img

Tomáš Poláček


Narodil se 21. prosince 1977 matce Evě, toho času studentce pražské Fakulty žurnalistiky. Poslední ročník absolvoval a diplom převzal spolu s ní. Od páté třídy na základní škole vydával se spolužákem Michalem Trunečkou časopis Calypso, pro nějž tito dva pokrevní bratři (Trunečkovi jsou známá novinářská rodina, ačkoli konkrétně Michal dal v dospělosti přednost právu) napsali rozhovory mimo jiné s Jaroslavem Foglarem a kardinálem Františkem Tomáškem. Od září roku 2000 pracoval v MF DNES, kde se brzy vyhranil jako autor velkých rozhovorů a reportáží. Zajímavostí je, že pět procent jeho respondentů do půl roku od vydání článku zemřelo, a u reportáží že si Tomáš většinou našel téma, při němž se nedalo vyhnout konzumaci alkoholu. I tak se v MF DNES udržel do léta 2014, kdy se rozhodl následovat své největší novinářské oblíbence do měsíčníku Reportér. V něm si začal plnit sen – cestu autostopem kolem světa.

Autor také napsal:


not random 0
not random 1

Jenom mrtvá Stašová je omluvenka

Naposledy jsme se sešli dávno, to bylo herečce Simoně Stašové padesát. Něco se změnilo: „Tehdy mi vlastně tajně lichotilo, že se o mě novináři zajímají. To je dávno pryč a já mám z rozhovorů strach. Respektive bojím se sama sebe, toho, co řeknu...“ Proto je dnešní povídání křehké, ale nakonec mám pocit, že Simona Stašová řekla víc, než plánovala, a to nejen slovy. Občas jako by mluvila i v mezerách mezi řádky.

not random 2

Vladimír Mišík: Kafe, pivo, rum... a žiju!

Sraz ve tři v jeho oblíbené hospodě Vegtral, má ji hned pod bytem na pražské Letné. Ve tři nula pět mu volám; nezapomněl? Ztěžka dýchá, není mu dobře: „Ale vydržte, já se tam za pět minut dobelhám.“ Ve svých čtyřiasedmdesáti letech píše Vladimír Mišík další obdivuhodnou kapitolu české muziky. Ukončil koncertní kariéru, je nemocný, a přesto vydává druhou fantastickou desku v řadě.

not random 3

Tady vládne Kalič. Vítejte v oblacích

Myslel jsem, že půjdu trochu delší procházkou na pivo, ale toho piva už se nejspíš nedožiju. Co má tohle znamenat? Srpen – a sněhová vánice. Fuj, zapadl jsem po pás do trhliny. Kde je ta šílená chata? A co je za blázna ten Kalič; do čeho se to uvrtal?! „Tome,“ říkám lapaje po dechu fotografovi, „nech mě tady sedět, fakt si musím odpočinout.“ Tomáš Binter mě zmrznout nenechá: „Neblázni, za deset minut bude tma. Ledovec jsme přešli, zbývá nám pět minut nahoru po šutrech, to dáš. A nahoře bude teplo; tam si odpočineš.“

not random 4
not random 5
not random 6

Vinylový podcast: Rolling Stones se valí z české Loděnice

Nejvíce vinylových desek na světě chrlí letos sedmdesátiletá česká gramofonka v Loděnici u Berouna, jejíž generální ředitel Michal Štěrba v dalším díle podcastu Host Reportéra vypráví: „Teď v srpnu jsme třeba dělali nádhernou limitovanou edici pro Rolling Stones – je to potahovaná krabička, v ní deska, krásná knížka, plakáty a další suvenýry pro ty nejzapálenější fanoušky kapely.“

not random 7

PODCAST: Vím, jak vypadá vnitřek velryby, poznal jsem africké peklo, vypráví výtvarník Jiří Černický

Jiří Černický, jeden z nejúspěšnějších českých výtvarníků, by na základě svých zážitků mohl napsat román – však taky jeden dopisuje. Setkali jsme se před začátkem každoroční výstavy J&T Banka Art Index Pop-up, která se uskuteční od čtvrtka do neděle v Praze na Újezdě. Jiří Černický vyprávěl například o své práci na rypadle v Chabařovicích nebo o dramatickém putování africkým pralesem. Celý rozhovor si poslechněte v podcastu Host Reportéra.

not random 8

Bára Poláková a Pavel Liška o rozchodu: Abychom jeden druhého úplně neztratili...

Pro všechny tři to je neobvyklý rozhovor. Já sice vnímal, že Pavel Liška s Bárou Polákovou nemají učebnicový vztah, ale myslel jsem, že to spolu nějak lepí; a teď poslouchám, že bylo všechno jinak. Pro Báru s Pavlem je rozhovor těžký, protože si úzkostlivě chrání soukromí. Netuší, nakolik otevřeně mluvit, a já je přemlouvám: „Spousta lidí se v tom pozná – a někomu váš příklad pomůže.“ Rozpačitě kývnou: „Tou otevřeností jdeme proti vlastní přirozenosti, ale okolnosti nás k tomu nutí.“

not random 9

Naposledy zvednout palec: Zastavte, směr Ósaka!

Když nedávno fotograf Zdeněk Thoma navrhl, abychom roku 2025 vyrazili stopem přes Japonsko na Světovou výstavu do Ósaky, myslel jsem, že to je legrace: ale ne. Zdeněk stopoval od roku 1953, na cestách psával deníky a v těch si sliboval, že bude „stopařem nadosmrti“. Teď těmi deníky listuju a zjišťuju, že Zdeněk (narozený v září 1938) prožíval plus minus totéž jako já – jenom o čtyřicet let dřív.

not random 10

Kurt Gebauer: Lidi dnes mají nemocné mozky

Sochař Kurt Gebauer se v obdivuhodné tělesné i duševní kondici dožívá osmdesátky. Těší se na (přinejmenším) dalších dvacet let a jako obvykle střídá dvě polohy: většinou je usměvavým milovníkem života, ale občas si vzpomene na nějakého blbce, obvykle úředníka byrokratického typu, a na moment se rozčílí. Přivítal nás na zahradě domu v pražské Dělostřelecké ulici, která sousedí se zahradou rodiny Havlových. Na zdi mezi oběma pozemky sedí jeden z Gebauerových slavných trpaslíků: jmenuje se Myslitel.

not random 11

Podcast: Pojďme na Letnou, běhá tam úžasná Hitomi! Japonská atletka zemřela mladá

Přímo z pražských Olšanských hřbitovů přišla do podcastu HoRe! spisovatelka Olga Strusková: „Připomněli jsme si tam devadesát let od smrti Kinue Hitomi,“ začíná vyprávět málo známý, a přitom fantastický příběh japonské atletky, která zemřela jako čtyřiadvacetiletá 2. srpna 1931. Na Olšanech je dodnes pamětní deska s nápisem: Sportovci s vděčností Hitomi – ženě, jejíž srdce láskou ozařovalo svět.