Jen pár měsíců po květnových volbách do Evropského parlamentu zažije Polsko parlamentní volby, v nichž se rozhodne, kdo bude zemi vládnout. Polská politika se tak ocitla v dlouhé předvolební kampani plné nejistot a přeskupování sil. Hlavním tématem se ovšem nestal vztah k Evropě; jak vládní Právo a spravedlnost, tak opoziční Evropská koalice vedená Občanskou platformou se mimo jiné začaly předhánět ve slibech štědré sociální politiky.
Už pár let lze číst o Polsku apokalyptické zprávy. Vládnoucí Právo a spravedlnost je podle některých krajně pravicovou stranou a její předseda Jarosław Kaczyński chce vybudovat autoritářský režim. Nezaujatý rozbor Kaczyńského myšlení však ukáže, že takové nálepkování je sporné. Předseda PiS je přesvědčen, že polský režim vzniklý po roce 1989 nepředstavoval skutečnou demokracii. Což ovšem neznamená, že by vláda PiS nebyla problematická.
Proč se Polsko ocitlo na šikmé ploše? I mnozí z těch, kdo měli původně pro stranu Právo a spravedlnost Jarosłava Kaczyńského jisté pochopení, vidí, že neprovádí „dobrou změnu“ slibovanou ve volebních heslech. Polští konzervativci jsou nicméně součástí širšího proudu: jeho nástup je důsledkem iluzí západních liberálů a jejich odtrženosti od jedné části společnosti – té části, která se nyní bouří.
Ačkoli důvody pro reformu polského soudnictví existují, pokus vlády Práva a spravedlnosti byl skutečně problematický. Prezident Duda, který důležité součásti reformy zamítl, má nyní šanci stát se prostředníkem mezi oběma tábory.
Země neznabohů. I tak bývá označována naše vlast. „Vnější pozorovatel vybavený představou o pragmatických či přízemních Češích u vás ale překvapivě často a na velmi překvapivých místech naráží na touhu po nadpřirozenu a další projevy iracionality,“ píše polský publicista.
