„My plastičtí chirurgové životy nezachraňujeme,“ říká profesorka Markéta Dušková, hned ale dodává, že obor zlepšuje pacientům kvalitu života, k němuž patří zdraví i vzhled. „To je přitom faktor, který hraje zásadní roli v kontaktu a komunikaci s okolím. V extrémních případech lidí znetvořených vrozenými defekty, úrazy nebo nádory je plastická chirurgie zachraňuje před tím, čemu se říká sociální smrt.“
V prosincovém Reportéru najdete příběh Jindřicha Trpišovského, velmi úspěšného trenéra fotbalistů pražské Slavie. Nyní vám nabízíme části rozhovoru, který se do tištěného magazínu nevešly – mimo jiné proto, že jsou určeny spíše zasvěcenějším fanouškům.
Málokdy se stane, aby fanoušci považovali trenéra za hvězdu úspěšného týmu. Naposledy se to u nás povedlo Karlu Brücknerovi, on však k této pozici stoupal postupnými nenápadnými kroky dlouhá desetiletí. Jindřichu Trpišovskému je teprve třiačtyřicet, doktor ho kdysi osvobodil od tělocviku a do první ligy vstoupil před pouhými čtyřmi a půl roky – přesto se teď o nikom v českém fotbale nemluví více a lépe. Slavia pod jeho vedením naprosto dominuje české lize, a přestože se dostala do nejtěžší skupiny Ligy mistrů, zvládla ji se ctí.
Nic jiného v tom úžasném stroji lidského těla nepřipomíná perpetuum mobile tak jako srdce. Ostatní orgány si někdy odpočinou, i dýchat můžeme na pár minut přestat, ale srdce se nám rozběhne už před narozením, a pokud se zastaví na více než několik vteřin, umřeme. Přibližně deseti procentům populace přitom srdce tluče jinak, než by mělo – tito lidé trpí srdeční arytmií.
Uprostřed léta před dvanácti roky se v Kanadě odehrál sportovní zázrak: čeští fotbalisté se probojovali do finále mistrovství světa do 20 let proti Argentině. Dali dokonce úvodní gól, oním slavným střelcem byl Martin Fenin. I o něm pojednává kniha Dvě minuty mistrem světa, ze které při této příležitosti vybíráme právě jeho příběh (mírně zkrácený). Autorem publikace, která osvětluje kariéry všech tehdejších hrdinů, je spolupracovník Reportéra Luboš Beniak.
Když se Pavel Stodůlka začal před třemi dekádami – s čerstvým vysokoškolským diplomem – věnovat oční chirurgii, slovo laser prý znělo exoticky. „Pracovali jsme hlavně s nožíky, které se pořád dokola přebrušovaly,“ utrousí ironicky. Ne že by v tehdejším Československu byly lasery na očních odděleních úplně neznámé, ale byla to vzácnost. Zanedlouho poté oční chirurgii úplně změnily.
„Když kluk neví, jestli má být doktor, nebo automechanik, tak se z něj stane ortoped,“ směje se doktor Vladislav Hospodár, když se ho ptám, proč si vybral svůj obor. „S mojí povahou bych nedokázal sedět v ordinaci a dumat nad dávkováním léků. Ortopedie je akční, výsledek vidíte prakticky hned: buď se ten člověk postaví a odejde, nebo ne.“
Se slovy „těžce postižený člověk“ si podvědomě spojujeme obraz nějakého na první pohled patrného handicapu. Jsou ale i těžká postižení, která jsou neviditelná, a přesto mají devastující dopad na kvalitu lidského života. Například hluchota. Obecně platí, že neslyšící často ani nemluví, anebo jen špatně; hluchota izoluje, komplikuje přístup ke vzdělání, následně k práci... Mnohým ale radikálně mění život jeden ze zázraků moderní medicíny: kochleární implantát.
Fotbalová Sparta sice začala na jaře hrát o něco lépe, ale nevydrželo to dlouho, důkazem nové krize jsou dvě třígólové porážky s Karvinou a Slavií. A hlavně: celková bilance posledních sezon opravdu není oslnivá. Je těžké pochopit, proč Daniel Křetínský – jinak velmi úspěšný podnikatel – završí v červnu patnáct let vedení Sparty s tak špatným skóre. Podle všeho není běžnému provozu klubu dost blízko, aby jej mohl efektivně řídit, ale ani není dost daleko na to, aby ho mohl řídit někdo jiný. Odemykáme článek z dubnového Reportéra.
Jestli si tohle čtete někde, kde je kolem vás dost lidí, prohlédněte si je: podle současných statistik se třetina z nich léčila, léčí nebo bude léčit na rakovinu. V budoucnu ten podíl naroste až na polovinu. Nemocných s nádorem přibývá proto, že žijeme déle. U žen je přitom nejčastějším nádorovým onemocněním rakovina prsu. Dobrou zprávou je, že naděje na vyléčení stále roste.
Asi neexistuje silnější vizuální symbol bezmocného stáří než zubní protéza ve skleničce na nočním stolku. To však už dnes neplatí. Dnešní stařenky a stařečci mají často hezčí chrup než jejich vnoučata. Laik nepozná, který zub je opravdový a který je umělý; což platí třeba i u mladých hokejistů, kteří dostali ránu pukem nebo hokejkou. Mají totiž v puse jeden ze zázraků současné medicíny. O tom, kam dnešní lékařství došlo, pojednává seriál, který tímto začíná.
Představte si, že by se v Praze usadil černý Keňan, který neumí česky, a za pár let by udělal ze slibné české skupiny legendu, která koncertuje na všech kontinentech. Tak tohle se, byť v opačném gardu, povedlo Marku Fuchsovi. Je manažerem keňské kapely Sauti Sol, které pomohl až do absolutní špičky afro-popu. A se svou manželkou-celebritou z Pobřeží slonoviny občas jezdí na Vysočinu.
