Odkud billboard vane

„Můžeš mi říct, co to je za billboard?“

„Jakej billboard?“ ptám se nechápavě jednoho ze svých sousedů, který mi právě volá a zjevně si myslí, že v jeho – s emocemi vychrlené – otázce najdu podrobný důvod toho, na co se ptá.

„Tak se jeď podívat k hospodě!“ odpoví a já z barvy jeho hlasu cítím, že budu zcela jistě překvapen.

Jedu se tam na kraj Pardubic podívat a spatřím zelený vánoční billboard, na kterém je naše parta v růžových oblečcích a vedle ní je nápis. „Vaše oblíbená skupina Vypsaná fixa z Hradce Králové vám přeje krásné Vánoce.“

Musím se tomu zasmát. Je mi jasný, odkud billboard vane. Dlouhodobá přestřelka v soutěži s „kamarády“ z podprůměrné pražské kapely pokračuje. Moje přesvědčení, že tohoto zcela zapadlého, nejlevnějšího billboardu na okraji města si nikdo nevšimne, se ukazuje jako úplně mylné. Pořád se mě na to někdo ptá. Většina se dobře baví, ale existuje i upřímně rozhořčená (naštěstí miniaturní) skupina a já zjišťuju, že rivalita mezi Pardubicemi, odkud jsme, a Hradcem, odkud máme být podle toho billboardu, stále existuje.

„Co všechno nám Hradec ještě ukradne??“

„Tak zase klid – je to fór. Primitivní útok na zapadající rivalitu. Dej si svařák…“

Volám Jirkovi z podprůměrné pražské kapely a slyším v telefonu jeho jízlivý hlas.

„Ahoj, jak se máš? Jak to jde u vás na oblasti? Už máš koupený dárky?“

„Hele, Jirko, jak chceš. Pomsta přijde, víš, jak to zpívá Mišík… Může to být zejtra nebo za měsíc…“

Jirka se pochechtává a kličkuje. „Hele, já o tom nic nevím, ale vím, kdo za tím stojí. Ale kdyby mi o tom řekl, tak bych souhlasil. Vaše hříchy už se nasčítaly…“

Je to nekonečný kolotoč, který probíhá mnoho let. Lidé se baví a život je veselejší. Do toho vrcholí prezidentská kampaň a karma úřaduje. Štvavý billboard podprůměrné pražské kapely je přelepen a místo nás je na něm generál Pavel se skvělým heslem Dost bylo lhaní.

Fotím to, vyrábím koláž s původním štvavým billboardem, který jsem si naštěstí taky vyfotil, a vše posílám na naše sítě s poděkováním současnému panu prezidentovi.

„Díky, generále, že jste vše vyřešil a tuto ubohou kampaň s rozeštvávacím ,billboardem‘ ukončil.“

Lidi se opět baví a dvě mouchy jsou zabité jednou ranou. Pomáháme generálovi a odvracíme útok podprůměrné pražské kapely.

Musím uznat, že to bylo vtipný, a je jasný, že teď jsme s odpovědí na řadě my a může to být zítra nebo za měsíc…