img

Tomáš Poláček

Narodil se 21. prosince 1977 matce Evě, toho času studentce pražské Fakulty žurnalistiky. Poslední ročník absolvoval a diplom převzal spolu s ní. Od páté třídy na základní škole vydával se spolužákem Michalem Trunečkou časopis Calypso, pro nějž tito dva pokrevní bratři (Trunečkovi jsou známá novinářská rodina, ačkoli konkrétně Michal dal v dospělosti přednost právu) napsali rozhovory mimo jiné s Jaroslavem Foglarem a kardinálem Františkem Tomáškem. Od září roku 2000 pracoval v MF DNES, kde se brzy vyhranil jako autor velkých rozhovorů a reportáží. Zajímavostí je, že pět procent jeho respondentů do půl roku od vydání článku zemřelo, a u reportáží že si Tomáš většinou našel téma, při němž se nedalo vyhnout konzumaci alkoholu. I tak se v MF DNES udržel do léta 2014, kdy se rozhodl následovat své největší novinářské oblíbence do měsíčníku Reportér. V něm si začal plnit sen – cestu autostopem kolem světa.

Autor také napsal:

not random 0
img

Brambory počkají, teď zachráním děti

Najednou si uvědomuju, že jsem tu už několikrát byl, jenom nezastavil, neviděl jsem důvod. Mířil jsem do Hrabalovy osady Kersko, která je o kilometr dál – tohle jsou Semice, zdánlivě obyčejná obec v Polabí. Od ošuntělého kostela svaté Máří Magdaleny bych k řece došel za pět minut pěšky. Všude okolo se táhnou zoraná pole, jenom v tom Kersku je les. Hájenka. Slavnosti sněženek namísto brambor, kterými se pyšní Semice. Dnes tu zastavím, protože se stala pozoruhodná věc: vesnice o třinácti stech duších přijala před měsícem bez většího přemýšlení dvě stě ukrajinských žen a hlavně dětí. Dává to smysl: Semice měly k Ukrajině blízko už před válkou.

Report
not random 1
not random 2
not random 3
not random 4
not random 5
not random 6
not random 7
img

Psovid-19

Jako asi všechny děti, i ty naše chtěly pejska. „Zatím určitě ne, jednou snad,“ říkávali jsme jim vyhýbavě: „Až budeme mít na venkově chalupu...“ Chalupu zatím nemáme, ale loni jsme si pořídili Bubbu, fenku australského ovčáka. Podobně to dopadlo i u pěti nebo šesti našich sousedů a podobně to vypadá snad v každé české ulici – pandemie covidu zvedla rekordní vlnu zájmu o psy, což kromě spousty radosti přináší i trable. „Nepamatujeme tolik mladých psů,“ říkají například výcvikáři, „trpících separační úzkostí.“

Report
not random 8
img

Tvář už si omývám hovězí polévkou

Jeden z nejstarších metalových zpěváků na světě se dožil sedmdesátky, což je – vzhledem k jeho zdravotnímu stavu – zjevné vítězství ďábla nad hmotou. Jiřího Valtera, zvaného BigBoss, jsme navštívili v jeho temném brněnském bytě, a to na poslední chvíli: „Možná,“ směje se sice hurónsky, ale nevesele, „brzy skončím na ulici.“

Kultura
not random 9
img

Kateřina Tučková: Nejtěžší ze všech mých porodů

Přesně před deseti lety vydala Žítkovské bohyně, kterých se prodalo sto padesát tisíc výtisků. Teď se Kateřina Tučková vrací s románem o řeholnicích, jemuž dala jméno Bílá Voda: „Vlastně celých těch deset let jsem na něm pracovala a bylo to náročné těhotenství, ještě že už končí,“ říká při procházce sychravou Prahou: „Včera v noci jsem odeslala poslední korektury.“ O knize mluví jako o novorozeněti – a v kočáru má novorozeně skutečné. To naopak porodila nečekaně rychle.

Lidé
not random 10
not random 11

<< NOVĚJŠÍ STARŠÍ >>