdy se ekonomika po hospodářské krizi začala zvedat. Jako ministr financí a později premiér řešil – pomineme-li trestní stíhání v případu Čapí hnízdo a evropské dotace pro Agrofert – příjemné věci. Například komu z přeplněné státní pokladny přidá, komu dá slevu nebo do které obce pošle dotaci. Jeho voličům se líbilo, že budí dojem energického člověka, který si umí poradit, věci rychle zařídí a postará se o „naše lidi“.

Jenže pak přišel „zabiják“, jak sám premiér koronaviru říká.

Obraz schopného „krizového manažera“, který tak pečlivě budoval, se začal postupně drolit. Dnes vidíme unaveného a neurotického muže, který se na tiskových konferencích přehrabuje v papírech a podrážděně reaguje na otázky.

Často je vidět, že premiér se chytá každé maličkosti, aby přinesl alespoň nějakou dobrou zprávu. Výsledkem je cimrmanovské střídání fáze očekávání s fází zklamání. Začátkem loňského léta říkal, že bychom měli na virus zapomenout, jenže virus se drasticky připomněl sám na podzim. Na konci léta pronesl dnes už legendární větu, že jsme „best in covid“, o pár měsíců později se Česko stalo jednou z nejvíce postižených zemí covidem na světě.

Pro Babiše byla krajně nepříjemná druhá půle letošního ledna a začátek února. Počet nových potvrzených nakažených denně se začal znovu zvedat – navíc z hodnot, které byly už tak vysoké, očkování vázlo, z Číny přišly nepoužitelné injekční stříkačky a jehly, v zemi byla potvrzena rychleji se šířící takzvaná britská varianta viru, ministerstvo zdravotnictví opouštěli vedoucí pracovníci.

Stále víc lidí pochybuje, že si Babišův kabinet ví rady, a proto stále víc občanů odmítá dodržovat vládní opatření. Ukazuje se i viditelný pokles volebních preferencí hnutí ANO, které během pár měsíců přišlo o pozici hegemona české politické scény. Celá společnost je po téměř jednom roku života v omezeních, jaká si předloni nikdo neuměl představit, neskutečně nervózní.

 

Křik jako v Agrofertu

Důvodů, proč Babiš selhává, je více. Za první můžeme označit skutečnost, že premiér vlastně do určité míry splnil svůj slib a řídí stát jako firmu. Tedy jako tu svou firmu – Agrofert, který léta budoval.

Andrej Babiš je přesvědčen o spolehlivosti své dlouhodobé manažerské metody, že když nebude na lidi soustavně tlačit a řvát, tak nikdo nic neudělá a nesplní zadané úkoly. Někteří ministři popisují, že ve vládě se k nim chová stejně direktivně jako kdysi ke svým manažerům v Agrofertu, na něž křičel, ponižoval je a prohazoval na různých pozicích. Ne každý přitom takového šéfa dlouho vydrží, ostatně už dříve se z vrcholné politiky vytratila řada tváří, které se kdysi usmívaly na billboardech ANO (Stropnický, Pelikán, Ťok, Pilný, Vojtěch…).

Postupně tak došli respektovaní lidé, kteří by byli ochotni kývnout Babišovi na nabídku křesla ve vládě. Navíc ani není jisté, že premiér dnes po nějakých nových respektovaných lidech touží. Podezíravý Babiš čím dál více propadá dojmu, že se stejně na nikoho nemůže pořádně spolehnout. Naposledy se tak stalo po emancipaci kdysi věrného Jaroslava Faltýnka, který začal hrát vlastní politiku – v Brně i na Hradě. Babiš se po zkušenosti s ním utvrdil v dojmu, že už nemůže věřit ani svým nejbližším. Právě zde leží vysvětlení, proč premiér koncem léta a v září odmítal slyšet varování odborníků, že druhá vlna nákazy je na dohled a může být mnohem silnější než ta jarní.

Andrej Babiš chce mít konkrétní hmatatelné výsledky co nejrychleji, nejlépe hned druhý den. Jeho tlak na co nejrychlejší provedení úkolu však někdy nadělá více škody než užitku. Konkrétním příkladem byl rozjezd centrálního rezervačního systému na očkování. Rozkaz zněl, že musí být za každou cenu spuštěn v pátek 15. ledna v 8 hodin ráno pro lidi nad osmdesát let. Vládní show okolo operace vyvolala dojem, že senioři se nebudou jen registrovat a rezervovat, ale málem rovnou dostanou injekci s vakcínou. Mnozí si přivstali, aby včas seděli u počítačů… A zase přišla fáze zklamání. Aplikace stoprocentně nefungovala, přetížený systém padal, objevovaly se potíže s potvrzovacími esemeskami. Penzisté byli přirozeně nervózní, když se jim ani s pomocí rodiny nepodařilo zaregistrovat. Vládní zmocněnec pro digitalizaci Vladimír Dzurilla o pár dní později v Českém rozhlasu fakticky přiznal, že se spěchalo a že potřebovali ještě tak dva týdny na vychytání všech nedostatků a nastavení všech funkcí.

O pár dní později se dostavil další průšvih. Ukázalo se, že lidé si registrovali termíny na očkování zbytečně. Části seniorů přišla esemeskou zpráva, že kvůli nedostatku vakcíny se jejich termín ruší. Celá peripetie se složitou digitální rezervací je tedy čeká znovu.

Tento neúspěch projektu mohl znejistět už i samotné Babišovo voličské jádro tvořené podle dat z průzkumů především seniory. I mnohé z jeho příznivců totiž může po takové zkušenosti napadnout otázka, zda je ten sympaťák z televize opravdu před virem ochrání.

 

Průzkumy škodí

Premiér je nepopiratelně pracovitý člověk, jenže svou energii utápí v mikromanagementu: řeší i nevýznamné detaily, o nichž by měl nechat rozhodnout jiné. Tudíž mu chybí čas a síla na promýšlení a rozhodování o zásadních koncepčních řešeních.

Typickým příkladem bylo, když loni na jaře odbýval výhrady ohledně nedostatku roušek u zdravotníků větou, že materiál osobně přiveze tam, kde chybí. Bylo to vlastně stejné, jako by nejvyšší šéf Škody Auto osobně přivezl do závodu v Kvasinách chybějící šroubky, protože si na jejich nedostatek stěžoval montér na Facebooku. Letos jsme zase viděli Babiše, jak osobně vyráží do nemocnice, aby před kamerou hovořil se zkušenou zdravotní sestrou o tom, jak přesně z ampule vakcíny vytáhnout šest dávek místo pěti.

Legrační video pořízené z této akce současně ukazuje, že se zasekl i tolik opěvovaný Babišův marketingový stroj, tedy jeho propaganda, chcete-li. Problém opět spočívá v chaotickém řízení. Před krizí to fungovalo krásně. Na sociální sítě se dávaly příspěvky, jak premiér brázdí se svým štábem zemi a vyzývá všechny – starosty, hejtmany nebo sportovní svazy –, aby si napsali na papír, co potřebují, a že jim vláda na to ochotně pošle peníze (že často zůstalo jen u slibů, je jiná věc). Teď ale máme krizi a Babišův tým marketingových poradců najednou tápe. A různé pokusy o nový přístup často končí fiaskem.

Připomeňme video, v němž v srpnu na zahradě Úřadu vlády premiér kouká do křišťálové koule a nedlouho před začátkem druhé vlny nákazy vidí sluncem zalitou budoucnost, takže v klidu odjíždí na zahraniční dovolenou – kterou ale ostatním víceméně nedoporučuje.

Nepříliš úspěšně se Babišova propaganda pokusila zachránit i vládní podcenění očkovací strategie. V lednu vymyslela neohlášený výlet do Brna, kde se premiér nechal natočit a nafotit v tamním velkokapacitním očkovacím centru na výstavišti. Pochválil se, že je to skvělé a parádní, aby se ukázalo, že vláda s centrem nemá nic společného. Jde o společné dílo města Brna (primátorka z ODS) a Jihomoravského kraje (hejtman z KDU-ČSL) postavené navzdory vládě. Její přístup totiž původně hodně sázel na očkování u praktických lékařů a bral málo v úvahu to, že část vakcín – nakonec těch, které byly schváleny k užití jako první – se dlouhodobě skladuje při velmi nízkých teplotách a nelze s nimi zacházet tak snadno jako třeba s vakcínou proti sezonní chřipce.

Neúspěšně skončil i poslední marketingový pokus – spolupráce s mladými youtubery, kteří měli propagovat očkování mimo jiné i na sociální síti TikTok, kde videa sdílejí hlavně děti a teenageři (a kterou v některých státech považují kvůli jejím čínským vlastníkům za bezpečnostní riziko).

Babišova propagandistická mašinerie dlouhodobě hodně sází na pravidelné průzkumy veřejného mínění a nálady na sociálních sítích – nyní je ovšem problém, že vyhovět přání voličů může nakonec znamenat rychlejší šíření epidemie. To se ukázalo koncem léta, kdy Babiš zatrhnul plán tehdejšího ministra zdravotnictví Vojtěcha na povinné nošení roušek ve školách, obchodech a restauracích, protože lidé byli proti. Nebo před Vánocemi, kdy kabinet i přes varování zrušil mnohá omezení, aby si občané mohli nakoupit dárky. V obou případech následoval prudký nárůst počtu nově nakažených.

Dalším, zjevně marketingovým, krokem byl Babišův nápad prosadit snížení sazby daně pro zaměstnance na 15 procent. Šlo přitom o ústřední slib pravicové opozice, který Babiš ještě v prosinci 2018 v České televizi označil za „megapodvod ODS“. Tohle alespoň na chvíli vyšlo: několik dní v prosinci se víc mluvilo o vyšších platech a chudším státním rozpočtu než o zpropadené epidemii. Bohužel pro Babiše však přestávka netrvala dlouho: nejpozději od Nového roku se hlavním tématem stal růst počtu nakažených a znovu se plnící nemocnice.

 

Nerozumí

Nutno říci, že bezprecedentní krizi čelí celý svět a potíže měli či mají mnozí státníci. Chaotický premiér Babiš je ovšem téměř přesným opakem německé spolkové kancléřky Angely Merkelové. Ta nevyvolává u veřejnosti zbytečné naděje, varuje a postupuje tak, jak většinou postupovala léta: sejde se s odborníky, vyslechne jejich, třeba i různé názory – a pak si udělá obrázek a rozhodne.

Lidé, kteří jsou nablízku Babišovu rozhodování, říkají, že na premiérovi je vidět, že pandemii koronaviru nerozumí. To samozřejmě nelze někomu, kdo není epidemiolog či virolog, zcela vytýkat, problém je, že premiér expertům obecně moc nevěří a nenaslouchá; také proto, že mají na stále čerstvý a měnící se problém občas různé názory. Tudíž se rozhoduje i na základě nepodstatných detailů. Když mu předloží čísla o šíření nákazy, on je klidně zpochybní, protože zrovna včera mu nějaký občan poslal e-mailem svou osobní zkušenost, která byla opačná.

Co z toho všeho plyne? Že se bohužel zdá málo pravděpodobné, že by se výkon české vlády v boji s nákazou v dohledné době nějak zlepšil. A jádro problému začíná u šéfa kabinetu Andreje Babiše.

 

Tento text vznikal začátkem února, vydání Reportéra mělo uzávěrku ještě před hlasováním poslanců o prodloužení nouzového stavu.

 

Autor je politický reportér, člen redakce Zpráv Seznamu.cz. Dříve pracoval v MF DNES a v Hospodářských novinách.

 

Reklama
Advertisement
Reklama
Advertisement
Reklama
Advertisement

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Advertisement
Reklama
Advertisement