Spoluodpovědnost za to, že se ruský diktátor odhodlal zahájit krvavou válku na Ukrajině, padá na hlavu mnohých. Pokusíme-li se oprostit od vlastních politických sympatií, zjistíme, že za Putinovu troufalost může v různé míře třeba i tak nesourodá dvojice, jakou je Angela Merkelová a Donald Trump. Právě o spoluvině za vývoj, který vedl až k únorové invazi, se píše v pravidelné eseji magazínu Reportér.
Ruská agrese vůči Ukrajině ukázala, jak důležité bylo přijetí České republiky do NATO, k němuž zásadně přispěl někdejší český prezident Václav Havel. Zaslouží si za to pomník. Ovšem nemělo by zůstat jen u toho.
Sjednocení maďarské opozice znamená, že výsledek dubnových voleb je otevřenější než dřív. Ačkoli strana premiéra Orbána v únoru v průzkumech vedla, jeho lidé si nebyli vítězstvím jisti. Že Orbán vládne nepřetržitě od roku 2010, je kombinací jím vytvořeného politického systému a jeho velmi dobré schopnosti komunikovat s veřejností, říká v rozhovoru pro Reportér András Pethö, maďarský novinář z uznávaného investigativního média Direkt36.
Bylo to, jako kdybychom se najednou dostali na ostrov, ze kterého nebylo úniku – tak popisuje první vlnu pandemie v Bruselu tamní zpravodaj České televize Lukáš Dolanský. Koronavirová krize podle něj vedla k oslabení dvou krajních pohledů na budoucnost Evropské unie: plánů na federalizaci i volání po odcházení z EU. Ukázalo se, že z Bruselu nelze řídit nemocnice, ale také že kdyby o vakcíny soupeřily na trhu jednotlivé státy, nedopadlo by to dobře. Právě v těchto dnech je to od rok od doby, kdy se v EU začalo – s určitým zpožděním třeba oproti Británii - očkovat.
Jak moc se rakouská politika podobá té české? Něco může napovědět série skandálů, na jejímž konci byl letos v říjnu odchod někdejší naděje evropských konzervativců Sebastiana Kurze z funkce rakouského spolkového kancléře. V aférách figurují záznamy textových zpráv se smajlíky a symboly polibků, vymazané pevné disky počítačů, policejní razie a spousta dalších místy zábavných a místy vážných věcí.
Co si lze mimo jiné odnést z říjnových sněmovních voleb, které – navzdory mnoha předpovědím – skončily porážkou Andreje Babiše? Že naše schopnosti odhalovat nevyhnutelnost společenských procesů opravdu nejsou dokonalé.
Ačkoli letošní říjnové volby přinesly mnoho nečekaných výsledků, stalo se i pár věcí, které za příliš překvapivé považovat nelze. Jednou z nich bylo, že Česká strana sociálně demokratická nezískala potřebný počet hlasů ke vstupu do Poslanecké sněmovny.
Koalice Spolu, ještě před několika měsíci mnohými odepisovaná a v průzkumech se krčící až na třetím místě, získala nejvíce hlasů ve volbách a porazila ANO Andreje Babiše. Je to zásluha všech tří lídrů Spolu, velký díl pak sehrál její kandidát na premiéra a dlouho podceňovaný předseda ODS Petr Fiala.
Co když Andrej Babiš ve volbách opět kvůli své účinné a drahé volební kampani zvítězí, sestaví vládu a přijde nějaká krize podobná té covidové? Je bohužel pravděpodobné, že ani ji nezvládne. Je totiž politikem uchvatitelem, nikoli státníkem... Odemčený názorový text ze zářijového čísla magazínu Reportér.
Učinil jsem trochu ošemetnou věc: prošel jsem si zpětně, v čem jsem se mýlil ohledně covidu-19. A doporučuji to v nějaké formě každému. Politikům – a zejména expertům v oboru.
Přestože v Evropské unii je nyní vakcín proti covidu-19 dost, pomalý rozjezd očkování na začátku roku byl „malou tragédií“ – říká poslanec Evropského parlamentu Stanislav Polčák. Evropská komise, která vakcíny centrálně nakupovala, pak ale podle něj udělala všechno, aby se situace zlepšila. Snad to povede i k tomu, že EU bude v příštích krizích postupovat pružněji. Europoslanec nicméně říká, že změna těžkopádného mechanismu rozhodování v rámci Unie není na stole.
Představte si, že bychom žili v jiné realitě. V takové, kde Andrej Babiš není premiérem, tudíž není ve střetu zájmů a jím řízený Agrofert má stejné právo na evropské peníze jako jakákoli jiná soukromá česká firma. Nebylo by to krásné?
