Ve volné přírodě už nosorožci bílí severní nežijí – vyvraždili je pytláci, genocidu dokonaly občanské války. Poslední dvě samice na světě jsou k vidění v keňské rezervaci Ol Pejeta a obě patří České republice, konkrétně Safari Parku Dvůr Králové. Nyní se tu odehrál unikátní zákrok, který – pokud události budou pokračovat úspěšně – vejde do dějin záchrany živočišných druhů. A zde je podrobný popis celé slávy od jejího přímého účastníka.
Před dvaceti lety tady hráli na honěnou blokádníci, dřevorubci a policisté. Odpůrci kácení, podpořeni mnoha vědeckými osobnostmi, nakonec zvítězili. Kůrovec a sucho mohli dokonat své dílo, poslední přežívající stromy smetly vichřice. Jak to v oblasti Trojmezenského pralesa, kde jinak panuje přísný zákaz vstupu, vypadá dnes?
Uvádět u ženy její věk se považuje za neslušné, ale v tomto případě je namístě výjimka: Libuše Jarcovjáková se v sedmašedesáti letech dočkala velké životní pocty. Její dílo bylo tři měsíce vystaveno v kostele svaté Anny ve francouzském Arles, kam se každoročně sjíždějí obdivovatelé toho nejzajímavějšího, co nabízí současná světová fotografie. Odemykáme rozhovor z letošního srpna.
Šest tisíc lidí protestovalo začátkem léta v severozápadním Německu proti těžbě uhlí a jeho spalování. Terčem čtvrtého ročníku akce Ende Gelände byly povrchový důl a tepelná elektrárna společnosti RWE, provoz obou zařízení musel být na několik desítek hodin z bezpečnostních důvodů přerušen. Proč způsobuje uhlí tolik povyku a jak to s uhelným průmyslem vypadá v Česku?
Ani největší optimisté mezi pivními znalci nečekali, že boom malých pivovarů nabere takové obrátky a potrvá tak dlouho. Pivovarů, v nichž se ročně vyrobí méně než deset tisíc hektolitrů, bude v Česku brzy pět stovek, každý rok nyní vzniká přes čtyřicet nových. I když velké průmyslové pivovary stále drží naprostou většinu produkce, rozvoj minipivovarů už nemohou ignorovat. Čím si tuto revoluci vysvětlit? Vydali jsme se nasbírat příběhy malých pivovarníků, jejichž piva bodují téměř v každé soutěži, které se zúčastní.
Jak úlevné může být, když máte na jeden týden v roce jasně nalajnovanou trasu.
Jak se zbavit starých věcí chytře a rychle.
Není mnoho míst na světě, kterým turistický ruch dává tak zabrat jako Malé Straně. I tady však bydlí lidé, kteří na svoji čtvrť nedají dopustit. A i tady se rodí příběhy, které připomínají, že dobré sousedství se dá pěstovat všude. Hlavní roli v něm hrají ženy z Kampy a tři generace Pavlišových – zahradníků z Vojanových sadů.
Kdo občas zabloudí na nějakou výstavu, snadno propadne dojmu, že současnému výtvarnému umění vládnou videa, instalace a různé provokace. O to větším zjevením je dílo pětadvacetiletého Adama Kašpara, který se umanutě věnuje jedné z nejtradičnějších disciplín: krajinářské olejomalbě. A slaví s tímto přístupem úspěch, o čemž svědčí i finanční částky, za které se jeho realistické obrazy prodávají.
Například v Královéhradeckém či Libereckém kraji chybí zhruba tolik vody, kolik naprší za jeden rok. Srážkový deficit kombinovaný se vzrůstem teplot se prohlubuje už několikátý rok a způsobuje největší sucha minimálně za posledních šest dekád. Co s tím? Řešení existují, a nemusí jít o velká vodní díla. Velkou roli hraje mnoho menších opatření, k nimž je však potřeba politická vůle.
Nový jarní hit českých zahrádek, sadů a polí.
Udělat řidičák, najít stacionář pro dceru, začít si vydělávat a hlavně změnit bydlení. To jsou hlavní události, ke kterým se schyluje – případně už se dějí – v domácnosti Chvojkových, na niž se sesypalo hned několik životních neštěstí. Čtyřčlennou rodinu ze středočeského Žebráku představila reportáž v lednovém vydání magazínu Reportér nazvaná Aby nás někdo odkopl ze dna. Po čtvrt roce jsme navštívili Chvojkovy znovu.
