Třicet let uplyne v polovině července od legendárního blábolivého projevu šéfa komunistů Milouše Jakeše, jehož nahrávka unikla ven a šířila se Československem. Na Jakešova slova „a proto je tak důležitý, ta podpora zespodu“, na atmosféru doby, kdy se nevědělo, že režim brzy padne, na podpis petice Několik vět i na okurkovou sezonu v Zemědělských novinách vzpomíná autor knih o historii dvacátého století.
Před pětasedmdesáti lety seskočila na území protektorátu čtyřčlenná paraskupina Chalk. Přestože si v lesích u Orlíku nad Vltavou začali vytvářet síť podporovatelů, protiparašutistický referát pražského gestapa za měsíc vojáky dopadl. Jeden ze členů výsadku, Vladimír Hauptvogel se však na rozdíl od kamarádů nemínil jen tak vzdát. Pokusme se za pomoci pamětníků a nově nalezených dokumentů rozplést jeho životní příběh a drama posledních okamžiků jeho života.
Jak se žilo v režimu, od jehož pádu uplynulo letos v listopadu 28 let? Spisovatel a publicista narozený v roce 1970 přináší „kaleidoskop mžitků z městečka sedmdesátých a osmdesátých let v Československé socialistické republice“. Objevují se v nich hrozící hrobař, párky určené jen pro soudruhy i hry dětí u zarostlého židovského hřbitova.
Oskar Felkl. Účastnil se před pětasedmdesáti lety vypálení Lidic, dělal prohlídku u rodičů spisovatele Oty Pavla. I jeho žena Marie pracovala na gestapu, po válce byla osvobozena; podle soudu pomáhala Čechům. Její svědectví, které před časem vyšlo v knize Jiřího Červenky, doplňují archivní dokumenty: některé jsou od StB, s níž před vystěhováním do Německa krátce spolupracovala.
„Rudé šátky na slunci hoří jako rozkvetlý vlčí mák...“ zpívali pionýři o cípu rudé látky, který měli uvázaný na krku jako součást stejnokroje. Pionýři, členové monopolní mládežnické organizace komunistického režimu, však v padesátých letech dělali i jiné věci, než jen zpívali. Páter Josef Němec se dostal do vězení kvůli udání pionýrů, že požádal při hodině náboženství o sundání rudého šátku.
Její příběh by neměl být zapomenut. Josefina Napravilová vstoupila do historie jako žena, která po válce hledala děti odvlečené nacisty. Zažila okupaci, Pražské povstání, emigraci v Rakousku, rozvod, exil v Kanadě. Přitom pomáhala lidem, kteří se stali obětí dvou totalitních režimů dvacátého století – nacismu a komunismu. Ne všechny podrobnosti o jejím životě přitom byly známy.
Nepíše se o něm v učebnicích ani v historických monografiích, přesto patří do české literatury dvacátého století jako zachránce a uchovávatel. Václav Sisel, obyčejný vězeňský dozorce z pražského Pankráce. Nebýt jeho, česká literatura by kupříkladu neznala Zahradníčkovu básnickou sbírku Dům strach. Příběh Václava Sisla sestavený z jeho zápisků, synových vzpomínek i dalších svědectví je ovšem též příběhem nečernobílých poměrů ve věznicích padesátých let.
Nešťastná láska dokázala otřást i obávanou komunistickou Státní bezpečností. Bohuslav Růžička byl jedním z policistů, kteří unesli faráře Toufara. Kněz zemřel při mučení, avšak ani Růžička se nedožil vysokého věku. Prostřelil si hlavu služební pistolí. Ženatý muž se zamiloval do mladé policistky, která mu nakonec – po naléhání nadřízených – řekla ne.
Malá černobílá fotografie velblouda kráčejícího s rozesmátými skauty českým poválečným maloměstem. Červen 1945. Záhada. Kde se v té době vzalo v Čechách cizokrajné zvíře přezdívané koráb pouště? Ani po měsících zkoumání celou odpověď neznáme. V každém případě se vracíme do zvláštní, krvavé i bizarní atmosféry konce druhé světové války.
Toto je příběh o konfidentských bestiích a prachu mrtvých. Příběh z druhé světové války i doby komunismu. Postavy skutečně existovaly, události nejsou smyšlené. Jen některé okolnosti obklopuje temná nejistota.
