img

Tomáš Poláček

Narodil se 21. prosince 1977 matce Evě, toho času studentce pražské Fakulty žurnalistiky. Poslední ročník absolvoval a diplom převzal spolu s ní. Od páté třídy na základní škole vydával se spolužákem Michalem Trunečkou časopis Calypso, pro nějž tito dva pokrevní bratři (Trunečkovi jsou známá novinářská rodina, ačkoli konkrétně Michal dal v dospělosti přednost právu) napsali rozhovory mimo jiné s Jaroslavem Foglarem a kardinálem Františkem Tomáškem. Od září roku 2000 pracoval v MF DNES, kde se brzy vyhranil jako autor velkých rozhovorů a reportáží. Zajímavostí je, že pět procent jeho respondentů do půl roku od vydání článku zemřelo, a u reportáží že si Tomáš většinou našel téma, při němž se nedalo vyhnout konzumaci alkoholu. I tak se v MF DNES udržel do léta 2014, kdy se rozhodl následovat své největší novinářské oblíbence do měsíčníku Reportér. V něm si začal plnit sen – cestu autostopem kolem světa.

Autor také napsal:

not random 0
img

PODCAST: Na vlak do Švédska nás vezli Havel s Landovským, vzpomíná Jiří Pallas

Na lince mezi Prahou a Stockholmem se uskutečnil další díl podcastu Host Reportéra, tentokrát s Jiřím Pallasem. Někdejší manažer písničkářského sdružení Šafrán se během hodinového vyprávění mimo jiné vrátil o pětačtyřicet let zpátky, tedy do doby, kdy byli po podpisu Charty 77 společně s těhotnou manželkou a malým synem vyhnáni do exilu ve Švédsku: „Na nádraží nás vezli Pavel Landovský v bílém Saabu 96 a Václav Havel v žigulíku,“ popisuje Jiří Pallas plasticky.

Lidé
not random 1
not random 2
not random 3
img

PODCAST: Neptejte se pořád na rodiče, já jsem Rozálie

A copak na tvoji debutovou desku říká tatínek Ondřej Havelka? Taková otázka v dalším dílu podcastu Host Reportéra nezazní, protože pětadvacetiletá písničkářka, akordeonistka a herečka Rozálie Havelková hned na úvod nastaví mantinely: „Desku Korzetiér jsem vydala jen pod křestním jménem Rozálie taky z toho důvodu, abych trošku předešla těmhle tradičním novinářským otázkám. Vůbec nic proti tátovi, ale já chci vystupovat sama za sebe.“

Lidé
not random 4
not random 5
img

Jiří Langmajer. Krása středního věku

Je to jiné než kdysi. S Jiřím Langmajerem jsme vedli dva dlouhé rozhovory v období kolem jeho čtyřicítky. Obdivoval jsem ho jako herce, ale v civilu působil záhadně: mračil se, vzdychal, stěžoval si na bolesti. Snažil se utíkat před svými démony, ale vypadalo to, že nedožije padesátky. Teď je mu padesát šest, vypadá skvěle, a když za ním přijedu do Pyšel, dokonce se usmívá.

Lidé
not random 6
not random 7
not random 8
not random 9
not random 10
not random 11

STARŠÍ >>