Svolání demonstrace do areálu Pražského hradu na neděli 18. dubna odstartovalo proceduru, která vyústila v dnešní rozhodnutí Městského soudu v Praze. Území, které dnes hlídají vojáci se samopaly, a kam se běžný smrtelník nedostane, je dle čerstvého pravomocného rozhodnutí veřejným prostranstvím.
Inscenace mizející bez derniéry z repertoáru. Zrušené koncerty v nejslavnějších filharmoniích. Multikina i klubové biografy zející prázdnotou. Velké hudební festivaly na hranici existence. Zástupy lidí na volné noze bez práce. Zatímco „kola průmyslu“ a řady dalších odvětví se v Česku takřka nezastavila, kulturní provoz a životy lidí v souvisejících profesích epidemie ovlivnila velmi drtivě – srovnatelný zásah utrpěla snad jen gastronomie. Za jakých podmínek se vrátí diváci do sálů? A vrátí se vůbec?
Stanovení podmínek, za jakých by šlo bezpečně otevřít kulturní sály divákům, zůstávalo dlouhé měsíce nejasné. Jako kdyby část politiků a úředníků měla v podvědomí marxistickou poučku, že kultura je jen „nadstavba“.
Jeho web Zničené kostely obsahuje podrobné záznamy o zdevastovaných sakrálních stavbách po celém Česku. Při cestách za ohroženými i čerstvě opravenými památkami ujel od roku 1996 přes 800 tisíc kilometrů. Vyráží zásadně sám, obvykle o víkendu. „Komunisté byli barbaři a zločinci, ale mým hlavním cílem není pranýřovat minulý režim. Chci, aby to tady bylo hezčí,“ říká Michal Valenčík.
Bratři Okamurové a jejich pokus přinést do Prahy světovou architekturu.
Tahle země má určitě důležitější problémy. Nesmyslné uzavření areálu Pražského hradu však představuje lapálii, kterou snad půjde v dohledné době rozlousknout. Pokusí se o to shromáždění, jež odpůrci uzávěry svolávají na polovinu dubna na zdejší náměstí U svatého Jiří. Výsledkem by mělo být soudní rozhodnutí, zda je sídlo českých panovníků soukromý vnitroblok, nebo veřejné prostranství.
Jeho fotografie z největšího pražského sídliště Jižní Město představují jeden z vrcholů tuzemské dokumentární tvorby. „Myslel jsem si, že skoro bořím režim. A dneska si lidi dávaj knihu mých fotek k Vánocům pod stromeček, protože jsou z nich naměkko,“ říká Jaromír Čejka a dodává: „Moje doktorka mi nedávno říkala – Ježišmarja, teprve teď vidím, jaký krásný věci jsme tam prožili!“
Hokejová liga poprvé od roku 1945 bez mistra. Fotbalová Slavia: osmimilionový účet za testování. Jizerská padesátka poprvé rušená kvůli něčemu jinému, než je nedostatek sněhu. Letní olympiáda pod heslem Učíme se žít s virem... Prázdné tribuny nejsou tím jediným, co sužuje současný sport. Proč bychom měli umožnit co nejdříve trénovat dětem a jak může covid ovlivnit zdraví špičkových sportovců?
Patnáct českých hotelů – na Šumavě či v Krkonoších, další v Mariánských Lázních, největší pak v Praze a v Brně. To je síť společnosti OREA Hotels & Resorts, která chce své městské hotely víc otevřít do ulice. „Přijde mi až nepochopitelné, jak se hotelnictví téhle možnosti v minulosti zbavilo. Proč by hotely měly sloužit jen hostům, kteří v nich přespávají?“ říká Gorjan Lazarov, ředitel této největší české hotelové značky.
Společného času, který tráví rodiče s dětmi, v uplynulých měsících výrazně přibylo. Přináší to rodičům a dětem užitek, nebo se spíš navzájem ničíme? Jarní vlna epidemie se nesla ve znamení ujišťování, že si v rodinách alespoň budeme víc nablízku. Zimní lockdown už příliš důvodů k podobnému konejšení nenabízí. Východiska naštěstí pořád existují.
Stejně jako dítě nelze jen trestat, potřebuje i společnost pozitivní impulzy – například k testování a sebeizolaci. „Než zabere očkování, je ve hře řada měsíců, které mohou proběhnout v relativně lepším provozu, anebo mezi čtvrtým a pátým stupněm lockdownu. Záleží i na motivaci lidí, kterou vláda podceňuje,“ říká sociolog Daniel Prokop, jehož agentura PAQ vypracovala už několikáté pokračování výzkumu Život během pandemie.
Národní poklad, nebo vodní prase? Žádná jiná ryba nemá mezi Čechy tak rozporuplnou pověst. Někdo si bez ní neumí představit Štědrý večer. Jiným smrdí bahnem a může za špinavé rybníky. Další vidí hlavně utrpení při výlovech a v kádích. Našli jsme restauratéra a rybníkáře, kteří českému kaprovi chtějí vylepšit pověst. A udělat z něj lahůdku, nad kterou by už nebylo tak snadné se ofrňovat.
