Osudy malé sudetské Němky a jen o něco málo staršího Ukrajince dělí skoro osmdesát let. Přesto jsou si podobné. Krvavá ruská invaze na Ukrajinu připomíná běsnění Hitlerova Německa a následné události. Úděl německé holčičky vysídlené z Československa a příběh malého ukrajinského kluka, který se stal loni uprchlíkem, však ukazují, že Evropa je dnes přece jen jiná. Lepší.
Když její zahraniční kolegové odcházeli do důchodu, chystali se ho trávit u moře ve Španělsku nebo cestováním po světě. Edna Adanová měla v šedesáti jiné plány. Rozhodla se postavit nemocnici v zemi, která „neexistuje“. V Somalilandu. Ten mezinárodní společenství neuznává a považuje za součást Somálska, přestože už třicet let je de facto samostatný. Problémy pacientek a pacientů jsou tady ale zcela skutečné, i když při pohledu z Česka někdy jen stěží uvěřitelné.
Z ŘÍJNOVÉHO VYDÁNÍ. Vyhrát volby a získat alespoň pětadvacet procent hlasů. Takové cíle měla koalice Pirátů a Starostů na začátku pětiměsíčního boje o voliče. Pak šlo i o to – řečeno slovy jednoho z Pirátů – „přežít zbytek kampaně“. Nakonec to bylo jediné, co se podařilo splnit. Piráti přežili, i když jen taktak. Jak to? Po odpovědi můžete pátrat s námi při pohledu za kulisy volební kampaně.
Jak vypadal první březnový týden v sokolovské nemocnici a obecně ve městě, které mimořádně tvrdě postihla pandemie covidu-19? Zdravotníci museli zvládnout obrovské množství pacientů; na jednotce intenzivní péče nezbylo jediné volné lůžko. Těžce nemocné bylo nutné převážet jinam. Ale kam, když lůžka ubývají všude? A přece i v Sokolově se našel příběh s dobrým koncem.
Boj s covidem nezná svátky. I během Štědrého dne a štědrovečerní noci doktoři a sestry na anesteziologicko-resuscitačním oddělení vinohradské nemocnice usilují o záchranu lidských životů. Někdy uspějí a někdy ne.
