Vystudoval mediální studia na Karlově univerzitě, nyní dokončuje studium žurnalistiky a hospodářské politiky na Masarykově univerzitě. Pochází z Českých Budějovic, žije v Brně. Krátce působil v Českém rozhlase, momentálně se živí jako copywriter. Jeho vášní jsou pěší poutě, dosud absolvoval tři – do Říma, Santiaga de Compostela a Jeruzaléma.
Zatímco čtete tyto řádky, uháním s mámou a tátou autem někde po rumunském venkově. Není mi přitom deset, nýbrž třicet a jsem tu úplně dobrovolně. Podnikat dobrodružné cesty s rodiči mi totiž přijde opravdu dobré.
Miluji nejen bublání vody, ale taky zvuk bojleru a klimatizace, cvrčky, jezy, šum rozladěného rádia. A co se týká klidného spánku, na ten jsem si pořídil mašinku ze Spojených států, která napodobuje různé zvuky větráků… Proč? Podle statistiky asi deset až patnáct procent z vás ví, o čem mluvím. Právě tolik lidí totiž má tinnitus. Vy ostatní tohle latinské slovo asi slyšíte poprvé. A když si přečtete následujících pár řádků, výrazně snížíte svoji šanci na to, že ho někdy uslyšíte jako diagnózu od ušního lékaře. A věřte mi, že to se vyplatí.
Před dvěma měsíci jsem začal chodit na online kurzy znakového jazyka. Ještě před rokem by mě nenapadlo, že se budu učit něco, co nepotřebuji. Navíc online. Ovšem teď každou středu večer usedám před webkameru a znakuji. A ohromně mě to baví.
Tohle je budoucnost a vaše děti mi jednou poděkují – prohlásil prý můj dědeček, když koncem šedesátých let k nevoli zbytku rodiny objednal montovanou chatu ze Sovětského svazu. O půl roku později mu po železnici přivezli materiál a dědeček se pustil do stavby. Její začátek si nemohl naplánovat lépe.
"Diskuse na Facebooku ovládli lidé, kteří se rádi dohadují. Je jich málo, ale jsou hodně nahlas. Další miliony uživatelů nic nekomentují, protože mají moc hezký život na to, aby věnovali svůj čas hádání přes internet," píše autor pravidelného sloupku Lehce pod čarou.
"Opakovaně jsem byl svědkem, jak obyvatelé rodinných domů bez špetky úcty, často až s odporem, vyhazovali do stavebních kontejnerů jízdní kola, kompoty, marmelády, lešenářské trubky a další věci nesporné materiální i historické hodnoty," píše se v pravidelném sloupku Lehce pod čarou.
Jednou z mnoha věcí, ve kterých Češi vynikají, je náš smysl pro humor. Každý sociolog, psycholog a historik by jistě dokázal poskytnout vlastní složité vysvětlení tohoto fenoménu. Já osobně si myslím, že za vším stojí kombinace vynalézavosti a touhy se občas postavit proti systému (ale zase ne moc, aby z toho nebyl průšvih).
"Například nedávno mi volal jeden novinář s žádostí o rozhovor. Jako ideální místo jsem navrhl právě saunu. Musím přiznat, že jsem nikdy nikoho neslyšel do telefonu mlčet tak dlouho," píše se v pravidelném sloupku Lehce pod čarou.
Začátkem července jsem si z Německa nechal přivézt ojetý japonský vůz – a tím globální rozměr mého letošního cestování skončil. Rozhodl jsem se totiž, že tentokrát důvěrně poznám krásy naší vlasti. „Jsme malá zemička, do konce prázdnin uvidím úplně všechno,“ říkal jsem si při pohledu na mapu. Nemohl jsem se přitom mýlit víc.
"Chci za příslušníky našeho národa s pověstí ignorantských mrzoutů přimluvit," píše autor pravidelného sloupku Lehce pod čarou - coby cestovatel, který obvykle vyráží do světa, se letos vydal na výlet po České republice.
