Po dvaceti letech rozhovorů s herci jsem narazil na výjimečný případ. Nepamatuju, že by někdo jiný hovořil o filmové roli s takovým zaujetím, jako to dovede Václav Neužil, když mluví o Emilu Zátopkovi. Ví o něm všechno, tisíckrát se do něj vžíval, samozřejmě toho spoustu naběhal. „Dokonce mám pocit,“ řekne ke konci tříhodinového povídání, „že jsem se díky Emilovi změnil.“
Několikrát v životě jsem blokoval dopravu v centru Prahy. V dobách dospívání coby revolučně naladěný demonstrant za lepší svět, později jako maratonský běžec. Teď poprvé se ale stalo, že jsem sice blokoval dopravu, ale nikoho to neštvalo, kolemjdoucí se usmívali. Stal jsem se součástí kolony jezdců na vespách.
Žijí mezi námi lidé, kteří by měli být hvězdami z titulních stránek, ale z neznámého důvodu zatím nejsou. Když přišel do podcastu dvaatřicetiletý bubeník (ale taky herec a zpěvák) Oleg Sokolov, vzniklo podivuhodné vyprávění.
Po třiceti letech mejdanů má sice zhuntované tělo, ale covidu se nebál (naopak, covid se nejspíš bál jeho). „Já vycházím z toho,“ filozofuje v podcastu HoRe! raper Kato, „že uzený vždycky víc vydrží…“
David Křížek, legendární muž českého závodního jachtingu, by měl za pár dnů přijímat gratulace k devětačtyřicátým narozeninám. Žádnou oslavu ale neplánuje: „Je dost dobře možné,“ říká, „že už budu ve věznici; vypadá to na plzeňské Bory nebo České Budějovice.“
V závěru fotbalové sezony už pískal v každém prvoligovém kole coby hlavní rozhodčí. Třiatřicetiletý Tomáš Klíma už patří mezi českou špičku a po třech letech v této profesi na něj nejsou téměř žádné stížnosti. Tentokrát přišel do redakce Reportéra, kde v hodinovém podcastu svoji práci dopodrobna rozebral.
Pozvat mě můžeš, ale pravděpodobně nic neřeknu, prohlásila po vernisáži své výstavy v pražské Galerii Václava Špály, čímž Tomáše Poláčka neodradila: „Jen přijď,“ trval na pozvání do podcastu její obdivovatel – ačkoliv se výtvarnice Alena Anderlová považuje za introvertku, v Truhlářské ulici toho na sebe nakonec prozradila poměrně dost.
S novou deskou „Mohlo by to bejt nebe…“ přišel do redakce Reportéra na hodinový rozhovor Michal Prokop, a velmi zajímavá byla například pasáž povídání o písni Svět naruby, která desku uzavírá. „On se tím vlastně taky uzavírá jeden životní kruh,“ poznamenává Prokop.
Z rodné Šumavy přijel k mikrofonům podcastu HoRe! jeden z nejšikovnějších, nejrespektovanějších, a hlavně nejmilejších mužů české hudby. S výborně naladěným Romanem Holým jsme mimo jiné podrobně rozebrali podivuhodný obsah veršů, které osobně vypráví v písni skupiny J.A.R. jménem Sentimentu záchvat.
Když loni v létě otěhotněla jeho přítelkyně, moc si přál syna, se kterým bude chodit na Spartu a naučí ho základům boxu. Kamarádi ale unisono varovali: „Když to bude kluk a zdědí některé tvé vlastnosti, můžeš se jít rovnou zabít.“ To herec, režisér a sportovec Jakub Štáfek uznal. Dnes je šťastný, že má (dvouměsíční) dceru, a říká: „Dostal jsem se do stadia, kdy ani snad nepotřebuju koukat na fotbal, radši čas trávím s rodinou...“ Načež se zarazí. „Ale důležité zápasy na Euru samozřejmě sledovat budu.“
Marcela Procházku jsem poznal jako zpěváka kapely No Distance Paradise. Fantasticky zpíval, měl velké charisma – chytrý a slušný kluk, kterého si nelze neoblíbit. Lépe jsme se poznali předloni v Londýně, kde Marcel žil, a já byl svědkem jeho studiové spolupráce se zpěvačkou Lenny. Začínal tehdy sólovou kariéru pod jménem Marcell, chtěl vydat desku a já myslel, že se příště setkáme na křtu. Setkáváme se ovšem v nemocnici: Marcel v bílém plášti mě očkuje.
Už velmi brzy, v půlce června, se režisér Jan Pavlacký dozví, co s ním bude dál. „Když natočíš seriál a spustí ho Netflix,“ říká, „rozhodují čísla za první měsíc.“ Pavlacký je prvním českým režisérem, který se na Netflixu prosadil, natočil pro něj už tři série hororového seriálu Haunted, z nichž ta zatím poslední byla nasazena v půlce května.
