Gottwaldov, květen 1975. Studentka gymnázia má pár dní před maturitou, k té už ale nepřišla. „Už jsem se znala s Jardou, který maturitu taky neměl. Nepřišlo nám to vůbec podstatné. Věděli jsme, že stejně nemůžeme dělat, co bychom chtěli. Tak jsme svobodu hledali jinak a jinde,“ říká Kateřina Spurná, jejíž muž dnes pracuje jako novinář v redakci Respektu – jíž byla i ona sama dlouhé roky nedílnou součástí.
Až začne mistrovství světa v Kataru, Ralph Davies u toho nebude. Přitom třímilionový Wales, odkud pochází, se na nejsledovanější turnaj planety probojoval po dlouhých čtyřiašedesáti letech a podruhé v historii. Místo toho bude padesátiletý učitel angličtiny, který už přes dvacet let žije v Brně, pokračovat ve své vášni a objíždět zápasy nižších soutěží po celém Česku. Strávil jsem s ním dvě říjnové soboty a nikdy na to nezapomenu.
České karate ještě nemělo takový talent, jakým je dvacetiletá Martina Šáchová. Rodačka z jihočeských Vodňan začínala jako tenistka, ve dvanácti letech přidala na maminčin popud jako doplňkový sport právě karate. A nyní atakuje světovou špičku v soubojové disciplíně zvané kumite. „Chtěla bych, aby mi hráli hymnu,“ řekla mi v českobudějovické kavárně Datel. O týden později se jí to málem splnilo: na mistrovství světa juniorů získala stříbro.
Orlová je třicetitisícové město na Ostravsku, kde v minulých i předminulých volbách získal rekordní počet hlasů Miloš Zeman – kolem osmdesáti procent. Pokoušel jsem se tomu přjít na kloub v zimě před pěti lety, text o politickém rozpoložení Orlováků vyšla v lednu 2018. Letos jsem se sem na tři dny vrátil. Koho chtějí za pár týdnů volit za prezidenta ve městě, kde se o Praze říká, že je „samej podvod“? U příležitostí ohlášení kandidatury Andreje Babiše odemykáme reportáž ze zářijového vydání magazínu Reportér.
Jeho studio YUAR dělá špičkové interiéry kancelářských budov. „Klientům rádi říkáme, že dokážeme utratit jakýkoli objem peněz,“ směje se Lukáš Janáč. Ale stejně rád pracuje i zadarmo. Pochází z jihomoravských Dubňan, kde dobržďovalo svou dráhu loňské tornádo. I proto stál za platformou, která umožnila každému, kdo přišel o střechu nad hlavou, zdarma si stáhnout studie rodinných domů navržených přímo pro tento účel.
Když člověk najde tu správnou četbu, může to zažehnout až fyzickou rozkoš, tvrdí čerstvá laureátka ceny Neuron pro nadějné vědce. Věnuje se výzkumu čtenářské gramotnosti a chtěla by školákům dopřát jinou než tradiční výuku literatury. „Cpeme dětem do hlavy jména autorů, zkoušíme je z výkladu díla. Přitom jde hlavně o náš vlastní prožitek, ať už je jakýkoli,“ říká Anežka Kuzmičová, která zkoumá, jak četba může vylepšit naše životy.
Ve středočeských Kněžicích nevyhlížejí nastávající zimu s takovými obavami jako ve zbytku země. Teplo pro jejich domácnosti vzniká kousek od místního kostela a tomu odpovídá i jeho cena. Kněžice by mohly být zcela energeticky soběstačné, i co se týče elektřiny, tomu ale brání chybějící legislativa. Mimo jiné proto zůstává vesnice mezi Poděbrady a Jičínem ojedinělým příkladem.
Přišel domů a manželka zrovna myla okna. „Na něco jsem se jí zeptal, ale vůbec mi neodpověděla… Tedy jsem pochopil, že jsem něco provedl – byť jsem netušil, co by to mohlo být. Pak mi řekla: Proč jsi mi neřekl, že jsi to podepsal?“ Tomáš Růžička se stal signatářem nejslavnějšího dokumentu tehdejší režimní opozice sice nevědomky, ale neodvolal. A nakonec byl na svůj „zfalšovaný“ podpis hrdý.
Vyrůstala na statku poblíž Březnice na Příbramsku, její příbuzní se za války zapojili do partyzánského odboje v brdských lesích. Když se po komunistickém převratu stal starostou člověk, který své sousedy udával Němcům, začalo sedlácké rodině peklo. Otec i strýc skončili v Jáchymově, ona byla obviněna z vyzvědačství – bylo jí dvaadvacet let. Trest si odpykávala v ženské věznici na Slovensku, na rodný statek se mohla vrátit až v důchodovém věku.
Rodičů, kteří by si přáli, aby jejich dítě alespoň nakouklo do některé z foglarovek, je jistě mnoho. Mají ale příběhy ze Stínadel, od Bobří řeky, z Řásnovky či Jezerní kotliny u dnešní generace ještě šanci? Skauti a nakladatelé věří, že ano. Začali proto oslovovat současné výtvarníky i spisovatele, aby zkusili přiblížit dobrodružný svět Jaroslava Foglara klukům a holkám, kteří vyrůstají na Minecraftu či Avengers. A mají s tím až překvapivý úspěch.
Prořídlé řady číšníků a servírek, seškrtané menu reagující na nedostatek kuchařů, úpěnlivé inzeráty – taková je současná realita v české gastronomii. „Náš obor se musí proměnit, aby se mladí lidé nebáli v něm pracovat,“ komentují profesní špičky mohutný odliv personálu. Co dalšího může postavit restaurace a hospody – sužované po covidových lockdownech také zdražováním energií a surovin – zpátky na nohy? A jak si vedl náš reportér, který si vyzkoušel obsluhovat hosty přímo na place a postavil se také za výčep?
Její pradědeček byl plantážníkem na Fidži, babička pochází z Itálie, ona sama vyrůstala v jihočeské hájovně. Už jako žákyně slavonické základky a později jako studentka stavební průmyslovky snila o cestách do exotických krajin. Nyní se její přání plní vrchovatou měrou. Navrhuje a staví v Kostarice domy, které vyhrávají nejprestižnější architektonické i designérské ceny, haciendu od Dagmar Štěpánové by chtěl mít kdejaký miliardář. Do Česka se vrací jen příležitostně.
