Dramatik, publicista, autor divadelních a rozhlasových her, filmový a televizní scenárista. Studoval na ČVUT v Praze, studia však nedokončil a přešel na FAMU, kde vystudoval dramaturgii a scénáristiku. Při studiu přispíval do časopisů Student, Mladý svět, Literární listy a Listy. Pracoval jako scenárista ve Filmovém studiu Barrandov, v Divadle Na zábradlí působil jako dramaturg a šéf činohry. V devadesátých letech pracoval v Lidových novinách, kde byl zástupcem šéfredaktora a vedoucím komentátorů. Od roku 1998 do roku 2014 byl komentátorem MF DNES, spolupracoval také s revuí Svět a divadlo.
Ve Strži, v domě, kde pobýval spisovatel Karel Čapek, je výstava o nenávisti a řevu, které se na něj snesly na konci života. Řevu jsme si užili i začátkem března ve sněmovně, když se tam dělaly obstrukce.
Zakladatel ANO utrpěl v prezidentské volbě další triumfální neúspěch. Je možné, aby se vrátil do křesla premiéra? Nebo dokonce aby se stal prezidentem? Na to, aby zopakoval Zemana, který po deseti letech na Vysočině přišel na Hrad, už Babiš začíná být starý.
Po prvním kole prezidentské volby to vypadalo, že Češi mají naději uštědřit další ránu populismu. Ten u nás, navzdory předpovědím a bez ohledu na výsledek druhého kola, v poslední době totálně nevítězil.
V blížící se volbě prezidenta jsou karty zase rozdané na průšvih. Kromě dvou hlavních rivalů Babiše to vypadalo, jako by ostatní drolením hlasů voličů chtěli pomáhat právě jemu. Přímá volba je silný a začarovaný politický kýč.
Víme, že staří psi se novým kouskům nenaučí. A na úřad prezidenta kandidují z předních míst hned dva staří psi, bývalí komunisti. Proč má být dalším prezidentem někdejší komunista?
Jak se dostat z prekérní války? S nadsázkou řečeno – inspiraci nabízejí ruské dějiny. Putin třeba řekne, že za něj rozhodoval falešný Putin. Vždyť i dříve existovali lžicaři. A v Kremlu se lže pořád.
Kam odbočit? Andrej Babiš přemítal začátkem září v Poslanecké sněmovně o tom, že napravo je Vídeň, nalevo Varšava. Abychom pochopili, co tím myslel, musíme se ponořit až do jeho snů.
Ruská invaze na Ukrajinu nás nutí znovu se podívat na historii. Je jasné, že iluze o ruském dubisku jsou nadobro pryč. Nebo že vítězství sovětské armády v roce 1945 nebylo žádným osvobozením.
Může padnout další strana, která v mnoha lidech vzbuzovala naději. Jsou to holt ustavičné vlny české politiky. Vzlet, naděje a pád. A další nová naděje. STAN ať se bojí strašlivých konců Věcí veřejných. Tolik slibů a nadějí Věcí veřejných a brzký pád na mrchoviště.
Pořád se něčemu divím. Třeba Putinovi. Nebo Henrymu Kissingerovi. Dějiny jsou převážně nepochopitelné. A směrem na Východ víc a víc. Nechápu, že se tomu divím.
Ukrajinská válka, kterou rozpoutalo Putinovo Rusko, nám připomněla, že existuje OSN. A bohužel také ukázala, že právě teď funguje tato organizace jako smutný relikt po omylech a iluzích vítězů druhé světové války.
Putin udělal z komunismu gerontů carismus a ze sebe cara. Kágébákovi se ale nemá ustupovat, i když mluví o atomovkách. Nesmí se vydat ani metr Ukrajiny. Žádné Mnichovy. Je třeba dát ukrajinské vládě na její přání ihned potřebné zbraně.
