img

Tereza Boučková


Spisovatelka, která kvůli rodinnému původu nemohla za komunismu studovat, po podpisu Charty 77 pracovala jako uklízečka, balička, pošťačka, domovnice. Svou první knihu Indiánský běh dokončila ještě před listopadem 1989: popisuje v ní prostředí disentu i svého otce, spisovatele Pavla Kohouta. Napsala mimo jiné scénář k filmu Smradi a bestseller Rok kohouta, jenž byl přeložen do několika jazyků. Její poslední kniha Život je nádherný vyšla v říjnu 2016.

Autor také napsal:


not random 0

Po přeslici XXX. V Kolumbii

Když jsem si před cestou do světa přibarvila vlasy na červeno, nedošlo mi, že v davu rozhodně nesplynu, jak si v cizině vždycky přeju. Nenapadlo mě, že budu chodit po hlavním městě Kolumbie jako semafor, cizinka, turistka. Že si budu koledovat o přepadení, únos…

not random 1

Po přeslici XXIX. Praha!

Jít na procházku jarní Prahou je pastva pro oči. V parcích kvetou pomněnky, narcisy, modřence a tulipány všech barev – a nikdo je netrhá a nekrade! Pod Petřínem, v Kinského zahradě, jsou celé stráně porostlé medvědím česnekem; voní to tam po topinkách. V Seminářské kvetou třešně a lidé pod nimi sedí a piknikují jako pod deštníky. Na začátku dubna byly krásné, teplé, slunečné dny bez kapky deště, ale přírodě jako by to nevadilo, zatím. Pučela si, kvetla a nádherně zářila čerstvou zelení.

not random 2

Po přeslici: Viva la salsa cubana!

Jedna, dva, tři – pauza – pět, šest, sedm – pauza. Nebo: posloucháte čtyři doby a tančíte jen první tři. Čtvrtá je prostor na krásu. Quick – quick – slow, i tak se dá slovy popsat basic step, guapea neboli základní krok kubánské salsy. Od guapey se odvíjí nekonečné množství úžasně propojených figur spontánního, divokého, a přitom uvolněného, výsostně ladného tance, který by se měl „předepisovat“ na chmury všeho druhu i na partnerské a manželské neshody, přísahám!

not random 3

Po přeslici XXVII. Už je to tady!

Jaro. Už v půlce února bylo ve vzduchu. I když v noci mrzlo a na horách ležely pořád hromady sněhu, člověk to cítil všemi smysly svého těla: jaro je tady! Mně se v jednom únorovém víkendu přihodilo, že jsme s mužem v sobotu běhali po Šumavě na běžkách a v neděli jezdili na kole po kopcích a údolích Českého krasu. Oba dny svítilo slunce o sto šest a ptáčci v korunách stromů o sto šest milostně švitořili. Paráda!

not random 4

Po přeslici XXVI. Morituri te salutant

Čtvrtý týden v lednu nemá na českých horách chybu. Už několik let v řadě to funguje: je opravdová zima. Kolikrát bylo předtím i potom teplo a ošklivo, ale tenhle týden to vždycky klaplo. Nasněžilo a začalo mrznout. Tak ohromné čepice sněhu na střechách chalup a obří sněhové bariéry na krajích cest nepamatuju. Letos nám na Benecku svítilo slunce. Ať jsme jezdili na lyžích, anebo běhali na běžkách, sníh se kolem nás třpytil ve slunečních paprscích.

not random 5

Po přeslici XXV. Ježíškovy pecky

Válka skončila. Skoro. Začínám psát svůj fejeton navečer prvního ledna 2019. Dnes už to není kanonáda jako v noci, dnes venku duní petardy a dělobuchy jen sporadicky. Můj vystrašený pes už se snad konečně přestane třást; můžu si oddechnout. Můžu psát o kráse, kterou mi nadělil Ježíšek a na niž jsem v tom silvestrovském šílenství, připomínajícím válečný konflikt a ne oslavu příchodu nového roku, málem zapomněla.

not random 6

Po přeslici: Moje africká odysea

Na konci městečka Gansbaai, tam, kde končila asfaltová cesta, jsme zastavili a zas a znovu s mužem hleděli na divoce zpěněný Atlantický oceán. Předtím jsme omylem projeli bezútěšným, jakoby nekonečným černošským slumem plným lidí a odpadků, kde se žije jako v mraveništi v boudách stlučených z plechů se střechami zatíženými šutry. Slunce pražilo a vzduch byl v nahuštěném prostoru bez kanalizace těžký; sem nepronikl ani jinak všudypřítomný oceánský vichr.

not random 7

Po přeslici XXIII. Poslední bitva vzplála

Let stíhačkou – 15 minut za 21 400 korun – nuda. Bungee jumping z padesátimetrového jeřábu za 2 189 korun – hadr. Jízda ve formuli nebo Ferrari, létání ve větrném tunelu – zívačka. Kam se hrabou prodejci „nadupaných výběrů adrenalinových zážitků“ za tisíce korun na pár minut. Já vím o zaručeném, dny i týdny trvajícím vzrůšu, kdy je vaše tělo zalité stresovým hormonem, až se to nedá vydržet – a to za pouhých 89 ká čé. Ten nadupaný adrenalinový zážitek pro všechny se nazývá Balík Do ruky a prodá vám ho, ať chcete, nebo ne, státní podnik Česká pošta.

not random 8

Po přeslici XXII. Manželské etudy

Těžko na cvičišti, lehko na bojišti! Tuhle větu slyší od manžela třikrát denně. A může si za to sama. Byla to ONA, kdo je přihlásil na absolutně šílenou dovolenou, ji napadlo, že to ve svém šedesátiletém věku JEŠTĚ můžou vydržet, ona je do cestovky na zájezd s názvem Jihoafrická republika na kole zapsala a zaplatila ji (z rodinných úspor), a aby fakt nebyla nuda, přikoupila dvoudenní safari v nejstarším africkém národním parku, takže je ve finiši sežere lev; ona teď musí držet hubu a krok.

not random 9

Po přeslici XXI. Zpátky v čase

Valtice. To malebné, pěkně upravené moravské vinařské městečko s nádherným zámkem a docela nedávno nově postaveným dřevěným barokním divadlem, vedle něhož leží rozkošná bylinková zahrada. Jak mně se tam nechtělo! Já v zimě vždycky něco slíbím, a pak přijde léto, vedro…

not random 10

Po přeslici XX. Životu a sportu zdar!

Je zázrak, že se podařilo zachránit všechny kluky, náctileté fotbalisty a jejich trenéra, ztracené v thajské jeskyni. Ten trenér, pětadvacetiletý mladík a bývalý mnich, mi nejdřív přišel děsně nezodpovědný, protože kluky do jeskyně vzal, ale pak jsem k němu pocítila obdiv.

not random 11

Po přeslici XIX: Tajemství na Vltavě

To místo jsem jela okouknout na dračí lodi. Se mnou jednadvacet pádlařek. Naše kapitánka nás chvíli nehonila, naše kormidelnice musela soustředěně manévrovat mezi velkými výletními loděmi, kterých jezdí na Vltavě mraky a tu naši dračí by rozdrtily jako malinu. Jely jsme k lodi Tajemství, zakotvené u železničního mostu nikoliv na pravém, ale na levém břehu řeky, tam, kde jsou jinak jenom labutě. Na břehu, obsypaném desítkami těchhle nádherných, ladných ptáků, stálo i šapitó a silo. Konal se tu druhý ročník festivalu Divadla bratří Formanů Arena 2018.