img

Marek Šálek


V roce 1988 odjel na půl roku s Expedicí Lambaréné do Afriky, začal psát do Mladého světa, v roce 1993 nastoupil do Respektu, později pracoval patnáct let v Týdnu. Spoluautor knížek Telnice – Vesnice v rovnováze (o vítězi soutěže Vesnice roku), Libkovice: Zdař bůh! (o likvidaci severočeské obce kvůli těžbě uhlí) a Novináři nejsou zlí (návod, jak proniknout do médií). V roce 2019 získal Novinářskou cenu v kategorii psaná reportáž za sérii Svět mimo Prahu a v roce 2020 Velkou cenu Ekopublika za článek Česko má žízeň (o suchu). Břevnovský patriot, slávista a potulný fotograf.

Autor také napsal:


not random 0

Všechno, co jste chtěli vědět o slepicích a vejcích a styděli se zeptat

Není úplně obvyklé, aby se mladý muž pustil do chovu slepic. „Moje žena chtěla, abychom zachránili nějaké ubožačky z klecových velkochovů. Tak jsme to udělali a mě začalo všechno kolem slepic hodně bavit,“ říká třiatřicetiletý Vojtěch Spousta z Kadaně. Když vejde s kyblíkem granulí do výběhu, obstoupí ho stovka jeho svěřenkyň mnoha plemen. Jedno vejce prodává za osm korun a Pražáci mu i tak můžou utrhnout ruce.

not random 1
not random 2

Haló, máme otevřeno

Bez kompenzací bychom nepřežili, ale zorientovat se v nich byl nadlidský úkol. Sehnat spolehlivý personál bylo náročné už před covidem, teď je situace ještě zoufalejší. Nějak jsme to dali, ale až teď se začíná lámat chleba. Hosté se vracejí pomalu, naučili se vařit i bavit doma. Nevzdáváme to a chceme využívat novinky, které nás epidemie naučila. Zhruba takové hlasy zní z restaurací po více než roční uzávěře. Jak může covid proměnit podnikání v gastronomii?

not random 3

Paní učitelko, já se nevejdu do bačkor!

Učíme děti znovu spolu mluvit. Nikdy jsme nebyli tak vyčerpaní jako u monitorů při distanční výuce. Někteří žáci neuvěřitelně vyrostli, a to i mentálně. Takové hlasy zaznívají ve školách, kde se po dlouhých měsících opakovaných uzávěr a nejistoty může zase vyučovat naživo. Ukázalo se rovněž, které školy a kteří učitelé dokážou udržet vztah s žáky a motivovat je i v online režimu a kde je naopak skoro všechno špatně. A vypadá to, že způsob vzdělávání se po covidové zkušenosti může zásadně proměnit – k lepšímu.

not random 4
not random 5

Odchod!

„Záleželo, kterýho vola jsi potkal,“ vzpomíná autor fotografií dokumentujících odchod sovětských vojáků z Československa před třiceti lety. Velitelství okupačních jednotek, oficiálně nazývaných Skupina středních vojsk, sídlilo ve středočeských Milovicích, kde svého času žilo až sto tisíc občanů SSSR. Karel Cudlín sem jezdil od dubna do července 1991, kdy „všechno už bylo hodně v rozvalu“, jak sám říká.

not random 6

Fotbalista a hoteliér Šmicer: Pojďme si ten fotbal udělat hezčí

„Když já mám tak příjemnej život!“ reagoval ještě na přelomu roku na úvahy o tom, že by zabojoval o pozici šéfa fotbalové asociace. Nyní je všechno jinak. Vladimír Šmicer je oficiálním kandidátem na předsedu, ve volbách vyzve i bývalého spoluhráče Karla Poborského. Co ho k takovému rozhodnutí vedlo, vysvětluje v prázdné restauraci Tančícího domu, v němž provozuje se společníky hotel.

not random 7
not random 8
not random 9

Soud rozhodl: Pražský hrad není soukromý vnitroblok

Svolání demonstrace do areálu Pražského hradu na neděli 18. dubna odstartovalo proceduru, která vyústila v rozhodnutí Městského soudu v Praze. Území, které hlídají vojáci se samopaly, a kam se běžný smrtelník nedostane, je podle čerstvého rozhodnutí veřejným prostranstvím.

not random 10

Místo potlesku hlasité ticho

Inscenace mizející bez derniéry z repertoáru. Zrušené koncerty v nejslavnějších filharmoniích. Multikina i klubové biografy zející prázdnotou. Velké hudební festivaly na hranici existence. Zástupy lidí na volné noze bez práce. Zatímco „kola průmyslu“ a řady dalších odvětví se v Česku takřka nezastavila, kulturní provoz a životy lidí v souvisejících profesích epidemie ovlivnila velmi drtivě – srovnatelný zásah utrpěla snad jen gastronomie. Za jakých podmínek se vrátí diváci do sálů? A vrátí se vůbec?

not random 11

Živé umění na blacklistu

Stanovení podmínek, za jakých by šlo bezpečně otevřít kulturní sály divákům, zůstávalo dlouhé měsíce nejasné. Jako kdyby část politiků a úředníků měla v podvědomí marxistickou poučku, že kultura je jen „nadstavba“.