Jak těžké je zapustit kořeny v cizí zemi

Válka skončila před pár týdny. Pětiletá Sieglinde ale teď musí opustit svůj domov. Je Němka a učitelský byt, v němž od narození žila, je nově určen jen Čechům.

•••

Válka začala před pár hodinami. Desetiletý Váňa ale teď musí opustit svůj domov. Je Ukrajinec a země, v níž od narození žil, nemá podle Vladimira Putina vůbec existovat.

•••

Sieglinde byla vystrašená a cítila, že i maminka má starosti. Tatínek musel před dvěma lety do války a ještě se nevrátil. O ni a o deset let staršího bratra Haralda se tak maminka Hedwig starala sama. Na dvoře školy v Benešově nad Ploučnicí na severozápadě Československa zrovna diskutovala s mladým a zdvořilým českým učitelem, který jí v dobrém radil: „Vezměte svoje děti a to, co dokážete unést, a utečte přes hranici. Němci odtud musí všichni pryč.“

„Nikdy svoji vlast dobrovolně neopustím a ani nevím, kam bych v Německu měla jít,“ pomyslela si maminka, kterou národní výbor informoval, že má tři dny na to, aby se sbalila a odešla. Nevydala se proto do pár kilometrů vzdálené a Hitlerovou válkou zdecimované sousední země, ale na podobně vzdálenou farmu rodičů ve vesničce Líska u České Kamenice na Děčínsku, kde její rodina žila už několik generací. Vyhnula se tak i s dětmi „divokému odsunu“ Němců z Benešova nad Ploučnicí, ale dostala se jen „z bláta do louže“, vzpomíná po letech Sieglinde.

•••

Váňa má strach. Zatímco spal, začala válka, dozvídá se od rodičů. Vůbec tomu nechce věřit. První varovný telefonát, jímž před šestou ranní vzbudil jeho tátu Bohdana kolega z práce, ale brzy potvrzují poznatky dalších známých z různých koutů země. Rakety a bomby dopadají po celé Ukrajině. Ruské jednotky překročily hranice a směřují na Kyjev.