Dramatik, publicista, autor divadelních a rozhlasových her, filmový a televizní scenárista. Studoval na ČVUT v Praze, studia však nedokončil a přešel na FAMU, kde vystudoval dramaturgii a scénáristiku. Při studiu přispíval do časopisů Student, Mladý svět, Literární listy a Listy. Pracoval jako scenárista ve Filmovém studiu Barrandov, v Divadle Na zábradlí působil jako dramaturg a šéf činohry. V devadesátých letech pracoval v Lidových novinách, kde byl zástupcem šéfredaktora a vedoucím komentátorů. Od roku 1998 do roku 2014 byl komentátorem MF DNES, spolupracoval také s revuí Svět a divadlo.
Ukrajinská válka, kterou rozpoutalo Putinovo Rusko, nám připomněla, že existuje OSN. A bohužel také ukázala, že právě teď funguje tato organizace jako smutný relikt po omylech a iluzích vítězů druhé světové války.
Putin udělal z komunismu gerontů carismus a ze sebe cara. Kágébákovi se ale nemá ustupovat, i když mluví o atomovkách. Nesmí se vydat ani metr Ukrajiny. Žádné Mnichovy. Je třeba dát ukrajinské vládě na její přání ihned potřebné zbraně.
Klaus ani Zeman by dříve neřekli prosté – Putin je car. Když procházeli s přítelem Putinem zlatými dveřmi v Kremlu, cítili, že jsou na vrcholu politické kariéry. Teprve útok ruské armády na Ukrajinu je zklamal.
Putin sděloval světu, že chce mír, ale teprve až se odstraní zahraniční nedostatky, které škodí jeho lidu. Když svůj mír nedostane, přijdou nedozírné následky. Co z toho bude?
Komunismus nechápu. A nejvíc ten demokratický. Ten, který se teď objevil u Pirátů a vyvolal debaty, co to je, jestli to je, proč to je, ačkoliv to není. Historii navzdory je tu zas, jen v novém kabátě.
O Vánocích, kdy se oháníme mírem a dobrou vůlí, je správná chvíle vyplnit si sám pro sebe dotazník. Jeden se může týkat třeba očkování, druhý toho, kdo by měl být prezidentem.
Za poslední desítky let se česká společnost málokdy většinově shodla na tom, co se má dělat. Vlády bývají slabé, co jedna začne, to druhá zase zruší. Pohne s tímto národním rysem nový premiér Petr Fiala?
Překonali jsme obtíže hor, čekají nás obtíže rovin – taková je, obrazně řečeno, situace protibabišovských politických stran. Přichází doba dlouhého pochodu, doba potíží a intrik. A Babiš bude číhat, aby zaútočil a vrátil se k moci.
Představuji si někdy voliče, jmenuje se třeba Pepa Majer, který nešel k volbám, protože potřeboval zazimovat zahradu. Já to nerozhodnu, rozhodl a jel hrabat listí. Volby vyhrál Babiš. Rozhodl chalupářův chybějící hlas.
Co nás ještě čeká v předvolební kampani? Andrej Babiš nakonec vytáhne zásadní programový trumf. Česko bude mít svou jadernou bombu! Možná rovnou vodíkovou. V Agrofertu se na ní už dlouho maká. Vím jako první.
V příběhu malé farmy s biokravami, který jsem osobně sledoval, opět úřadoval český stát. Jako by nám sděloval – budete věčně chudí, bohatí jen na předpisy…
Dá se čekat, že volební kampaň bude ostrá a plná afér. Obrňme se trpělivostí a klidem. Přijdou možná hrozná odhalení. Ale v džungli je skryta i slušná politika a programové plány.
