Osada, oheň, na něm kotlík, kytara, písně… Tramping, z něhož se postupem času stal fenomén, začal v Československu před více než stoletím. Za tu dobu prošel řadou proměn, ale podstata zůstala: motivace utéct města, být v přírodě, s kamarády, žít si po svém. „V podobě, v jaké vznikal u nás, je tramping světovým unikátem,“ říká historik Jan Randák, spoluautor knihy o dějinách trampingu.
Ondřej Zdráhala je jedním z mála českých sportovců, který si vyzkoušel život v Kataru. Na vlastní oči viděl, jakým tempem se země v posledních letech chystala na nadcházející mistrovství světa ve fotbale, jež začíná už v neděli. „Všechno směřovalo právě k tomuhle turnaji. Katařané si vyzkoušeli pořadatelství na házené a atletice. Směřovali k tomu i výstavbu. Třeba metro v Dauhá postavili za šest let,“ vysvětluje bývalý reprezentant a současný prezident Českého svazu házené.
Kyjev se nemusí obávat toho, že by po volbách do Kongresu ochladla americká pomoc Ukrajině. Naopak: podpora napadeného státu je jednou z mála agend, na níž se obě hlavní politické strany shodnou – navzdory tomu, co někteří republikáni vyhlašovali v předvečer voleb.
Vladimír Mečiar, který jako předseda slovenské vlády vyjednával v roce 1992 s Václavem Klausem zánik Československa, žije dnes v ústraní v Trenčianských Teplicích a rozhovory dává zřídka. V interview pro magazín Reportér tvrdí, že samostatnost chtěl již před volbami v červnu 1992. „Ten stát byl v podstatě rozložený a rozdělený. Všichni politici tak nějak tušili, že rozdělení je nevyhnutelné, ale zároveň od toho dávali ruce pryč a říkali, ať si to s Klausem vyřešíme mezi sebou,“ tvrdí. Toto je rozšířená verze interview, které vyšlo v srpnovém vydání magazínu Reportéru. Jde o druhý z řady rozhovorů s aktéry tehdejšího dění.
Před třiceti lety jednal Václav Klaus coby předseda české vlády se svým slovenským protějškem Vladimírem Mečiarem o rozdělení československé federace. „Fakt, že se podařilo rozdělit zemi bez jediného výstřelu, ale i jediné facky nebo rány pěstí, považuji dodnes za úžasnou věc,“ říká Václav Klaus v rozhovoru pro Reportér. Toto je rozšířená verze interview, jež vyšlo v srpnovém vydání magazínu. Jde také o první z pěti rozhovorů s aktéry tehdejšího dění, které budeme postupně zveřejňovat.
Bývalý předseda české vlády v letech 1990–1992 Petr Pithart, který se účastnil mnoha jednání o budoucnosti československé federace, vysvětluje v rozhovoru pro magazín Reportér, proč bylo podle jeho názoru možné společný stát zachránit. „Čeští politici tehdy slovenské otázce vůbec nerozuměli a tvrdili, že Slováci federaci již mají, tak co by ještě chtěli,“ říká také někdejší předseda českého Senátu a vysokoškolský učitel práv. Vzpomíná i na setkání s Vladimírem Mečiarem a na to, proč si tento slovenský politik nesedl s Václavem Havlem.
Poradce a mluvčí federálního prezidenta Václava Havla v letech 1990–1992 Michael Žantovský v rozhovoru pro magazín Reportér říká, že ho rozdělení Československa stále mrzí. „Bylo nám zřejmé, že dva menší státy nebudou mít totožnou váhu, kterou by představovalo Československo,“ popisuje tehdejší myšlení v okruhu spolupracovníků Václava Havla. A dodává, že to vývoj potvrdil, byť některé jeho nejčernější obavy se nepotvrdily. Žantovský, dnešní výkonný ředitel Knihovny Václava Havla, také říká, že federaci v roce 1992 rozdělili jen dva lidé – Václav Klaus a Vladimír Mečiar.
ZE SRPNOVÉHO VYDÁNÍ. Rozhodlo se ten den o konci Československa? Před třiceti lety, 26. srpna 1992 se v brněnské vile Tugendhat sešli předseda české vlády Václav Klaus a šéf slovenské vlády Vladimír Mečiar. A druhý jmenovaný pak oznámil: „K prvnímu lednu 1993 předpokládáme, že by vznikly Česká republika a Slovenská republika jako státní útvary.“ Klaus, Mečiar i další aktéři dnes v rozhovorech pro Reportéra říkají, že zánik federace začal o dost dřív. Někdejší mluvčí prezidenta Havla Michael Žantovský vzpomíná na vzkaz: „Milý příteli, federace je v p..eli“.
K Československu jsem měl jako poloviční Slovák vždy osobní vztah. I proto jsem se dlouho snažil pochopit, proč svazek obou národů před třiceti lety tak náhle skončil. Odpovědí je, že rozdíly mezi Čechy a Slováky byly a jsou mnohem větší, než jsme si ochotni přiznat.
Nedávno oslavil AZ-kvíz, populární vědomostní soutěž České televize, pětadvacáté výročí. Celou tu dobu jím diváky a soutěžící provází moderátoři Eva Machourková a Aleš Zbořil. „Zpětně mě mrzí, že jsme si s Alešem od začátku nepsali AZ-kvíz deník. Bylo by to zajímavé počtení,“ říká Machourková. Těší ji prý, že se do soutěže i dnes hlásí mladá generace.
Miliardář Elon Musk kupuje Twitter, proto není od věci podívat se, jakou roli hraje tato sociální síť v Česku. Ačkoli má u nás Twitter jen několik set tisíc uživatelů, jeho vliv na místní veřejnou debatu je nezanedbatelný. Na druhé straně však – což si jeho uživatelé často neuvědomují – nejsou témata a názory dominující Twitteru odrazem skutečného světa.
Nejprve relativně nadějné zprávy: Inflace se podle ekonomů patrně v půlce roku přiblíží svému vrcholu – tedy pokud se nestane něco neočekávaného… Životní úroveň poklesne, obecně by se měla vrátit o několik let zpět, část chudších lidí ovšem bohužel má a bude mít problémy. Velkou neznámou je zde Putin: Válka na Ukrajině totiž zdražování urychlila a mír by pomohl. Důležitým příspěvkem k české inflaci však bylo, říkají ekonomové, i rozhazování za Babišovy vlády: řešit inflaci dalším kobercovým sypáním peněz tak těžko pomůže.
