Několik let trnul, aby nápad na uspořádání jubilejní výstavy nevzal za svůj ještě někdo jiný. Ale vyšlo mu to a souborná přehlídka nazvaná Květa a Jitky Válovy: Cesta předurčena osudem láká až do poloviny března návštěvníky GASK v Kutné Hoře. „Být Válovkám nablízku bylo něco lidsky zcela mimořádného,“ říká vedoucí kurátor galerie Richard Drury – bohemista z anglického Scarborough, který žije už přes třicet let v Česku.
Mnozí ho znají jako poněkud odtažitého bručouna z kuchařské reality show MasterChef, ze které překvapivě vyšel jako vítěz, ačkoli pořadu říkal trochu posměšně „estráda“. Méně se ví o jeho další vášni, a tou jsou foglarovky. Díky ní se dostal k zakázce svých snů: obrázek po obrázku trpělivě vypiplal slavné komiksové příběhy Rychlých šípů k dosud nejnovějšímu – a znalci se shodnou, že i nejpovedenějšímu – vydání tohoto díla... Odemykáme text, který vyšel v prosincovém vydání magazínu Reportér.
Když vám chtějí za domem vykopat sto kilometrů chodeb a tunelů... Aneb o úložišti jaderného odpadu.
Do začátku ostrovního derby mezi Anglií a Walesem zbývají čtyři hodiny, ale tady už se hraje, respektive zpívá a pije. Zahrádka podniku Wigan Pier ve čtvrti Costa Adeje je zaplavená červenými dresy, okolojedoucí auta troubí na pozdrav. Odhadem čtyři tisíce Velšanů se rozhodly fandit svému národnímu týmu nikoli v Kataru, ale na Kanárském ostrově Tenerife, který leží téměř na stejné rovnoběžce, ovšem o několik tisíc kilometrů jinde. Měli k tomu své důvody.
V dětství strávil tři roky ve východním Berlíně, kde jeho otec pracoval jako rozhlasový zpravodaj. Po návratu do Prahy propadl kouzlu fotbalu, který vedle politiky nejvíc nasměroval jeho život. Hrál za Slavii, později začal trénovat. Po podpisu Charty 77 a zapojení do činnosti disentu mu ale režim znemožnil jakoukoli výraznější kariéru včetně té fotbalové. Dočkal se až po roce 1989 – stal se šéftrenérem mládeže na Spartě.
Klimatickou změnu už bere vážně skoro celý svět, pochybovačů ubývá. Lidstvo se zdá být také čím dál nakloněnější k přijetí změn, které by mohly přispět ke zlepšení situace. Výzkum společnosti Veolia zároveň zjistil, že Češi jsou v této ochotě přece jen o něco rezervovanější.
Až začne mistrovství světa v Kataru, Ralph Davies u toho nebude. Přitom třímilionový Wales, odkud pochází, se na nejsledovanější turnaj planety probojoval po dlouhých čtyřiašedesáti letech a podruhé v historii. Místo toho bude padesátiletý učitel angličtiny, který už přes dvacet let žije v Brně, pokračovat ve své vášni a objíždět zápasy nižších soutěží po celém Česku. Strávil jsem s ním dvě říjnové soboty a nikdy na to nezapomenu.
České karate ještě nemělo takový talent, jakým je dvacetiletá Martina Šáchová. Rodačka z jihočeských Vodňan začínala jako tenistka, ve dvanácti letech přidala na maminčin popud jako doplňkový sport právě karate. A nyní atakuje světovou špičku v soubojové disciplíně zvané kumite. „Chtěla bych, aby mi hráli hymnu,“ řekla mi v českobudějovické kavárně Datel. O týden později se jí to málem splnilo: na mistrovství světa juniorů získala stříbro.
Gottwaldov, květen 1975. Studentka gymnázia má pár dní před maturitou, k té už ale nepřišla. „Už jsem se znala s Jardou, který maturitu taky neměl. Nepřišlo nám to vůbec podstatné. Věděli jsme, že stejně nemůžeme dělat, co bychom chtěli. Tak jsme svobodu hledali jinak a jinde,“ říká Kateřina Spurná, jejíž muž dnes pracuje jako novinář v redakci Respektu – jíž byla i ona sama dlouhé roky nedílnou součástí.
Jeho studio YUAR dělá špičkové interiéry kancelářských budov. „Klientům rádi říkáme, že dokážeme utratit jakýkoli objem peněz,“ směje se Lukáš Janáč. Ale stejně rád pracuje i zadarmo. Pochází z jihomoravských Dubňan, kde dobržďovalo svou dráhu loňské tornádo. I proto stál za platformou, která umožnila každému, kdo přišel o střechu nad hlavou, zdarma si stáhnout studie rodinných domů navržených přímo pro tento účel.
Když člověk najde tu správnou četbu, může to zažehnout až fyzickou rozkoš, tvrdí čerstvá laureátka ceny Neuron pro nadějné vědce. Věnuje se výzkumu čtenářské gramotnosti a chtěla by školákům dopřát jinou než tradiční výuku literatury. „Cpeme dětem do hlavy jména autorů, zkoušíme je z výkladu díla. Přitom jde hlavně o náš vlastní prožitek, ať už je jakýkoli,“ říká Anežka Kuzmičová, která zkoumá, jak četba může vylepšit naše životy.
Přišel domů a manželka zrovna myla okna. „Na něco jsem se jí zeptal, ale vůbec mi neodpověděla… Tedy jsem pochopil, že jsem něco provedl – byť jsem netušil, co by to mohlo být. Pak mi řekla: Proč jsi mi neřekl, že jsi to podepsal?“ Tomáš Růžička se stal signatářem nejslavnějšího dokumentu tehdejší režimní opozice sice nevědomky, ale neodvolal. A nakonec byl na svůj „zfalšovaný“ podpis hrdý.
