Česko bude mít velice pravděpodobně nového premiéra: Petra Fialu, svým způsobem outsidera, kterému dlouho nikdo nevěřil. V sobotní podvečer slavil s pravostředovou koalicí Spolu nečekaný celkový triumf ve sněmovních volbách. Odpovídala tomu atmosféra ve volebním štábu v pražském hotelu Majestic Plaza...
Říjnové parlamentní volby znamenají pro mnoho lidí v České republice méně, než jsou si zapálení pozorovatelé politiky ochotni připustit.
Česká ekonomika potřebuje po pandemii znovu nastartovat: nemoc zasáhla nejen zdraví a psychickou pohodu obyvatel, ale také ekonomiku, která tvrdě zkoušela v důsledku lockdownů. Souběžně s řešením těchto dopadů však Česko, zvláště tři uhelné kraje, už teď zásadně transformuje rozhodnutí o zelenějším hospodářství přijaté na úrovni Evropské unie. A navíc země bojuje s rychle stoupajícím zadlužením. Podaří se to zvládnout? Jaký recept nabízejí hlavní politické síly?
Historický ústav Akademie věd nedávno spustil unikátní projekt Databáze dějin všedního dne, který si klade za cíl nashromáždit vzpomínkové materiály „obyčejných lidí“ z různých dějinných epoch. Právě jejich vzpomínky ukazují dobu, kterou jinak považujeme za dobře známou, v úplně novém světle. Za iniciativou stojí mimo jiné mladý historik Vojtěch Kessler.
Míla Šašková-Pierce žije už skoro půlstoletí v Americe. Je emeritní profesorkou na Univerzitě Nebraska–Lincoln, kde dlouhou dobu vyučovala slovanské jazyky, lingvistiku a kulturní historii. Z Československa ji před třiapadesáti lety vyhnala srpnová invaze vojsk Varšavské smlouvy. Přes Belgii se dostala až na americký Středozápad, kde s manželem Laynem neúnavně organizují akce pro české krajany. Poprvé se potkali v knihovně, kde na ni Layne začal mluvit česky.
Byznys s počítačovými videohrami už dávno není v Česku záležitostí několika ajťáků, kteří vyvíjejí hry po večerech doma. Za poslední desetiletí se naopak obor proměnil v dynamicky se rozvíjející odvětví ekonomiky, které vyrábí světoznámé produkty. K dalšímu rozletu mu tak chybí jediné – více kvalifikovaných lidí. Právě to se snaží změnit projekt Game Dev Hub (GDH): první česká škola zaměřená speciálně na výuku herních vývojářů.
Olympiáda je pro mě srdeční záležitost. Absolutní vrchol sportovního kalendáře, na který se těším každé dva roky. Jako malý kluk jsem se zatajeným dechem sledoval Aleše Valentu, jak si v roce 2002 v akrobatickém lyžování doskočil pro olympijské zlato v Salt Lake City. O dva roky později jsem držel palce až do poslední disciplíny Romanu Šebrlemu, když dosáhl na vytoužené zlato v desetiboji v Aténách. Od té doby už mi to zůstalo.
Joel Sartore – oceňovaný fotograf žijící v americké Nebrasce – spojil valnou část své kariéry se světoznámým časopisem National Geographic. Poslední léta pracuje na projektu Foto Archa, který svým názvem odkazuje na biblickou archu, na níž Noe zachránil před potopou světa všechny na Zemi žijící živočichy. Ve spolupráci s časopisem se Sartore snaží vyfotit každý známý a v zajetí chovaný živočišný druh. Věří, že tak dokáže povzbudit veřejnost, aby se o vymírání druhů více zajímala. „Nezachráníme to, co nemilujeme. A nemůžeme milovat něco, co jsme nikdy ani nepotkali,“ říká.
Existují dvě Aljašky, jedna je pro většinu běžných lidí, druhá pro majetné cestovatele. Snowboardová výprava, které se účastnil český miliardář Petr Kellner, byla typická právě pro tu druhou Aljašku. Přesto nejsou v místních horách lyžování a snowboarding na místech, kde vás vysadí vrtulník, ničím výjimečné ani obzvlášť riskantní. „Tak tragickou nehodu nikdo nepamatuje,“ říkají místní znalci o havárii helikoptéry, kterou přežil jediný účastník z šestičlenné posádky.
Mohl odejít do důchodu jako milionář, místo toho založil program, jímž za více než dvacet let prošly desítky českých a slovenských studentů. Z jeho peněz studují a žijí v USA mladí lidé z Česka a Slovenska. Přitom to tak vůbec nemuselo dopadnout: Paul Robitschek měl židovský původ, ale z nacisty ovládané Prahy se mu podařilo uprchnout, když mu bylo dvaadvacet.
Z PROSINCOVÉHO VYDÁNÍ. Vítejte v Corbinu v Kentucky, kde svou kariéru začal a první KFC vybudoval onen známý usměvavý dědeček s bílými vousy v bílém obleku – colonel Sanders. V městečku mají plukovníkovu sochu, jeho půlmaraton i muzeum KFC. A mnozí si ho dokonce stále pamatují. Pro někoho byl svéráz, někdo si ho pamatuje jako Santu Clause, kterého na Vánoce hrál. Začátky kuřecího fast foodu přitom byly mnohem skromnější, než se dnes může zdát.
Dívat se na porážku Donalda Trumpa bylo pro některé lidi bolestné. Mnozí konzervativci ho podporovali, protože vytáhl na světlo postoje a témata, jimiž liberálové opovrhovali. Pokud ale vaše strana prohrála, je třeba to unést s grácií a pochopit, co z voleb vzešlo dobrého – píše v názorovém textu český publicista, který je od léta na studijním pobytu v americké Nebrasce.
