Horké kaštany Andreje Babiše

Tento text vznikl s přispěním premiéra Andreje Babiše. Tedy samozřejmě s jeho nechtěným přispěním. Babiš totiž, zjevně neúmyslně, stále dodává novinářům náměty. Stačí jen důkladně analyzovat, co právě dělá nebo jaká prohlášení poskytuje. Často se pak stane, že sám vrátí do hry tajemné téma, jak kdysi zbohatl a co dělal nebo s kým se stýkal v době komunismu. Andrej Babiš se přitom nikdy nezbaví své předlistopadové minulosti, která byla svázána s prostředím státního podniku zahraničního obchodu Petrimex, s komunistickou nomenklaturou a Státní bezpečností. Je jeho nedílnou součástí, která formovala jeho osobnost a i budoucnost.

•••

V úterý 4. prosince 2018 byl premiér Andrej Babiš na oficiální návštěvě Maroka. Kromě setkání na nejvyšší úrovni se zajel podívat i do míst, kde kdysi od roku 1985 pracoval. V hlavním městě Rabatu si na jedné rušné ulici stoupl před budovu bývalého obchodního oddělení československé ambasády a skupince novinářů, která ho v Maroku doprovázela, nostalgicky líčil: „Přímo tady v tomhle domě, ve třetím patře, jsem bydlel. A v prvním patře jsem měl kancelář.“

Babiš tam v letech 1985 až 1991 pracoval jako obchodní delegát československého státu vyslaný podnikem zahraničního obchodu Petrimex – tyto státní podniky známé pod zkratkou PZO měly za komunistického Československa monopol na obchody s cizinou, včetně zemí mimo sovětský blok.

„Po těch třiceti letech to nepoznávám, ale to centrum a ten ruch je stejný. Největší devíza je to slunce, každé ráno vstát a vidět ho,“ řekl evidentně dojatý Babiš.

Již dříve ve svém oficiálním životopise uvedl, že na vycestování do ciziny se roky připravoval: „Po osmi letech čekání se mi splnil sen a na podzim 1985 jsem byl vyslán jako delegát Petrimexu do Maroka.“ V této africké zemi měl prý plat kolem 600 dolarů a půlku dával bokem na to, aby si u Bratislavy v Devínské Nové Vsi postavil dům. „S 300 dolary jsme si slušně žili. V Maroku jsme pracovali dopoledne a odpoledne, v době oběda byla pauza, takže jsem vodil dceru do tenisového klubu,“ vysvětloval Babiš. Ostatně i ty tenisové kurty chtěl při své loňské cestě po Maroku navštívit: hodlal se tam vyfotit. Z toho ale sešlo, areál byl zavřený. A tak Babiš jen smutně pokukoval na kurty přes zeď.