„Na dokument o Chinaski se mi nedívá snadno,“ přiznává v dalším díle podcastu Host Reportéra zpěvák a kytarista Michal Malátný. Hovoří o filmu Každej ví kulový, který příští týden vstupuje do kin a který zachytil zhruba šest turbulentních let v nedávné historii kapely.
Umělec se špatnou pověstí Samir Hauser vypráví v dalším díle podcastu Host Reportéra o tom, jak se prakticky každá jeho zahraniční dovolená zvrhne v katastrofu.
Od dětství miloval počítačové hry – a zatímco u vrstevníků nadšení v dospělosti většinou ochabovalo, Dan Broulík si ho zprofesionalizoval. Jeho agentura Avatar Media začala roku 2016 provozovat hernu zaměřenou na virtuální realitu, a loni v prosinci přidala na pražské Brumlovce druhou, tentokrát největší v republice.
Narodil jsem se v Plumlovské ulici a prvních pět let bydlel v Prostějově. Potom jsme se přestěhovali do Čech, což vedlo k rodinné tragédii, nicméně na Hané mám většinu své rodiny, občas tam jezdívám a líbí se mi – přesně nevím proč. Tak teď to třeba zjistím. Beru si pár dní volna, v Praze startuju skútr (nic jiného neřídím), protrpím šestihodinový přesun studeným deštěm a začínám svou rodnou Hanou křižovat: Jaká dnes vlastně jsi?
Mám milou sousedku, se kterou se dá hodiny povídat například o fotbale – vyrůstala v Německu a fandí Borussii Dortmund. Shodou okolností jsme si oba pořídili australského ovčáka, dokonce ze stejné chovné stanice, ale sousedka má navrch například koně. No a hlavně je výbornou zpěvačkou: říká si Debbi.
Robert Kodym dává jen minimum rozhovorů. Je introvertní, kolem sebe mívá zvláštní, tajuplnou hradbu. Nedávno navíc strávil dva měsíce v léčebně, takže jsem netušil, jak bude rozhovor probíhat, ale Robert překvapil – usmíval se, vyzařoval klid, s potěšením vzpomínal a občas žertoval, bylo nám dobře. Jen párkrát omluvně konstatoval, že i když miluje český jazyk, některé své pocity a zážitky zatím nedovede vtěsnat do slov.
V nečekanou detektivku se vyvinulo bádání historičky architektury Martiny Hrabové, které se původně mělo týkat jen Plzně a Paříže. „Nicméně najednou jsem se ocitla v indickém ášramu,“ vypráví v dalším podcastu Host Reportéra.
Na oslavu sobotních pětatřicátých narozenin fotbalista Martin Fenin do smrti nezapomene. „Když nás se ženou po třiceti devíti hodinách pouštěli z barcelonského vězení, policajti mi na rozlučku zazpívali Happy Birthday,“ říká v dalším díle podcastu Host Reportéra.
Až do svých čtyřiceti let byl Ondřej Hübl známý coby reklamní kreativec, a na budoucího spisovatele – natož úspěšného – by se netipoval dokonce ani on sám.
V Národním divadle právě skončila Káťa Kabanová, překrásná Janáčkova opera, publikum tleská snad deset minut, já pak deset vteřin navíc: Bravo! Káťu zpívala a hrála moje jmenovkyně Alžběta, sopranistka Alžběta Poláčková, která se sice nikam moc necpe, ale podle mě jde o naprostou hvězdu; a nejen podle mě. V posledních letech jde Alžběta z jedné hlavní role do druhé.
S obdivuhodnou upřímností přistupuje k podcastu v redakci Reportéra ostravský malíř Daniel Balabán. Když ho moderátor Poláček pochválí, že se svou štíhlou postavou vypadá jak vytrvalostní běžec, čtyřiašedesátiletý Balabán se pousměje a zavrtí hlavou, že prý s výjimkou jógy nesportuje.
Na to, že vyjde v Reportérovi rozhovor s Yzomandiasem, bych si před pár týdny nevsadil, i když jsem o něj stál. Jedenatřicetiletý raper (a zároveň úspěšný podnikatel) je zásadní postavou současné české populární hudby, ale problém: Yzo žije ve svém uzavřeném, rapovou sektu připomínajícím světě. Tradiční média nebere vážně, nepotřebuje je a rozhovory téměř nedává.
