Na čí stranu se postavil Stát Izrael v době ruské agrese proti Ukrajině? Na svoji – dalo by se říct s trochou cynismu. Uvalit sankce na Putinův režim se mu nechtělo, dodávat zbraně Ukrajině také ne. Důvodů za tímto postojem se skrývá více. Je ovšem spravedlivé dodat, že mnozí izraelští občané s postojem vlastního premiéra nesouhlasili.
Radikální Tálibán dobyl Kábul, ale hlavní proud v tomto hnutí se zjevně snažil omezit produkci brutálních obrazů, které děsily svět v devadesátých letech. Jeho diplomaté měli kontakty s USA, Ruskem, Čínou i Íránem, aby se vyhnuli mezinárodní izolaci jako kdysi. Otázka nyní je, zda či jak dlouho pokus o tálibánskou umírněnější tvář vydrží.
Po dvanácti letech nepřetržitého vládnutí opustil funkci izraelského premiéra Benjamin Netanjahu, přezdívaný Král. Což nutně neznamená, že se už nikdy do křesla nevrátí. Netanjahu bývá občas přirovnáván k populistickým politikům typu Andreje Babiše, ale na rozdíl od nich je ideologicky založený. A má za sebou úspěchy.
Zemi, v níž rozhodují islámští duchovní, těžce zasáhla nákaza koronavirem SARS-CoV-2. Nemoc obnažila, v jaké situaci se Írán nachází. Část společnosti nedůvěřuje svým vládcům, kteří se mimo jiné opírají o Revoluční gardy s ohromnou ekonomickou mocí. V ulicích se vyprávěl černý vtip – pokud onemocníte a chcete se obětovat pro Írán, běžte do režimních kanceláří a polibte tam všechny na tvář. Tak viděl situaci přímo na místě novinář píšící pro magazín Reportér.
„Sbal se, a co nejrychleji odtamtud odleť! Libovolným letadlem!“ Povel šéfredaktora zněl jasně. Věděl totiž, co já na teheránské ulici netušil. Turecko kvůli šíření koronaviru uzamklo pozemní hranici s Íránem a zrušilo lety na své území. Tedy i ten můj. Záhy zavřel přechody další soused, totiž Irák. Írán se propadal do izolace. Operace Útěk začala.
Z ÚNOROVÉHO VYDÁNÍ. V Česku žije přes dvacet tisíc muslimů, mezi nimi se podle odhadů zpravodajských služeb pohybuje pár desítek takzvaných salafistů, zastánců netolerantní a puritánské ideologie spojené s islámem. A i když ani většina salafistů nepatří mezi násilníky, v Praze stanul před soudem Sámer Shehadeh obžalovaný z podpory terorismu. Jde o první případ radikalizovaného potomka arabské rodiny, jenž vyrůstal v Česku. Podíváte-li se na příběh a souvislosti střízlivě a do detailů, jde o výjimečný případ?
O české muslimské komunitě a také o salafismu – který je přísným a netolerantním, nikoli však nutně násilným hnutím uvnitř islámu – hovoří arabista Bronislav Ostřanský.
Islámský stát sice přichází o území, ale nejspíše se transformuje - jak naznačil mimo jiné květnový teroristický útok v anglickém Manchesteru.
Ač Donald Trump čelí nejrůznějším skandálům, v Saúdské Arábii vystoupil jako „obyčejný“ prezident USA: v projevu o islámu se přidal na stranu sunnitských muslimů – proti šíitskému Íránu a fakticky i Rusku.
Bitva o syrské velkoměsto Aleppo proti sobě svedla nepřehledné množství vojenských uskupení. Nabízíme srozumitelného průvodce, kdo je kdo mezi ozbrojenci, s kým jednotlivé skupiny bojují, proti komu a proč.
Mrtvé děvčátko zabalené v blýskavé fólii a podzemní tunel bojovníků Islámského státu s plnou ledničkou. Dva z mnoha krutých i bizarních obrazů, které mi zůstaly v hlavě z návštěv fronty u iráckého Mosulu. Boje byly tvrdé; současně se ukazovalo, že porážkou IS potíže Iráku neskončí. Stále v něm žijí různé skupiny obyvatel – Arabové hlásící se k různým větvím islámu, Kurdové či křesťané.
Když jsem byl v Moskvě naposledy v roce 1987, vzduch voněl optimismem. Bylo to téměř před třiceti lety a reformátor Gorbačov byl ještě populární. Nadšení je pryč, coby návštěvník--Středoevropan ho rozhodně necítím. Zato zboží zde na rozdíl od tehdejší doby je, i když drahé. A pak jsou věci, které s mírnými změnami zůstaly. Třeba Lenin v mauzoleu.
