Nic jiného v tom úžasném stroji lidského těla nepřipomíná perpetuum mobile tak jako srdce. Ostatní orgány si někdy odpočinou, i dýchat můžeme na pár minut přestat, ale srdce se nám rozběhne už před narozením, a pokud se zastaví na více než několik vteřin, umřeme. Přibližně deseti procentům populace přitom srdce tluče jinak, než by mělo – tito lidé trpí srdeční arytmií.
Uprostřed léta před dvanácti roky se v Kanadě odehrál sportovní zázrak: čeští fotbalisté se probojovali do finále mistrovství světa do 20 let proti Argentině. Dali dokonce úvodní gól, oním slavným střelcem byl Martin Fenin. I o něm pojednává kniha Dvě minuty mistrem světa, ze které při této příležitosti vybíráme právě jeho příběh (mírně zkrácený). Autorem publikace, která osvětluje kariéry všech tehdejších hrdinů, je spolupracovník Reportéra Luboš Beniak.
Když se Pavel Stodůlka začal před třemi dekádami – s čerstvým vysokoškolským diplomem – věnovat oční chirurgii, slovo laser prý znělo exoticky. „Pracovali jsme hlavně s nožíky, které se pořád dokola přebrušovaly,“ utrousí ironicky. Ne že by v tehdejším Československu byly lasery na očních odděleních úplně neznámé, ale byla to vzácnost. Zanedlouho poté oční chirurgii úplně změnily.
„Když kluk neví, jestli má být doktor, nebo automechanik, tak se z něj stane ortoped,“ směje se doktor Vladislav Hospodár, když se ho ptám, proč si vybral svůj obor. „S mojí povahou bych nedokázal sedět v ordinaci a dumat nad dávkováním léků. Ortopedie je akční, výsledek vidíte prakticky hned: buď se ten člověk postaví a odejde, nebo ne.“
Se slovy „těžce postižený člověk“ si podvědomě spojujeme obraz nějakého na první pohled patrného handicapu. Jsou ale i těžká postižení, která jsou neviditelná, a přesto mají devastující dopad na kvalitu lidského života. Například hluchota. Obecně platí, že neslyšící často ani nemluví, anebo jen špatně; hluchota izoluje, komplikuje přístup ke vzdělání, následně k práci... Mnohým ale radikálně mění život jeden ze zázraků moderní medicíny: kochleární implantát.
Fotbalová Sparta sice začala na jaře hrát o něco lépe, ale nevydrželo to dlouho, důkazem nové krize jsou dvě třígólové porážky s Karvinou a Slavií. A hlavně: celková bilance posledních sezon opravdu není oslnivá. Je těžké pochopit, proč Daniel Křetínský – jinak velmi úspěšný podnikatel – završí v červnu patnáct let vedení Sparty s tak špatným skóre. Podle všeho není běžnému provozu klubu dost blízko, aby jej mohl efektivně řídit, ale ani není dost daleko na to, aby ho mohl řídit někdo jiný. Odemykáme článek z dubnového Reportéra.
Jestli si tohle čtete někde, kde je kolem vás dost lidí, prohlédněte si je: podle současných statistik se třetina z nich léčila, léčí nebo bude léčit na rakovinu. V budoucnu ten podíl naroste až na polovinu. Nemocných s nádorem přibývá proto, že žijeme déle. U žen je přitom nejčastějším nádorovým onemocněním rakovina prsu. Dobrou zprávou je, že naděje na vyléčení stále roste.
Asi neexistuje silnější vizuální symbol bezmocného stáří než zubní protéza ve skleničce na nočním stolku. To však už dnes neplatí. Dnešní stařenky a stařečci mají často hezčí chrup než jejich vnoučata. Laik nepozná, který zub je opravdový a který je umělý; což platí třeba i u mladých hokejistů, kteří dostali ránu pukem nebo hokejkou. Mají totiž v puse jeden ze zázraků současné medicíny. O tom, kam dnešní lékařství došlo, pojednává seriál, který tímto začíná.
Představte si, že by se v Praze usadil černý Keňan, který neumí česky, a za pár let by udělal ze slibné české skupiny legendu, která koncertuje na všech kontinentech. Tak tohle se, byť v opačném gardu, povedlo Marku Fuchsovi. Je manažerem keňské kapely Sauti Sol, které pomohl až do absolutní špičky afro-popu. A se svou manželkou-celebritou z Pobřeží slonoviny občas jezdí na Vysočinu.
Turistů celosvětově přibývá, plné lidí už začínají být i národní parky v Africe. Rezervace, spravované státy, ovšem mají konkurenta – soukromé společnosti, které zakládají a provozují vlastní parky. V Keni se tak, samozřejmě za patřičnou sumu, můžete ocitnout pár metrů od lví rodiny: něco takového je ve státních parcích stále obtížnější.
Po strhující finálové jízdě získala Eva Samková vysněnou olympijskou medaili. Při té příležitosti odemykáme reportáž, která vznikala na Dolní Moravě, kde se snowboardistka připravovala před odletem do Koreje. Přibližuje osobní i tréninkové zázemí čtyřiadvacetileté rodačky z Vrchlabí a nabízí i vhled do jejího uvažování – jak o sportovní kariéře, tak o životě bez prkna.
Pan patnáct procent – tak říkají žurnalisté v Británii fotbalovým agentům: přezdívka vznikla podle podílu, který zprostředkovatelé tradičně dostávali z částky za přestup fotbalistů mezi kluby. I v Česku může být tato práce výnosná, ale zlaté časy jsou aspoň prozatím pryč. Artikl, tedy hráči, už zkrátka není tak cenný. Stačilo by však pár povedených zápasů na letošním EURU a mohlo by se to změnit.
