Ladislav Zibura


Vystudoval mediální studia na Karlově univerzitě, nyní dokončuje studium žurnalistiky a hospodářské politiky na Masarykově univerzitě. Pochází z Českých Budějovic, žije v Brně. Krátce působil v Českém rozhlase, momentálně se živí jako copywriter. Jeho vášní jsou pěší poutě, dosud absolvoval tři – do Říma, Santiaga de Compostela a Jeruzaléma.

Autor také napsal:


not random 0
not random 1

Nejen houby Češi sbírají

"Opakovaně jsem byl svědkem, jak obyvatelé rodinných domů bez špetky úcty, často až s odporem, vyhazovali do stavebních kontejnerů jízdní kola, kompoty, marmelády, lešenářské trubky a další věci nesporné materiální i historické hodnoty," píše se v pravidelném sloupku Lehce pod čarou.

not random 2

Bezstarostný půvab humoru

Jednou z mnoha věcí, ve kterých Češi vynikají, je náš smysl pro humor. Každý sociolog, psycholog a historik by jistě dokázal poskytnout vlastní složité vysvětlení tohoto fenoménu. Já osobně si myslím, že za vším stojí kombinace vynalézavosti a touhy se občas postavit proti systému (ale zase ne moc, aby z toho nebyl průšvih).

not random 3

Přežijte podzim v teple

"Například nedávno mi volal jeden novinář s žádostí o rozhovor. Jako ideální místo jsem navrhl právě saunu. Musím přiznat, že jsem nikdy nikoho neslyšel do telefonu mlčet tak dlouho," píše se v pravidelném sloupku Lehce pod čarou.

not random 4

Česko není malá země

Začátkem července jsem si z Německa nechal přivézt ojetý japonský vůz – a tím globální rozměr mého letošního cestování skončil. Rozhodl jsem se totiž, že tentokrát důvěrně poznám krásy naší vlasti. „Jsme malá zemička, do konce prázdnin uvidím úplně všechno,“ říkal jsem si při pohledu na mapu. Nemohl jsem se přitom mýlit víc.

not random 5

A mně se to v Česku děje!

"Chci za příslušníky našeho národa s pověstí ignorantských mrzoutů přimluvit," píše autor pravidelného sloupku Lehce pod čarou - coby cestovatel, který obvykle vyráží do světa, se letos vydal na výlet po České republice.

not random 6
not random 7

Ticho na vlastní uši

"Slyšet ticho víc nahlas. Tahle fráze mi utkvěla v paměti. Vzpomněl jsem si na ni začátkem března, když byla v Praze vyhlášena karanténa. Všichni jsme pocítili, že je něco jinak – a myslím, že za tím stálo právě nezvyklé ticho," píše Ladislav Zibura ve svém pravidelném sloupku.

not random 8

Randění skoro naslepo

Před pěti roky jsem si stáhl Tinder. Tohle přiznání je samo o sobě docela odvážné, protože k dobrým mravům každého uživatele patří tvrdit, že „Tinder používá asi měsíc“. Ale najdou se i výjimky. Třeba taková Tamara. Sotva jsme si vyměnili srdíčka, napsala mi následující: „Co děláš na tomto beznadějném místě, na tomhle hřbitově lidských duší? Já už jsem tu čtyři roky.“ Tamařina upřímnost mě upoutala natolik, že jsme spolu zašli na snídani a ještě mi ve vší počestnosti doma pomohla pověsit závěsy.

not random 9
not random 10