Pavel Kohout


Narodil se v roce 1928 v Praze. S prožitkem světové krize kapitalismu a německé okupace Československa, umožněné selháním západních demokracií – komunista. Se sílící zkušeností z totality – jeden z mluvčích ´Pražského jara 1968´. Po ruské okupaci – spoluautor textu Charty 77, které dal název. S ženou Jelenou Mašínovou, scenáristkou, 1979 násilně vynesen do Rakouska. Dnes občan obou států. Autor padesáti divadelních her a dvanácti románů uvedených a vydaných na všech kontinentech, i hraných a televizních filmů, žije zas v Praze a v Sázavě. Více na www.pavel-kohout.com/

Autor také napsal:


not random 0
not random 1
not random 2
not random 3

Došli kuchaři! Kdo nám uvaří?

Na dohled od pražského Mánesa leží na nábřeží pět restaurací: levantská, thajská, všeasijská, česká drahá a česká lidová. O té bude hlavně řeč, protože v souběžné ulici, kde už je prodejna halal potravin, nově otevřeli Korejci a Indové. Hledat se bude příčina mizení dobrých a přitom cenově dostupných lokálů, po nichž touží jazyk většiny Čechů.

not random 4
not random 5
not random 6

Z onoho světa XXVII.

Za „normalizace“ z naší rodiny nešel volit nikdo. Snaživci nosící urny k nám domů marně prosili, ať jim nekazíme stoprocentní účast. Od klíčobití volíme vždy, ale roky v Rakousku nás naučily neřídit se emocemi, nýbrž rozumem. Jsme „střídaví voliči“ vybírající z nabídky to v danou chvíli nejprospěšnější s vědomím, že nás většina jiných opraví…

not random 7

Z onoho světa XXVI.

V úterý 19. července se do životní cesty spisovatelky Jeleny Mašínové postavil v sázavské vilce druhý schod do prvního poschodí. Dopadla pozadu na místo, kde záda ztrácejí slušný název, a pak na zátylek, takže hlava krvácela. Rodinná lékařka a naštěstí i sousedka Romana Gübelová ji ihned ošetřila. Protože padlá svedla vyjít do ložnice, jevilo se nejrozumnější počkat na ráno.

not random 8

Z onoho světa XXV.

Kdo už z lidí vnímá vzduch? Kdo na to má myšlenky a čas? Nejspíš jen ten, jemuž kdosi hodí přes hlavu pytel z plastu a u krku jej utáhne, pozná už za pár vteřin, že vzduch byl to základní, co chtělo jeho tělo. – A kdo už u nás dnes vnímá čtvrt století trvající svobodu? Nejspíš jen ti, kdo už zažili její ztrátu a poznali, že svoboda byla to zásadní, co potřebovala jejich duše.

not random 9

Z onoho světa XXIV.

První můj velký sen byl, že si pro rodiče nepřijde gestapo a s nimi se dožiju konce války. Naštěstí se splnil. Můj druhý sen byl dožít se vítězství socialismu na světě. Naštěstí se nesplnil, protože ten sovětský byl krvavý podvod. Můj třetí sen byl odpracovat svůj omyl a dožít se demokracie. Naštěstí se také splnil. A můj poslední velký sen byl zažít Evropu bez hranic. I ten se splnil, ale...

not random 10

Z onoho světa XXIII.

Na známou otázku, chtějí-li dřív uslyšet zprávu dobrou, či špatnou, volí většina lidí tu druhou ve víře, že jim pak dobrá spraví náladu. Záměr autora však tentokrát nutí pořadí obrátit, pročež se citlivějším čtenářům doporučuje, aby ukončili četbu v označeném místě. Téma je sice vědecké a zdá se být tudíž nevinné, ale nese v sobě poselství, které lze sotva nazvat jinak než smrtelně vážným.

not random 11

Starší >>