Chamtiví bratři a letiště, po kterém se loudají sloni

Post Image

Chamtiví bratři a letiště, po kterém se loudají sloni

Play icon
29 minut

foto Jan Pavelka

Je to ostrov, kam jezdí turisté z celého světa, včetně Čechů. Je to ale také země, jež se potýká s velkými problémy. Před rokem otřásaly Srí Lankou protesty, které vedly k pádu prezidenta Gotabaji Radžapaksy a ústupu jeho rodinného klanu od moci. I nová vláda je však s předchozí politikou spjatá. Stát má obrovské dluhy, které jsou mimo jiné důsledkem megalomanských projektů, jako třeba nepoužívané letiště mimo hlavní město, po němž se někdy za soumraku procházejí sloni.

Park Galle Face Green leží v samém srdci Kolomba, hlavního města Srí Lanky. Z jedné strany jej ohraničuje skalnaté pobřeží Indického oceánu, z druhé moderní obchodní a hotelová zóna, které vévodí zbrusu nový obchodní dům One Galle Face Mall. Tak jako každý víkend, i dnes tu tráví volné odpoledne mnoho rodin s dětmi. Ve větru vanoucím od oceánu se vznáší barevní draci, prodavači ve stáncích na kolečkách nabízejí pálivé koláčky a sladké limonády. Cizinců tu moc není, polovina června nepatří k hlavní turistické sezoně. Nedaleko stojí sekretariát prezidenta Srí Lanky, který se před rokem stal centrem rozsáhlých protestů. Na zahradách před ním a v okolí se utábořili demonstranti ze spontánně vytvořeného hnutí „Gota Go Home“. To vyzývalo tehdejší hlavu státu Gotabaju Radžapaksu, namočeného do celé řady korupčních skandálů, k rezignaci.

Stalo se tak poté, co na ostrově, kterému kdysi dali Britové jméno Cejlon, došly pohonné hmoty, plyn a léky, kdy tamní elektrárny kvůli nedostatku paliva omezily dodávky elektřiny a kdy lidé ztratili s klanem bratrů Radžapaksů trpělivost. Trojice bratrů, jež dosadila na všechna důležitá místa ve státě své příbuzné, kamarády a podporovatele, vládla Srí Lance s několikaletou přestávkou od roku 2006. Gotabaja, Mahinda a Basil Radžapaksové jsou spojeni nejen s dosud nevyšetřenými válečnými zločiny spáchanými armádou v poslední fázi občanské války na tamilské etnické menšině, ale také s obřími infrastrukturními projekty budovanými v posledním desetiletí zejména za půjčené čínské peníze. Zatímco o smysluplnosti některých z nich – například dálnice z Kolomba směrem na jih – nepochybuje nikdo, u dalších je tomu přesně naopak. Jen stěží si je mohla dovolit země zdecimovaná válkou, teroristickými útoky na hotely a kostely v roce 2019 a hlavně dvěma roky covidové pandemie, jež zcela ochromila turistický ruch, který je jedním z klíčových odvětví ekonomiky.

Na jaře 2022 oznámilo srílanské ministerstvo financí, že země nemá na splácení zahraničních půjček a Srí Lanka se ocitla na pokraji státního bankrotu. Zastavil se import většiny zboží a lidé vyšli do ulic. „Zpočátku byly protesty pokojné. Žádný alkohol, žádné násilí. Byli tu umělci, studenti i rodiny s dětmi. Všichni jen chtěli, aby prezident a vláda rezignovali, aby nás přestali okrádat,“ říká Nimal, drobný muž, který v nedalekém městě Negombo provozuje malou restauraci. „Celé se to zvrtlo, když bratr Gotabaji a sám dřívější premiér a prezident Mahinda nechal z venkova přivézt stovky svých podporovatelů, rozdal jim tyče a pendreky a vypustil je zdrogované a opilé v noci na demonstranty.“ Na obranu napadených se během pár hodin přes so­­­ciální sítě zorganizovaly desetitisíce lidí a vyrazily jim do Kolomba na pomoc. Obrázky následné řeže v ulicích obletěly svět. Výsledkem potyček byla rezignace, či lépe řečeno útěk prezidenta, vypálení několika budov a vyrabování prezidentské rezidence, kde se někteří s radostí vykoupali v bazénu. Mezi nimi i Nimal, který si z této události schoval v telefonu video. V bazénu prezidenta si přece člověk nezaplave každý den.

Dramatické události z loňského roku sice Srí Lanku minimálně na nějakou dobu zbavily nechvalně proslulých bratrů, ekonomické problémy ale nevyřešily. Obavy o bezpečnost a nedostatek pohonných hmot vedly k opětovnému odlivu turistů. A to i přesto, že stará i nová administrativa, vědomy si zásadní role cestovního ruchu pro národní ekonomiku, se snažily odlivu návštěvníků z ciziny bránit, jak to šlo.

Benzin na příděl

Kamila Helcl provozuje s manželem Romanem sedm let v Negombu malý penzion s názvem Family Tree. Pro mnohé turisty z České republiky slouží jako výchozí bod, ze kterého vyráží na poznávací cesty po ostrově. „Řidiči, se kterými své hosty posíláme, si benzin vždycky nějak obstarali a nás u pump pouštěli přednostně. Horší to bylo s plynem. Zato léky, o kterých se psalo, že se taky nedaly sehnat, v soukromých nemocnicích nechyběly nikdy,“ říká Kamila. Dodává ovšem, že ve státních zdravotnických zařízeních, kam dochází chudí Srílančané, s dodávkami léků jednu dobu problém skutečně byl.

Podpořte Reportér sdílením článku