Podle zvuku poznat střelu, z trosek určit typ tanku

Rozbitý a ohořelý vrak něčeho, co asi bývalo tankem, ležící někde v remízku na poli – to je jeden z obrázků ze současné Ukrajiny. Obvykle se takový vrak objeví na fotce nebo se mihne na videu na sociálních sítích, snímek je pořízený často z dálky nebo z dronu… Pro většinu lidí je to ohořelý šrot.

Pro Jakuba Janovského jde ovšem o předmět každodenního pečlivého zkoumání. Nejprve se musí s kolegy shodnout na tom, jaký přesně model to je. Do kolonky „neznámý ruský tank“ ho zařadí jen v případě, kdy z něj nic moc nezbylo anebo se to z pořízeného záběru nedá vyčíst.

„Sledování ztrát na Ukrajině nám zabere hodinu dvě tři zkoumání, a to každý den,“ říká Jakub Janovský s tím, že často potřebuje na sběr a analýzu záběrů ještě víc času. „Není samozřejmě možné tomu věnovat tolik času každý den, když to není vaše zaměstnání,“ líčí Jakub, jeden z pětice dobrovolníků tvořících základ světoznámého projektu Oryx. Ti vytvořili a z veřejně dostupných informací vytvářejí na webu Oryxspioenkop.com přehled o ztrátách a přesunech těžké vojenské techniky na Ukrajině, ale i v jiných koutech světa.

Webová adresa je přitom slovní hříčkou. Jeho druhá část vychází ze jména kopce v jižní Africe, o nějž kdysi potomci nizozemských kolonizátorů svedli významnou bitvu v druhé búrské válce. Z vrcholu bylo dobře vidět po okolí, a proto dostal jméno Spioenkop, „kopec pro špiony“.

A z pomyslného „kopce“ nyní tým Oryx denně aktualizuje přehled o ztrátách významnější vojenské techniky na ruské i ukrajinské straně. Protože to evidentně dělá dobře a při svém mapování vychází z ověřitelných, vizuálně potvrzených ztrát, stal se z Oryxu důležitý pramen o válce pro nejvýznamnější světová média: často je informačním zdrojem i pro vládní a mezinárodní organizace referující o dění na Ukrajině.

O rostoucí popularitě webu svědčí například i to, že na sociální síti Twitter stoupl počet sledujících projekt Oryx za posledních dvanáct měsíců z padesáti tisíc na více než čtyři sta tisíc lidí.

Píská se rovina

„Člověk má dobrý pocit z toho, že naše práce je všeobecně oceňována jako kvalitní,“ říká Jakub Janovský k tomu, proč se časově náročnému projektu věnuje. Zcela zdarma a ve volném čase, stejně jako ostatní v dobrovolnickém týmu. „Kdyby se tomu nějaká vládní nebo nevládní organizace věnovala od začátku války, teď bychom pravděpodobně jen seděli na gauči a válku na Ukrajině jen pozorovali a komentovali,“ říká Jakub. Teď už jsou prý rozhodnuti u projektu zůstat až do úplného konce, ať už ruská agrese dopadne jakkoli. Podle něj si všichni v týmu okolo Oryxu dobře uvědomují, že válka na Ukrajině a její výsledek jsou pro Evropu mimořádně důležité.

Mnozí z autorů mají k Ukrajině blízký vztah. Dění na východě se věnují už od ilegální anexe Krymu a odtržení části Donbasu před osmi lety. Znají prý také řadu lidí, kteří se aktivně účastní bojů na ukrajinské straně.

Zakladatelé Oryxu, včetně Jakuba Janovského, navíc dříve spolupracovali s investigativním webem Bellingcat, který sehrál důležitou roli při odhalování akcí ruských tajných agentů v Británii nebo při publikaci důkazů o sestřelení letu MH-17. Při něm v polovině roku 2014 zahynulo nad východní Ukrajinou 298 cestujících a členů posádky, včetně téměř dvou set občanů Nizozemska.

Navzdory svému náhledu na konflikt si lidé okolo Oryxu zakládají na transparentnosti a objektivitě svých dat. Sportovní terminologií řečeno: pískají rovinu.

Při zkoumání ztrát se drží veřejně dostupných důkazů, hlavně fotek a videí zveřejněných na sociálních sítích. Ukrajinské ztráty nesnižují a ruské zase nenavyšují. „Přestože jsme svými názory proukrajinští, zničenou ukrajinskou techniku zveřejňujeme stejně jako tu ruskou,“ uvádí Jakub Janovský. Podle něj je i ve válce lepší znát pravý stav věcí než jen dělat hezké PR a ohýbat veřejné mínění v něčí prospěch.

K prvnímu výročí začátku invaze spočítali, že Rusko přišlo minimálně o 9 425 kusů větší vojenské techniky. Tedy tanků, bojových vozidel pěchoty, děl, samohybných houfnic a také různých typů letadel a velkých dronů.

Seznam Oryxu dokumentuje nejen brutalitu války, ale je i potvrzením toho, že se invaze pro Rusko nevyvíjí podle plánu.

Pokud se vezmou pouze tanky, Rusko ztratilo už tolik kusů, co má v aktivní výzbroji celá Severoatlantická aliance bez Spojených států a Turecka. Za dvanáct měsíců invaze přišlo Rusko na Ukrajině minimálně o 1 770 kusů – počínaje skoro muzejním kusem T-62, vyrobeným někdy po roce 1967, a konče ztrátou čtrnácti nejmodernějších strojů T-90M, kterým není ani šest let.

Vůbec první ztrátou ruské armády na Ukrajině, kterou Oryx zdokumentoval, byl přitom modernizovaný tank T-80BVM zničený na předměstí Charkova. Krátké video a fotografie ustřelené věže s pěticípou hvězdou a číslem 736, která se válela na kraji silnice několik desítek metrů od torza tanku, začalo kolovat po sociálních sítích hned první den útoku, 24. února 2022. Ukrajinské ztráty jsou podle dostupných vizuálních důkazů ve srovnání s těmi ruskými třetinové. Byť i to by stačilo na vymazání německého bundeswehru nebo téměř celé francouzské armády…

Na počátku byla Sýrie

Povoláním je Jakub Janovský ajťák. Pracuje ve velké společnosti v Praze a věnuje se správě a dohledu nad fungováním sítí. Vždy se prý zajímal o historii a vojenskou techniku. Určitým přelomem nejen pro něj, ale celou komunitu vojenských blogerů byla občanská válka v Sýrii.

Web Oryx o zbraních a technice ostatně založila před deseti lety dvojice nizozemských vojenských analytiků – a zpočátku fungoval právě jako blog s postřehy o občanské válce v Sýrii.

Krvavé, mnohostranné boje přinášely proud fotografií a videí téměř v reálném čase. Jakub začal být aktivní v komunitě lidí, která archivovala záběry z občanské války a později je začala i analyzovat.

Dnes vypráví, že měl být ještě aktivnější a zálohovat ještě víc. Spousta historického materiálu, včetně důkazů o možných válečných zločinech na území Sýrie, totiž nenávratně zmizela. Zčásti za to může změna politiky velkých platforem jako YouTube, které začaly záběry ze syrské války ve větší míře cenzurovat, jednak se podle Jakuba Janovského zejména aktivisté syrského diktátorského režimu naučili zneužívat pravidla pro zveřejňování drsného obsahu nebo ochranu osobnostních a autorských práv. Když stovky až tisíce lidí v jeden okamžik nahlásí porušení pravidel, automat spravující sociální sítě takový účet automaticky odstaví. „V okamžiku, kdy je majitel toho účtu v Sýrii a nemá přístup k internetu, případně je už mrtvý, nemá možnost svůj obsah bránit, a i kdyby neporušoval vůbec nic, ten obsah prostě zanikne,“ říká Jakub Janovský.

To samé se prý dělo i v průběhu jiných konfliktů. Kolem války na Ukrajině, zdá se, velké internetové platformy zatím našlapují mnohem opatrněji. Přesto si lidé okolo Oryxu dávají pozor, jaký materiál na sítích zveřejňují, aby neohrozili zejména menší osobní účty a nezavdali příčinu k zablokování jiných dobrovolníků. Ke sbírání důkazů o zničené vojenské technice patří i to, že v e-mailu nebo v soukromých zprávách člověk čas od času najde nějaký hnusný vzkaz, občas i výhrůžky od některé ze znepřátelených stran. Jakub Janovský k tomu říká, že on sám to moc neřeší. Hrozby ze zahraničí ignoruje, ty z Česka v několika málo případech předal dál poskytovatelům připojení k internetu nebo policii. V širším týmu okolo Oryxu jsou však i lidé, kteří se zabývají například geolokací, tedy zjišťováním přesného místa, kde ke ztrátě vojenské techniky došlo, a ti jsou na svá data a osobní údaje mnohem opatrnější.

K týmu Oryx se Jakub Janovský definitivně připojil v roce 2020, když začala válka v Náhorním Karabachu mezi Arménií a Ázerbájdžánem a na původní zakladatele už to začalo být příliš mnoho dat ke zpracování. Od půlky loňského roku má Jakub Janovský na starosti ještě s jedním kolegou většinu denních aktualizací z Ukrajiny, protože otcové zakladatelé webu, Nizozemci Stijn Mitzer and Joost Oliemans, se trochu stáhli do pozadí kvůli potřebě dokončit novou knihu.

Zmuchlaný náklaďák

Sbírat a analyzovat množství záznamů z Ukrajiny, a to denně dvanáct měsíců v kuse, je náročné. Jádro týmu Oryx tvoří pět členů. A ti spolupracují se zhruba tuctem lidí, kteří jim pomáhají s identifikací méně obvyklé vojenské techniky, jako jsou letadla, lodě a čluny. „Pro mě nejsou problém například různé modely tanků T-72, ale upřímně, když se kouknu na dva různé vraky vrtulníků, je to pro mě jen hromada šrotu,“ vysvětluje Jakub Janovský.

Naučit se rozpoznávat vojenskou techniku z více či méně kvalitních válečných záběrů stojí spoustu času a úsilí. Hodně záleží na dostupnosti srovnávacího materiálu, na němž se může člověk učit. Řadě blogerů poskytl množství studijních dat konflikt v Sýrii. Tato země totiž bývala obrovským skladištěm těžkých zbraní a jedním z největších dovozců sovětské a československé techniky včetně tanků, letadel a munice. Jakub Janovský zmiňuje, že se takto naučil určovat jednotlivé modely tanků, ale současně pozná podle zvuku při odpalu a doletu i konkrétní typ protitankové řízené střely.

Zdaleka ne vždy je taková identifikace možná, natož snadná. Někdy musí prohlížet snímek po snímku a porovnávat, zda všechny detaily sedí, nebo naopak něco nepřebývá. „Takhle jsme jako tým strávili pěkné dvě hodiny nad jedním tankem,“ vzpomíná Jakub Janovský a vysvětluje, že se do takového náročného zkoumání pouští, jen když mají dost času a jde o nějaký moderní nebo naopak muzejní kus. „Když je to nějaký zmuchlaný náklaďák, budeme ho také identifikovat, ale ne s takovou prioritou,“ líčí.

S tím, jak přibývá množství zničené, poškozené a ukořistěné techniky na ruské i ukrajinské straně, je udržování kvalitního přehledu čím dál složitější. Nově odhalené kusy musejí porovnávat s již zaznamenanými ztrátami, aby se vyhnuli tomu, že jeden ztracený stroj označí za dvojnásobnou ztrátu. Stává se třeba, že někdo pořídí fotku stejného vraku s časovým odstupem, když se například posune frontová linie. A některé ruské propagandistické kanály jsou známé tím, že ukořistěné vozidlo stěhují a zkouší ho opakovaně udat jako nové ukrajinské ztráty.

Jakub Janovský upozorňuje, že žádný přehled nemůže být stoprocentní: případné chyby proto opravují. Pro obě válčící strany platí, že se vlastními ztrátami příliš nechlubí. Většinu ztrát zveřejní protivník, případně civilisté, kteří někdy neúmyslně odhalí ztráty „své“ strany. Rusové i Ukrajinci totiž používají podobnou postsovětskou techniku a pro spoustu lidí to není rozeznatelné. Velké množství vraků se objeví v okamžiku, kdy se pohne fronta. To byl případ opětovného osvobození okolí Kyjeva, Charkova a Chersonu na jihu Ukrajiny.

„Bral bych naše čísla jako spolehlivý základ s tím, že reálné ztráty jsou ještě větší,“ říká Jakub Janovský. Jeho soukromý odhad je, že celkové ztráty těžké bojové techniky jsou o pětinu vyšší. Rozdíl bude podle něj menší u techniky používané na frontě, jako jsou tanky a bojová vozidla pěchoty, a naopak vyšší u věcí schovaných víc v týlu. U děl nebo velitelských vozidel mohou být skutečné ztráty až několikanásobně vyšší. Podle jeho zkušeností se obě strany snaží tajit poškození techniky jako vrtulníky nebo systémy radioelektronického boje. Rusové i Ukrajinci v těchto případech odtahují z frontové oblasti i kompletně zničené vraky, protože mohou obsahovat cenné údaje. A nejspíše se také ztrátou drahé a unikátní techniky nechtějí moc chlubit.

I ty již zdokumentované ztráty jsou tak obrovské, že jsou podle názoru Jakuba Janovského pro Rusko neudržitelné a patrně bude muset opustit styl útočné války.

„Pokud Západ udrží nebo ještě navýší podporu Ukrajině, ať už půjde o vozidla, nebo munici, tak je Rusko z dlouhodobého pohledu v obrovském průšvihu,“ tvrdí Jakub Janovský. Ukázalo se také, že Rusové mají k dispozici mnohem méně bojeschopných tanků, než se ještě před časem počítalo. Na frontu podle něj posílají jako náhradu za zničené vozy čím dál starší techniku, protože vzhledem ke své menší ekonomické kapacitě nestíhají Rusové vyrábět nové ani modernizovat starší kusy. Za určitých okolností tak podle něj existuje reálná naděje, že Kreml bude muset do konce roku válku odpískat. Pochybuje nicméně, že by se Ukrajincům podařilo vojensky osvobodit Krym, anektovaný v roce 2014.

Ukrajině přeje co nejlepší výsledek a zároveň i co nejrychlejší konec války. „Klidně bych se už věnoval i jiným svým koníčkům,“ uzavírá Jakub Janovský.