Narozen 1980, značnou část dětství strávil v Kostarice, kde jeho otec působil jako fotbalový trenér. Pracoval jako novinář, nyní se živí marketingem a je pravidelným přispěvatelem magazínu Reportér.
Dlouhá léta blokovala politické spektrum jedna parlamentní strana bez koaličního potenciálu. Nyní k ní možná přibude druhá, což by pro sestavování vládních koalic znamenalo katastrofu.
Demise premiéra a potažmo celé vlády může být riskantní, přesto však racionální krok, jak najít zbraň proti Babišovi. Sobotka už takřka nemá co ztratit, ale k úspěchu by potřeboval pomoc opozice i prezidenta, kterým však nemá mnoho co nabídnout.
Těžko byste v evropském mediálním prostoru hledali větší míru antisemitismu a rasismu, než jaká se nedbale ukrývá na doméně parlamentnilisty.cz. Politikům ani inzerentům to zjevně nevadí.
Nalijete-li do sudu vína litr splašků, výsledkem budou jen splašky. Česká pirátská strana už je příliš na očích, než aby si mohla dovolit hrát na všechny strany. Pokud nepřijdou razantní kroky nyní, ztratí podporu stejně rychle, jako ji nabyla.
Co se stane, když vám nebo vašim blízkým někdo vyhrožuje násilím? Odpověď je snadná: vůbec nic. Buď je chyba v zákonech, nebo v policii, ale někde v systému máme rozhodně problém.
Nepravdivým zprávám je nutné čelit především mediální gramotností. Školy ani sdělovací prostředky to však zatím příliš nezajímá. Právě jejich spolupráce přitom představuje naději na skutečnou změnu.
Zabíjející islamisté potřebují nejvíc ze všeho masovější podporu a zatím se jim toho nedaří dosáhnout. Zda uspějí, záleží momentálně více na Evropanech než na Islámském státu.
Evropská unie nedokázala projevit vůči Syřanům masakrovaným v Aleppu ani tolik soucitu jako ultraortodoxní izraelský rabín. Pokud jsou klíčovými zájmy EU silná, bezpečná a civilizovaná Evropa, selhali jsme ohledně syrské války ve všech třech bodech. Nerozhodli jsme pro ten, či onen přístup; jen jsme čekali, jak to dopadne.
Až budou zase analytici řešit, kde se bere nedůvěra v systém, nemusí chodit daleko. Okolnosti nové smlouvy na technologie pro výběr mýta jsou donebevolající ukázkou toho, co se ve fungující zemi nesmí přihodit: stát porušuje zákon, vyhazuje astronomické částky, trest nestihne nikoho. A pokutu zaplatíme my všichni.
Prezident musí nahradit část svých bývalých příznivců, kteří jej volili především jako levicovou alternativu. Obrací se proto již delší dobu na vyznavače tvrdé ruky a nacionalismu. Problémem je, že ztrácí sebevědomí a cit pro to, jak svoji cílovou skupinu oslovit – a jak ukazují čísla, přestává být favoritem příštích voleb.
Legrační i smutné vzpomínky na dětství za socialismu obsahuje sbírka textů Mé dětství v socialismu, která vyšla letos v listopadu – 25 let po pádu komunistického režimu. Z knihy jsme vybrali a přetiskujeme příspěvek jednoho z autorů. Je mimo jiné o tom, jak jeho otec označoval sovětského vůdce Lenina za „plešatého debila“.
