Zastupoval například Národní galerii, v roce 2000 jako vůbec první český advokát uspěl u Evropského soudu pro lidská práva, když hájil nároky potomků původních majitelů továrny Rakona, kterou česká vláda privatizovala. V roce 2009 zastupoval před Ústavním soudem prezidenta Václava Klause ve věci Lisabonské smlouvy. V letech 2009–2012 byl místopředsedou České advokátní komory, v letech 2011–2012 členem legislativní rady vlády. V roce 2012 jej Parlamentní shromáždění Rady Evropy zvolilo soudcem Evropského soudu pro lidská práva za Českou republiku: ve funkci byl až do roku 2021. Je autorem či spoluautorem odborných i beletristických knih. Po skončení soudcovského mandátu žije střídavě v Česku a ve Francii.