Spisovatelka, literární překladatelka a rozhlasová redaktorka. Její román Teorie podivnosti získal ocenění Magnesia Litera 2019 za prózu. V roce 2000 obdržela Tvůrčí odměnu Obce překladatelů za překlad knihy Tamy Janowitzové Otroci New Yorku. V letech 2001–2007 pracovala jako redaktorka anglického vysílání Českého rozhlasu 7. Mezi lety 2004–2019 působila jako překladatelka ve Festivalovém deníku Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. Připravuje pořady pro Český rozhlas Vltava a zahraniční vysílání Českého rozhlasu Radio Prague International.
Nejsem žádná velká sportovkyně, a tak hotelové wellness centrum s malým bazénkem v centru Prahy, kde v zimě hledám útočiště před mrazem a v létě před žárem rozpálených ulic, je pro mě tak akorát. Kromě hotelových hostů se nás tam schází asi třicítka abonentů. Mnozí jsou cizinci usazení v Praze, neznáme se jménem a komunikujeme spolu jen zdvořilostně, a to česky – nahlas, pomalu a zřetelně. Na ulici bychom se nejspíš nepoznali, zato víme, jak vypadáme v plavkách i bez nich, a známe své plavecké a saunovací návyky.
Na podzim proběhla médii zpráva, že v düsseldorfské galerii vystavují obraz, který už sedmdesát pět let omylem visí hlavou dolů. To, že slavný nizozemský modernista Piet Mondrian zamýšlel opačnou orientaci díla, se zjistilo až z dobové fotografie z jeho ateliéru.
"V Cedar Rapids ve státě Iowa v USA existuje celá čtvrť s názvem New Bohemia a také menší a malebnější Czech Village," píše se v pravidelném sloupku Od boku.
"Přijde mi, že poslední dobou v českém literárním světě sílí poptávka po tom, aby všichni psali ve stylu pozdněkapitalistického realismu a výroční literární ceny fungovaly jako Festival politické písně Sokolov," píše se v prvním z nové řady fejetonů s názvem Od boku.
„Informace jsou to, co pohání naši společnost vpřed a generuje neuvěřitelné bohatství. Ale kdo s čím zachází, tím také schází,“ vysvětluje spisovatelka Pavla Horáková a odpovídá tím na otázku, kterou magazín Reportér pravidelně nabízí originálně uvažujícím osobnostem: Co je podle vás největším problémem naší doby a současné společnosti? „Jsme drženi v neustálém střehu. Stojíme ve výponu už příliš dlouho, navíc nikoli na pevné zemi, ale na tekutém písku. Zároveň jako bychom už léta žili v nervním očekávání katarzního výbuchu nebo imploze,“ píše.
