Tisíce, dokonce i nižší desítky tisíc korun ročně může uspořit domácnost na energiích. A často stačí pouhá okamžitá změna chování, i když fotovoltaika na střeše či tepelné čerpadlo jsou samozřejmě výhodné. Nejenže se rozumný přístup vyplatí kvůli tomu, že energie zdražují, úspory také pomůžou planetě a Česku, které se snaží zbavit závislosti na ruských surovinách. Změna je ovšem potřebná jak v osobní rovině, tak na úrovni celých domů.
Ačkoli velcí farmáři a ministerstvo zemědělství tvrdí, že používání pesticidů v Česku zásadně klesá, jiná data to příliš nepotvrzují. Pesticidy určené k potlačení plevele a škůdců jsou přitom často jedy, které se dostávají do podzemních vod a do pitné vody. Podle dat Nejvyššího kontrolního úřadu pilo před několika lety vodu s větším množstvím chemických prostředků určených na hubení škůdců v Česku asi 220 tisíc lidí. Pokroky se objevují u ovocnářů, zelinářů a některých místních projektů.
České firmy se věnují snahám o snižování skleníkových emisí obecně více než česká politika: ta například proslula dlouhodobým odporem proti solární a větrné energii.
Velká obalová revoluce probíhá na regálech českých a moravských obchodů více či méně nápadně. Výrobci a obchodníci se stále více zabývají uhlíkovou stopou, tedy kolik skleníkových plynů se v tom či onom případě dostane do ovzduší – i proto se zaměřují nejen na výrobek samotný, ale také na to, do čeho se balí. Řeší se, jak mít obaly co nejlehčí a z co nejlépe recyklovatelných materiálů.
Kvůli ruské invazi na Ukrajinu sází Evropa ještě více na obnovitelné zdroje energie, slunce, vítr či vodu – a také na jadernou elektřinu. Zemní plyn se stává problematický, protože se až dosud masivně dovážel z Ruska, a Evropská unie se nyní mimo jiné snaží přeorientovat se na zkapalněný zemní plyn, LNG. Česká republika nyní v každém případě doplácí na to, že se zde obnovitelné zdroje rozvíjí ve srovnání s jinými zeměmi velmi pomalu.
Život s odpadky za humny není nic příjemného: zápach, poletující igelitové sáčky, riziko znečištěné vody… Proto mají obyvatelé dotčených obcí nárok na finanční kompenzaci. Ta je však někde možná výrazně nižší, než by měla být. Spor středočeské Čáslavi s velkou odpadovou firmou by měl ukázat, kolik a za co mají obce dostávat.
Na pultech knihkupectví se letos před Vánoci objevilo více novinek než loni, i když většina kvůli nedostatku papíru až v listopadu. Celkovým prodejům ale hodně pomohly starší tituly. „Tituly starší než rok už tvoří více než polovinu prodejů,“ říká obchodní šéf Albatrosu Josef Žák.
Josef Lhotský se už dnes sice živí jako kouč a lektor v korporátním světě, ale duší je stále evoluční biolog. Jeho láskou jsou bakterie, využívá je při školeních ve firmách a nyní o nich napsal knížku pro děti. Chce jim ukázat skrytý mikrosvět a vylepšit bakteriím pověst. Většina lidí totiž podle něj zná jen ty zlé, co plodí nemoci, anebo maximálně ty „hodné“ z reklam na jogurty.
Cena plátkového zlata stoupla po koronavirové pandemii o třicet procent. „Musí se zpracovávat ručně a během covidu ho neměl kdo bouchat,“ říká restaurátorka Anna Bradnová, která teď pracuje zejména na oltáři plzeňské katedrály.
První bezobalová prodejna vznikla v Praze před pěti lety. Dnes je jich v Česku kolem stovky. To dokazuje, že koncept je smysluplný a lidé ho chtějí, říká v rozhovoru Veronika Nováčková, šéfka neziskové části Bezobalu, organizace provozující zároveň tři prodejny. Bát se podle ní zákazníci nemusí ani teď v období koronaviru, protože všechny potraviny mají zakryté a hygienická pravidla zpřísněná.
Radek Hušek a Daniel Vach začali před pár lety prodávat tyčinky ze sušených a namletých cvrčků. Byznys se časem rozeběhl, a tak si ještě s jedním Francouzem pořídili obří cvrččí farmu v Thajsku. Časem by chtěli z cvrčků dělat i burgery.
