Vystudoval mediální studia na Karlově univerzitě, nyní dokončuje studium žurnalistiky a hospodářské politiky na Masarykově univerzitě. Pochází z Českých Budějovic, žije v Brně. Krátce působil v Českém rozhlase, momentálně se živí jako copywriter. Jeho vášní jsou pěší poutě, dosud absolvoval tři – do Říma, Santiaga de Compostela a Jeruzaléma.
"Jako blbec si za volantem občas připadám pořád a snažím se na svých dovednostech pracovat. Zároveň jsem se však zbavil pocitu, že bych ostatním byl jenom na obtíž," píše se v pravidelném sloupku Lehce pod čarou.
"Fenomén hipsterských kaváren mě fascinuje už dlouho, protože na ně při cestách často narážím tam, kde bych je vůbec nečekal," píše se v pravidelném sloupku Lehce pod čarou.
Zatímco moje rodina zasedala ke štědrovečernímu stolu, já usedal na koberec. Ne že by na mě snad nezbyla židle. Jen jsem byl u úplně jiné rodiny. Rodiny mého nového kamaráda Saida, který žije v horách ve středu Íránu.
Trčel jsem v zácpě na pražském Smíchově, a když už to nešlo autem, projížděl jsem okolí alespoň očima. Na rozmrzelých obličejích řidičů nic nového nebylo, zaujal mě však reklamní poutač na autobusové zastávce: „Co uděláte, když vám při vaření chybí vajíčka?“ – „Zazvoním na sousedy,“ proběhlo mi hlavou automaticky. Pak jsem ale četl dál a zjistil, že to není správná odpověď. Prý mám využít službu rozvozu nákupů. Firma mi vajíčka přiveze do půl hodiny.
Přesně před třemi týdny jsem z francouzského Saint Jean Pied de Port vykročil do prudkého kopce… a věděl, že se nezastavím za víc než měsíc. Právě v tomto městečku totiž začíná nejznámější stezka vedoucí do legendárního Santiaga de Compostela – Camino Frances.
Jižní Čechy jsou sice královstvím rovin, cyklistiky a rybníků, ovšem do myšlenek Jihočechů se přece jen občas vkrádá jedno pohoří. Lidé, kteří se denně vyškrábou na nejvyšší horu v kraji Kleť, obyčejně dělají totéž. Soustředěně upřou oči k obzoru a hledají titěrné zasněžené vrcholy.
Zatímco čtete tyto řádky, uháním s mámou a tátou autem někde po rumunském venkově. Není mi přitom deset, nýbrž třicet a jsem tu úplně dobrovolně. Podnikat dobrodružné cesty s rodiči mi totiž přijde opravdu dobré.
Miluji nejen bublání vody, ale taky zvuk bojleru a klimatizace, cvrčky, jezy, šum rozladěného rádia. A co se týká klidného spánku, na ten jsem si pořídil mašinku ze Spojených států, která napodobuje různé zvuky větráků… Proč? Podle statistiky asi deset až patnáct procent z vás ví, o čem mluvím. Právě tolik lidí totiž má tinnitus. Vy ostatní tohle latinské slovo asi slyšíte poprvé. A když si přečtete následujících pár řádků, výrazně snížíte svoji šanci na to, že ho někdy uslyšíte jako diagnózu od ušního lékaře. A věřte mi, že to se vyplatí.
